Důvod, proč jsme se vydali na Štěpána na malý vánoční výlet do Kaceřova, byl prostý: psal jsem právě článek o barokním reliéfu Nejsvětější Trojice, který je chloubou téhle obce, a chtěl jsem se přesvědčit, že ho třeba někdo neukradl. Pojali jsme to s Maruškou jako malý vánoční výlet a s psíkem na vodítku jsme obešli všechny památky téhle jinak ne moc zajímavé vesnice.
V půlce posledního týdne před Vánocemi a dva dny před tím, než „spadla klec“ v podobě dalšího zpřísnění protiepidemických opatření jsme se s kolegou Štefanem Žáčikem vypravili pohledat pár křížů na Tachovsko. Namířeno jsme měli do oblasti jižně od dálnice D5, kde jsem při předchozích výpravách zažil nejedno zklamání, neboť křížů je tady sice jako máku, ale jsou z větší části důkladně poschovávané hluboko v lesích daleko od lidských sídel. Tentokrát jsme si naplánovali sedm křížů, pět v lese mezi Starým Sedlem a Tuněchody a dva v údolí Výrovského potoka, a všechny jsme našli. A všechny na první pokus, zásluhou naší pečlivé přípravy a zejména pak znalosti GPS souřadnic, které s úctyhodnou pečlivostí zaměřil a všem kolegům gratis poskytl kolega Rajsigl z Liberce. Díky Zdeňku!!
„Doba je zlá, to ostatně není nic nového, zlá snad byla každá doba. Tahle je zlá v tom, že nám zavřela všechno, co se zavřít dalo. Dětem školy, milovníkům umění divadla a galerie, milovníkům historie hrady a zámky, milovníkům piva hospody, a pokračovat by se dalo do halelujá. Jediné, co se ještě dá beztrestně dělat, je bloumat po lese. V našem případě nejspíš po lese Slavkovském, který zabírá téměř celou jihozápadní polovinu Karlovarského kraje, a je na takové bloumání jako dělaný.“ Tak takhle začínal první ze série článků, kterými jsem v listopadu zval čtenáře MF DNES na výlety za starými hraničními kameny Slavkovského lesa. Tady jsem je sesypal do jednoho textu:
Pouť na Mariánskou jsem se původně chystal vykonat 11. února na svátek Panny Marie Lurdské, vlezla mi do toho ale nějaká „chřipka“, která mě na dva týdny vyřadila z provozu. Sotva jsem se z toho vzpamatoval, vyřadila jiná infekce z provozu celou republiku, a zase z toho sešlo. A tak jsme se na Mariánskou vypravili až 11. srpna, čtyři dny před svátkem Nanebevzetí Panny Marie a 11 dnů před svátkem Panny Marie Královny. Na pouť jsme vyrazili s kamarádem Štefanem v doprovodu mého „asistenčního psa“ Brity, a užili si pěkný den.
Po téměř přesně rok trvající pauze jsme se zase jednou vydali do Bavor, pohledat pár křížů v nám milé oblasti Hornofalckého lesa (Oberpfälzerwald) kolem města Vohenstrauß. Po dvou „expedicích“ v první půli července loňského roku, kdy jsme v této oblasti s Britou nasbírali dvaadvacet křížů, jsem měl na plánu dalších jedenáct, ale výprava, na kterou jsem vylákal i mou drahou ženu Marušku, skončila neslavně. Při hledání osmého kříže u osady Braunetsrieth jsme na cestě s příznačným jménem Marterlweg zabloudili, kříž nenašli a k autu se vrátili až po nějakých dvou hodinách trmácení po lesích díky nějakým místním starouškům, kteří se nad námi slitovali a zpátky do Braunetsrieth nás odvezli svým vozem. Nutno přiznat, že hanba padá plně na moji hlavu, s mizerným německým značením jsem měl počítat…
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák