Titulek tohoto příspěvku určitě není moc originální, stejný zvolil už před hnedle sto lety Jaroslav Zaorálek pro český překlad románu Romaina Rollanda „Colas Breugnon“. Že je zcela na sto procent pravdivý, jsem si ověřil v neděli.
Rubrika: Tipy na výlet Strana 6 z 16
Se začátkem září přišlo do našich končin dlouho očekávané ochlazení, a tak jsme se mohli s Britou vydat na první z našich podzimních toulek Karlovarskem. Pro začátek jsme zvolili vycházku krátkou, a aby nám na cestě nebylo smutno, přibrali jsme i Brity paničku a mou milou ženu Marušku. Cílem tentokrát nebyly žádné kamenné památky, nýbrž rozhledna s pohádkovým jménem Cibulka na Šibeničním vrchu nad městem Oloví.
Na poslední podzimní výlet v tomto roce 2018 jsme se s Britou vydali ve čtvrtek 29. listopadu. Že bude letos poslední, jsme ten den ale ještě netušili. Počasí totiž bylo přímo luxusní, z bezmračné oblohy se na nás smálo slunko a v naprostém bezvětří se dobře snášel i lehký mrazík kolem mínus pěti. Naším hlavním cílem byl zaniklý židovský hřbitov v Arnoltově, ke kterému dnes nevede žádná regulérní cesta a musí se dobře tři sta metrů přes pastviny, a tady nám ten mrazík přišel vysloveně vhod, neboť bažiny a louže, které tady byly na každém kroku, byly pěkně zamrzlé. Měli jsme prostě kliku, což mi došlo hned den nato. V pátek ráno začalo na promrzlou zem pršet a během pár desítek minut se celé Sokolovsko změnilo v životu nebezpečnou oblast, kde cesty byly schůdné akorát tak na bruslích a sjízdné už vůbec ne.
Jedenáctý listopad se v naší rodině slavil, co pamatuju., Neměli jsme sice v přízni žádného Martina, ale toho dne se narodila naše maminka. V roce 1919, letos by jí bylo devětadevadesát let. Oslavili jsme to její nedožité jubileum ve stylu, jaký by se jí asi líbil, se vzpomínkou na ni jsme si udělali výlet po židovských hřbitovech na Chebsku. Dochovalo se jich v celém okrese šest – v Drmouli, Lázních Kynžvart, Lomničce, Poutnově, Malé Šitboři a Úbočí, my jsme si vybrali tu Šitboř a Úbočí. Obě ty vesnice se rozkládají na západním úpatí Slavkovského lesa v prostoru mezi Kynšperkem a Lázněmi Kynžvart, vzdálenost mezi nimi je sotva pět kilometrů. Obě byly založeny v době kolonizace zdejší oblasti, Malá Šitboř (Klein-Schüttüber) je písemně prvně zmiňovaná v roce 1299, Úbočí (Amonsgrün) v roce 1373. Židé se zde objevují někdy v první polovině 18. století, doloženi jsou jak v Malé Šitboři a Úbočí, tak i v nedalekém Milíkově. Hřbitovy jsou ovšem mladší.
O postavách „duchů“ v kostele sv. Jiří v Lukové na Manětínsku se píše už od roku 2012, kdy si zchátralý svatostánek vybral student Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni Jakub Hadrava, aby zde realizoval projekt své bakalářské práce. Jako předlohu použil řadu skutečných lidí, které naaranžoval do potřebných pozic, obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou, kterou pak nechal vytvrdnout. Vytvořil tak uvnitř zpustlého svatostánku dvaatřicet sádrových soch, postávajících či sedících v lavicích, jako tu druhdy ve zbožném rozjímání postávali či posedávali lidé (čti sudetští Němci), kteří se sem do kostela celá staletí chodili modlit. Kostel, tou dobou těsně před spadnutím, se rázem stal vyhledávanou atrakcí; za pět let od roku 2013 do konce roku 2017 ho navštívilo skoro 13 tisíc lidí, kteří na dobrovolném vstupném přispěli na jeho opravu částkou více než půl milionu korun. První listopadovou sobotu jsme se k nim připojili i my.