V jihozápadním cípu saské části Krušných hor, v zalesněné hornaté krajině, které vévodí 1018 nadmořských metrů vysoký vrch Auersberg, se na soutoku Cvikovské Muldy (Zwickauer Mulde) a říčky Bockau rozkládá nevelká osada Blauenthal. Za datum jejího založení se pokládá rok 1518, kdy panský mlýn, doložený zde už v 15. století, zakoupil Andreas Blau z Norimberka a založil na jeho místě hamr na „černý“ (železný) a „bílý“ (pocínovaný) plech. V posledním zářijovém týdnu jsme se tam vydali na už šestou výpravu za krušnohorskými „mordštajny“.
Na jižním okraji Karlovarského kraje se na severovýchodním úpatí druhé nejvyšší hory Českého lesa Dyleně rozkládá starobylá obec Vysoká, založená nejspíš už kolem poloviny 13. století a písemně prvně zmiňovaná v roce 1392. Tedy, přesněji řečeno, rozkládala se tady ještě před nějakými pětasedmdesáti lety, než vzali vládu v Československu pevně do ruky komunisté. Díky jejich péči zůstalo z vesnice, ve které v roce 1921 žilo ve 112 domech 564 lidí, jen zdevastované torzo, kde při sčítání lidu v roce 2011 napočítali pouhých 30 adres s dvanácti trvale žijícími obyvateli. Přesvědčit se o tom, jak to tam vypadá na jaře 2023, jsme se s Jenny vypravili „na Apríla“ v sobotu 1. dubna.
Za první reportáží právě započatého roku 2023 jsem se vydal hned „na Tři krále“ do jižního kouta karlovarského okresu, kde se zhruba 10 km jižně od Toužimi v mělkém údolí Úterského potoka rozkládá osada Branišov. Vesnička písemně prvně zmiňovaná už v roce 1322, nejspíš nikdy nebyla bůhvíjak velkým sídlem, na zdejším pomníku padlých z 1. světové války je jen jediné jméno. Dnes je Branišov místní částí města Toužimi s pouhými 22 adresami a v roce 2011 tu napočítali jen osm trvale žijících obyvatel. Osada sama o sobě není nijak zajímavá, jedinou zdejší pamětihodností je na návsi rostoucí stoletý dub s obvodem kmene skoro čtyři metry a rozložitou korunou o šířce 26 metrů, považovaný za jeden z nejhezčích stromů Karlovarska. Zajímavé cíle pro milovníky historie a památek se nacházejí daleko od zastavěné části obce.
Pojem „Sokolovský kras“ je samozřejmě kolosální pitomost. Vápence, dolomity či sádrovce a další jim příbuzné ve vodě rozpustné horniny, které jsou základními „stavebními kameny“ krasových oblastí, se totiž v Sokolovské pánvi nevyskytují ani náhodou. Přesto však i tady se dají najít přírodní výtvory typické pro krasové oblasti, jako jsou závrty, skalní dutiny a dokonce i slušně prostorné jeskyně.
Jediným místem, odkud je vidět celé město Karlovy Vary, lázeňskou část se všemi kolonádami, barokním chrámem sv. Maří Magdaleny a Vřídlem, současné centrum města s monstrózní budovou Thermalu, všechna karlovarská předměstí a navíc i hodný kus okolní krajiny zarámované hřebeny Krušných hor, je vrcholek Bukové hory, známé dnes spíše pod názvem Tříkřížový vrch. Jméno dostal podle (kdysi zdaleka viditelných) tří velkých dřevěných křížů, vztyčených na vrcholku v polovině 17. století, a vyhlídkový altán, postavený zde v roce 2000 (a po totálním zničení vandaly v roce 2003 obnovený v roce 2006), patří dnes k nejnavštěvovanějším vyhlídkám v okolí lázeňského města.
Počty lidí, kteří se sem, do nadmořské výšky 554 metry každoročně vyškrábou, aby se pokochali téměř panoramatickým výhledem na město, se těžko odhadují, musí jich ale být desetitisíce. Poměrně frekventované je tohle místo i v současném, vycházkám nepříliš přejícím období, vždyť právě nyní, kdy okolní stromy jsou bez listí, je výhled odtud nejhezčí. Jen málokdo si přitom kochání uvědomí, že altán, ze kterého se rozhlíží, je postavený na střeše betonového bunkru.
