Ten kousek Krušných hor kolem Krásné Lípy, to bývala jeden čas taková moje „srdeční záležitost“. Jezdívali jsme tam s Maruškou pravidelně několikrát do roka, neboť tam žili její rodiče, a domů jsme si vozili houby, borůvky a brusinky, kterých bylo v okolních lesích vždycky dost. Od doby, co jsme se usadili v Lokti, dostal ale před Krušnými horami přednost Slavkovský les a Krásná Lípa se z našich vandrovních plánů nenápadně vytratila. Že jsme se tam vydali právě v tomhle koronavirovém čase, zavinil mail, ve kterém se přítel Ruda pídil po osudu zdejších „morových“ Božích muk z roku 1680. Že prý jestli je někdo neukradl, neboť je jeho bratr na místě nemohl najít. Takové výzvě nešlo odolat, a tak jsme holt poslední dubnovou neděli odjeli na Lípu.