V sobotu, druhý den našeho pobytu v Českém ráji, jsme se po ránu vydali do Jičína prohlédnout si město a v místních supermarketech dokoupit něco potravin, které se nám nechtělo v tom horku vláčet z domova. V Jičíně bohužel právě probíhal jakýsi jarmark, jedno z nejhezčích českých náměstí s podloubím kolem dokola bylo plné prodejních stánků a všude taková spousta lidí, že mě to docela otrávilo, a tak jsme po doplnění zásob v místním Lidlu vyrazili na Hrubou Skálu.
Po více než dvou letech od Velikonoc 2015, kdy jsme si pořídili pejska, jsme se odhodlali vyrazit na rodinnou dovolenou. Netušíce, jak se naše Brita vyrovná s několikahodinovou cestou autem a celkovou změnou prostředí, vyrazili jsme jen na pět dnů. Cílovou destinací bylo městečko Železnice u Jičína, kde jsme si zřídili „base camp“ v penzionu Privat Olga. „Oučel cesty“, řečeno s KHM, byl nostalgický, nějak se mi zachtělo podívat se do skalních měst Českého ráje, kde jsem strávil, jak pozorný čtenář tohoto blogu jistě ví, podstatnou část mého mládí. Samozřejmě jsem k tomu naplánoval i pár kamenných křížů, z nichž většinu se nám skutečně podařilo vyhledat.
Jaro je ideální období na umazávání restů, a tak hned, jakmile jsem si „odfajfkoval“ z loňska odložený kříž u Ledec na Plzeňsku (viz předchozí příspěvek), vydal jsem se do Krušných hor, podívat se na kamenný rozcestník na Bludné. Na něj mě upozornil už na říjnovém setkání Aši kolega Jarda Frouz, ale záhy nato na horách napadl sníh, a to se mi tam zrovna trmácet nechtělo, takže nakonec ten sloupek na mou návštěvu čekal víc jak půl roku.
V sobotu 1. října 2016 se v zasedačce muzea v Aši uskutečnilo tradiční setkání „členů, příznivců a přátel“ Společnosti pro výzkum kamenných křížů. V pořadí už třiatřicáté, pro mne ale teprve druhé. Po dohodě s pořadatelem setkání panem Poorem jsem si pro tuhle příležitoat připravil příspěvek, ve kterém jsem se pokusil shrnout výsledky mého „bádání“ na téma „Kamenné památky dopravního značení na Karlovarsku“. K mému překvapení jsem s tím nebyl vypískán, naopak jsem se dočkal potlesku a v kuloárech pak i nějakého toho slůvka uznání, a tak jsem si řekl, proč tuhle – pravda poněkud delší – práci nedat i na můj blog. Fotky k najdete v galerii na konci článku.
Čas od času, minimálně ale jednou do roka si „my kluci, co spolu mluvíme“ dopřáváme výlet na kolech z Chebu do Karlových Varů. Je to cesta pohodlná, pro náš Old Boys Bike Team jako ušitá na míru, vede pěkně po břehu Ohře a tedy pořád po rovince, nepočítám-li to jedno jediné stoupání mezi Dasnicemi a Hlavnem. Z Chebu do Varů jsme se vydali i letos koncem září, jen ve dvou s přítelem Vladimírem řečeným Abbé, a protože změna je život, zkusili jsme cestu jinou. Od naší oblíbené hospůdky, kde pravidelně snídáváme vynikající dršťkovku, jsme si to z Chebu namířili na opačnou stranu do Hájů a odtud do Podhradu, kde jsme najeli na cyklotrasu 2070, která vede po levém břehu vodní nádrže Jesenice. Cesta je to pěkná, střídá se to kousek lesem, kousek po poli a kousek mezi chatkami, chvílemi nahoru a pak zase dolů, chvíli terénem a chvíli po asfaltu, a tak pořád dokola. A najednou se před námi objevila „Velká červená jednička“ a já se rázem ocitl nějakých čtyřicet roků v minulosti.
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák