Na území České republiky se dnes nachází kolem čtyř tisícovek kamenných křížů, z nichž jistě více než polovina jsou autentické středověké kříže smírčího typu a zbytek tvoří rozličné kříže pamětní, stavěné od dob barokních až podnes. Na území Karlovarského kraje je dnes zadokumentováno půl druhé stovky kamenných křížů, dalších více než sto, které tu byly evidovány ještě v první polovině 20. století, je dnes nezvěstných. Největší ztráty spadají do období po druhé světové válce, kdy v souvislosti s vyhnáním zdejších obyvatel a komunistickým režimem podporovaným nezájmem (v lepším případě) a nenávistí ke všemu, co tady „po Němcích“ zůstalo, zmizely z mapy našeho kraje stovky kulturně historických památek, smírčí kříže nevyjímaje. Naštěstí nezmizely všechny a navždy, díky nadšenému zájmu členů Společnosti pro výzkum kamenných křížů už byly od poloviny 80. let minulého století nalezeny desítky „ztracených“ křížů a dodnes se nalézají další. Zatím poslední v řadě byl nalezen na sklonku roku 2015 na katastru osady Krásný Jez na Karlovarsku a v sobotu 18. června zde byl opět postaven.

Číst více

Dávno, dávno již tomu, co jsem naposledy přidával do svých galerií novou fotku, už více než tři měsíce uplynuly od 23. února, kdy jsme se s Vendisem vydali hledat kamenné kříže v oblasti Boleveckých rybníků! Více než tři měsíce, vyplněné ponejvíce a) hledáním ortopeda, b) polykáním spousty léků proti bolestem, c) rehabilitačním cvičením, d) elektroléčbou a podobnými „radostmi“. Vinu na tom všem mají mé kyčle, respektive artróza, která v nich hlodá; endoprotéza prý mě nemine, ostatně už jsem kdesi v jakémsi pořadníku zapsaný a světe div se, nebude to prý trvat ani celý rok, termín bych mohl mít „už“ někdy v lednu. Naštěstí je člověk (tím míním sebe) tvor přizpůsobivý, na bolest se dá zvyknout a rehabilitace konec konců také přinesla svoje, takže jsem mohl na Mezinárodní den dětí konečně zase někam vyrazit. Jel jsem ráno vlakem do Teplic a odpoledne jsem se odtud vracel se čtyřmi čerstvými zářezy.

Číst více

A pak že zákon schválnosti nefunguje! Prakticky celá druhá polovina února vykazovala znaky předčasného jara, bylo relativně teplo a občas i slunečno, akorát to úterý třiadvacátého, na které jsme si s mým plzeňským kamarádem Vendisem naplánovali první „jarní“ výlet, jako by si počasí uvědomilo, že jaro zažne až za měsíc, a ulázalo nám tu nejméně vlídnou tvář. Bylo zatraceně chladno, celý den sice drobně, ale skoro nepřetržitě pršelo a viditelnost poklesla na sotva pár stovek metrů a původně pohodová jarní túra se tak změnila v málem trestnou výpravu. Pozitivem bylo jen to, že jsme všechny pamětihodnosti, které jsme si toho dne umanuli navštívit, úspěšně našli a do mé „sbírky“ kamenných křížů přibyly čtyři nové položky

Číst více

Kdybychom to věděli, určitě bychom raději zůstali doma. Jenže jsme nevěděli, nezůstali, a tak jsme si tu třetí adventní neděli roku 2015 docela pokazili. Počasí, které už ráno nebylo nic moc, se během naší cesty do Vogtlandu rychle kazilo a nakonec z toho byla taková bramboračka, že jsme raději naše auto neopouštěli ani tehdy, když bylo kolem něco k vidění. Naštěstí, nebo lépe řečeno naneštěstí toho zas tak moc k vidění nebylo, ve srovnání s Bavorskem, saským Krušnohořím, a dokonce i českým pohraničím byla adventní výzdoba městeček a obcí, jimiž jsme projížděli, v lepším případě chudičká, většinou ale veškerá žádná. A tak jsem tu naší plechovou škatuli opouštěl vždycky jen v momentě, kdy jsme zastavili u nějakého kamenného kříže. Že je na ně tenhle kraj bohatý, stihli jsme jich za necelé čtyři hodinky deset, a protože jsme jich pro tentokrát víc na plánu neměli, byli jsme už kolem třetí odpolední doma.

Číst více