Podruhé z Františkových Lázní do Bavor jsem vyrazil hned druhý den v pátek 28. října hodinu po poledni. V navigaci jsem měl pět zastávek v zemském okrese Tirschenreuth a na zpáteční cestě také jednu v zemském okrese Wunsiedel. Celkem se dařilo, našel jsem všech sedm křížů, které jsem měl v plánu, ovšem z toho sedmého, v Marktredwitz, jsem moc radosti neměl. Ale vezměme to chronologicky
Šest let po mém druhém, víceméně relaxačním pobytu v roce 2016, jsem se už potřetí vydal do Františkových Lázní na třítýdenní lázeňskou kúru. Po více než měsíčním trápení s vyhřezlou plotýnkou jsem doufal, že mě tu nějak „dají do kupy“, pokud možno bezbolestně a rychle, ale to jsem se přepočítal. Můj ošetřující lékař, který se ke mně hlásil jako kamarád mé dcery, mi asi chtěl udělat dobře, a výsledkem toho byl rozpis procedur na tři stránky A4. Od pondělí do pátku denně pět, první obvykle už v sedm ráno a poslední kolem druhé odpolední, o sobotách jen tři a jen dopoledne a v neděli zaplaťbůh volno. Naštěstí se mi to povedlo, hlavně tedy díky laskavosti a pochopení zdejších lázeňských a rehabilitačních sester, trochu popřehazovat a dopřát si už první týden dvě krátké odpolední výpravy do Bavorska. Ta první ve čtvrtek 27. října měla celkem osm zastávek:
Byl poslední den srpna, když jsme se během letošních prázdnin už potřetí vydali do Vogtlandu. V itineráři jsme měli dvě „nej“ – nejdelší přehradní hráz v Sasku a největší cihlový most na světě, křížový kámen v obci Limbach a kamenný kříž v údolí potoka Kemnitz u osady Kleinzöbern, poslední dva kousky ze čtyřiceti evidovaných na webu suehnekreuz.de v oblasti Vogtland. Expedice, na kterou jsem pozval svou ženu Marušku a vnučku Terezu, byla úspěšná, navštívili jsme všechny čtyři naplánované lokality a dokonce jednu navíc, a to všechno bez jediné navigační chyby a – světe div se! – bez objížděk.
Po dvou cestách do saského Vogtlandu se mi zastesklo po zemi na smírčí kříže nejbohatší, a tou je bezesporu Bavorsko. A tak jsme se s mojí sestrou Evou vydali na krátký polodenní výlet kousek za hranicemi do oblasti, které my Češi říkáme Horní Falc. Na poměrně malém kousku téhle požehnané země mezi městy Erbendorf a Wiesau jsme během necelých tří hodin viděli rovný tucet středověkých smírčích křížů, jeden hezčí než druhý.
Navnaděný úlovkem osmi křížů z expedice v půli července, vydal jsem se ještě před koncem měsíce do Vogtlandu podruhé, a přibylo jich dalších osm. Abych si mohl tuhle krásnou oblast „odfajfkovat“, mi dneska chybí už jen dva kříže na katastru obce Großzöbern / Kleinzöbern, které jsme opět museli z časových důvodů oželet. Na vině zdržení tentokrát nebyl navigační omyl, nýbrž několik poměrně dlouhých „umlajtungů“, kvůli kterým se cesta z předpokládaných asi 210 protáhla na celých 240 kilometrů.
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák