Naše pátá expedice do saského Krušnohoří byla vlastně jen dokončením expedice třetí, kterou jsme poněkud neslavně ukončili na dávno už zaniklé cestě „Klährweg“ s tím, že pomníček postavený na památku hajného Friedricha Hermanna Klähra si necháme „na jindy“. To „jindy“ jsme si (s Jenny samozřejmě) naplánovali na druhou půli července, a protože tou dobou byla celá střední Evropa sužována strašlivými vedry, vyrazili jsme brzy ráno a už dvě hodiny před polednem jsme slavili úspěch…
Čtvrtý výjezd do saského Krušnohoří byl vlastně jen „přílepkem“ k rodinné výpravě za příbuznými do Drmal u Jirkova. Vzali jsme to přes Německo proto, abychom ulovili jediný „Mordstein“ evidovaný v (bývalém) okrese Mittlerer Erzgebirgskreis. Nachází se jen tři a půl kilometru od hraničního přechodu Hora sv. Šebestiána / Reitzenhain a dva kilometry severně od centra obce Reitzenhain při zeleně značené lesní cestě do Marienbergu nějakých sto metrů vlevo od silně frekventované silnice B 174 (u nás I/7) z Chomutova do Marienbergu.
Cílem mé letos už třetí cesty do saského Krušnohoří, na kterou jsem se vydal v doprovodu věrného psíka Jenny, bylo prozkoumat rozsáhlý zalesněný prostor mezi městy Eibenstock a Carlsfeld, kde naši němečtí kolegové evidují na ploše víc jak třiceti čtverečných kilometrů hned pět pomníčků. Do kategorie „pomníčků násilných smrtí“ se vejdou tři z nich, my jsme se ale nakonec museli spokojit s pouhými dvěma nálezy.
Na druhou pouť za „vražednými kameny“ saského Krušnohoří jsme se vypravili v půli května a na plánu jsme měli zhruba dvousetkilometrový okruh s pěti zastávkami. Ty zastávky nakonec byly jen čtyři, zato počet ujetých kilometrů narostl na dobrých 230. Na vině byly celkem nepřekvapivě uzavírky a v téhle oblasti „tradičně“ blbě vyznačené objížďky. Jinak to ale byla cesta pohodová a úspěšná. Hlavním cílem byla od nás asi 70 kilometrů vzdálená obec Beutha, která se prezentuje jako místo, kde žil (podle místních pramenů „světoznámý“) zloděj, kostelní lupič a vrah Nicolaus List, uváděný většinou jako Nicol, někdy také Nickel.
Na jižním okraji Karlovarského kraje se na severovýchodním úpatí druhé nejvyšší hory Českého lesa Dyleně rozkládá starobylá obec Vysoká, založená nejspíš už kolem poloviny 13. století a písemně prvně zmiňovaná v roce 1392. Tedy, přesněji řečeno, rozkládala se tady ještě před nějakými pětasedmdesáti lety, než vzali vládu v Československu pevně do ruky komunisté. Díky jejich péči zůstalo z vesnice, ve které v roce 1921 žilo ve 112 domech 564 lidí, jen zdevastované torzo, kde při sčítání lidu v roce 2011 napočítali pouhých 30 adres s dvanácti trvale žijícími obyvateli. Přesvědčit se o tom, jak to tam vypadá na jaře 2023, jsme se s Jenny vypravili „na Apríla“ v sobotu 1. dubna.
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák