Povzbuzeni úspěchem naší cyklovýpravy na Manětínsko (čti předchozí referát!) jsme se dva dny poté vydali do romantické krajiny severního Plzeňska podruhé s cílem dohledat pár kamenných křížů, na které v roce 2009 z nejrůznějších důvodů nedošlo. Tak nabuzení, abychom expedici po trase dlouhé pár desítek kilometrů, realizovali na kolech, jsme ale zase nebyli, bicykly zůstaly v garáži a my jsme vesele využívali výhod motorizované jednotky. Těch křížů jsem celkem střízlivě naplánoval šest a všechny jsme také s úspěchem našli.
Na dobré zážitky se vzpomíná rádo, a tak i my s Maruškou rádi vzpomínáme na dovolenou, kterou jsme v roce 2009 strávili v okolí „barokní perly západních Čech“ Manětína. Manětínsko si od té doby pamatujeme jako učiněný cykloturistický ráj, kde jsme se mohli po snadném zdolání mírného stoupání z Manětína přes Lipí k Libenovu donekonečna brouzdat mírně zvlněnou krajinou po cestách vroubených desítkami barokních soch a objevovat vesničky, ve kterých jako by se čas zastavil někdy v polovině minulého století. Objevili jsme tu tehdy i šestnáct kamenných křížů a křížových kamenů, a protože jsme v tomhle ohledu nabídku kraje zdaleka nevyčerpali, slíbili jsme si, že se sem ještě někdy podíváme. Na to „někdy“ došlo skoro na den přesně po pěti letech v září 2014.
Kdysi jich bývaly po celé republice desetitisíce, dneska jich je méně než onoho příslovečného šafránu. Řeč je o kamenných kilometrovnících z roku 1933, které ještě dlouho po druhé světové válce vroubily bez výjimky všechny hlavní i spoustu vedlejších silnic v tehdejším Československu. Když jsem si v roce 1964 „udělal“ řidičák a začal svět poznávat přes volant automobilu, stály ještě, věrny svému názvu, na každém kilometru cesty z Karlových Varů až do Prahy. Dneska už na ní nenajdete jediný, ostatně i ta silnice už vede jinudy, než vedla tehdy.
Po více jak pěti letech od památné „Pánské jízdy“ na Tachovsko v listopadu 2008 jsem mohl tuhle akci uzavřít a do svého archivu zařadit kamenný kříž č. 0858 v Bernarticích. Došli jsme k němu v neděli 20. července v doprovodu bernartického patriota Václava Pinty a našli ho na místě, kde jsme ho mohli najít už na podzim 2008, kdybych ovšem měl popis z webu suehnekreuz.de, který kříž lokalizuje s udivující přesností skoro na metr. Bohužel jsme ho tenkrát neměli, a tak jsme dokonce hned dvakrát prošli nějakých pětadvacet metrů od něho v domnění, že „musí být“ o nějakých pár set metrů dál. Tam jsme pak skutečně kamenný kříž našli, ale jiný. Tu historii si ostatně můžete nalistovat tady v archivu, stačí kliknout sem.
Ta nedělní cesta na Tachovsko byla vlastně takový „přílepek“ k rodinnému výletu, o kterém se tady více šířit nechci a nebudu. Na trase jsme měli, kromě těch Bernartic, ještě další lokality s kamennými kříži, ostatně jich je v tom kraji mezi Tachovem a Stříbrem požehnaně, ale protože času jsme moc neměli, vybrali jsme si jen ty, kde byly křížky pěkně na ráně v intravilánu obce. I tak jich – s tím bernartickým – do mé galerie přibylo osm.
Jestli se na tomto webu už dlouho nepsalo o aktivitách Old Boys Bike Teamu, není to určitě vinou malé aktivity našeho sdružení starých pánů. To už má letos za sebou několik zahřívacích vyjížděk, třeba po trase z Chebu do Varů podle Ohře nebo z Doubí do Lokte přes Kozí vrchy a Horní Slavkov, a také první celodenní cyklovandr „Za památkami Žluticka“. Místy to byla trochu smutná koleda, ale o tom až dále…
Start a cíl expedice byl ve Žluticích (kam jsme se dopravili mikrobusem) a necelých 50 kilometrů dlouhá trasa trasa vedla výhradně po místních komunikacích s minimálním automobilovým provozem. Vydejte se po ní s námi, snad nebudete litovat…
