Celých šest let od mé první cesty na „Předkremační slet“ horolezců na Blata muselo uplynout, než jsem se na tohle tradiční setkání horolezců, kteří spolu lezli v Prachovských skalách v první polovině šedesátých let, vydal podruhé. A stejně jako v onom roce 2018 jsem to bral přes Příbohy, kde jsem měl domluvený nocleh u starého „kamaráda ze skal“ Pepíka Doubravy. A stejně jako v onom roce 2018 jsem si cestu naplánoval tak abych si doplnil svou sbírku kamenných křížů, v tomto případě tedy spíš křížových kamenů. Měl jsem jich v itineráři devět a osm z nich jsem opravdu našel. Nebylo to ostatně nic moc těžkého, až na jednu výjimku byly buď někde ve vsi mezi domy, nebo stály přímo u silnice.
Začátek cesty nevěstil nic dobrého, mezi Loktem a Karlovými Vary byla taková průtrž mračen, že na dálnici voda nestačila odtékat a dělaly se louže, jak z konve pak lilo i na cestě ze Žlutic do Manětína, ale nakonec se to nějak uklidnilo, v Mladoticích už jen krápalo, a kolem poledního už dokonce svítilo slunko. Poprvé jsem z auta vylezl v Žebnici. Tahle vesnička o nějakých šedesáti staveních je jednou z pěti místních částí města Plasy a pyšní se hned dvěma kruhovými stélami, typickými pro celou oblast severního Plzeňska.
První z nich, necelý metr vysoká kruhová pískovcová deska na užší základně s pozitivním reliéfem berličkového kříže je zazděná do vnější zdi stodoly naproti usedlosti čp. 23 uprostřed obce. Stodola stojí na oploceném pozemku nějakých deset metrů od plotu, mě potkalo to štěstí, že akorát se mnou přijel majitel a s vlídným pochopením mě odemkl vrátka a pustil dovnitř.
Druhý žebnický kámen je pozoruhodný exemplář. Slepencové kolo s reliéfem kříže v kruhu je v katalogu „Kamenné kříže Čech a Moravy“ uvedené jako „největší kruhová stéla v Čechách a patrně i v Evropě“. I když je téměř do poloviny zapadlá v zemi, pořád je to „macek“, který stojí za vidění. Nachází se asi 800 metrů jižně od centra obce u silnice do Plas, kde stojí v sousedství starého dřevěného kříže a kamenného pomníčku přeneseného sem ze hřbitova. K místu se vztahuje pověst o zastřelení myslivce náhodným výstřelem jeho přítele.
Pro další dva zářezy jsem si zajel do Mariánského Týnce. Chloubou jedné ze šesti místních částí kdysi (1850 – 1949) okresního města Kralovic je Mariánská Týnice, objekt bývalého proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích s nádherným poutním kostelem Zvěstování Panny Marie. Areál, vystavěný v první polovině 18. století podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, měl pohnutý osud. Po zrušení plaského kláštera v roce 1784 se tady během následujícího vystřídala řada majitelů, kteří se k tomuhle pozoruhodnému dílu nechovali s patřičným respektem. Asi nejhůře se na něm podepsali Metternichové, kteří Mariánskou Týnici získali v roce 1826. Jejich „péči“ nejvíce odnesl kostel, který Metternichové využívali jako sýpku, což mělo pro Santiniho dílo doslova devastující důsledky. Neudržovaný kostel zchátral tak, že se nakonec v roce 1920 zřítil. K rozsáhlé rekonstrukci areálu, který byl od roku 1964 chráněný jako kulturní památka, došlo až v roce 1993. Do roku 2005 byly opraveny střechy a fasády proboštství a po osmdesáti letech byla znovu sklenutá a zastřešená hlavní kupole chrámu a v letech 2011 až 2020 byla rekonstrukce završená dostavbou východního křídla ambitu tak, aby poutní areál odpovídal původnímu Santiniho projektu.
Mariánskou Týnici jsme si důkladně prošli v září 2014 s Maruškou, že jsou v areálu také dva křížové kameny, jsem ale tenkrát nevěděl. Stojí v malém lapidáriu poskládaném z kamenů svezených sem z různých míst Kralovicka na dvoře v západním dvoře areálu, který slouží jako provozní prostor správy objektu a přestože není součástí prohlídkových tras, je v podstatě volně přístupný. Na nejčestnějším místě uprostřed téhle sbírky stojí pěkná kruhová stéla na rozšiřující se noze, která má na obou stranách pozitivní reliéf berličkového kříže. Kámen stál až do roku 1995 v Havlíčkově ulici v Kralovicích, kam byl umístěný po objevení ve zdivu sousedního domu.
Zajímavý je i vlevo stojící čtyřboký kvádr, který má na jedné straně vytesaný pozitivní reliéf templářského kříže zakončený šípem, na druhé straně pozitivní reliéf řeckého kříže a na třetí straně negativní reliéf templářského kříže. Váže se k němu pověst, podle které došlo při návratu tří muzikantů z Manětína k hádce o vydělané peníze, která vyvrcholila zabijačkou: Nejprve se dva z nich smluvili, zabili třetího a o jeho peníze se rozdělili, následně pak jeden z těch dvou zabil toho druhého a nakonec výčitky svědomí dohnaly k sebevraždě i jeho. Kámen, který je považovaný za mezník nebo o jakési varovné znamení, stál původně při silnici z České Doubravice do Manětína, odkud byl koncem minulého století převezený do Plas a uložený na soukromé zahradě, a v roce 2005 byl odtud přemístěný na současné stanoviště.
Součástí Kralovic je i barokní hospodářský dvůr Hubenov, vystavěný v letech 1730 až 1734 pro cisterciácké opatství v Plasích podle Santiniho plánů. Na rozdíl od Mariánské Týnice mizerně udržovaný a zanedbaný objekt se nachází při silnici I/27 z Kralovic do Žatce asi dva kilometry od severního okraje města. Nějakých šest set metrů na jih od dvora pak stojí v lese Oleška při červeně značené cestě do Mariánské Týnice pěkný křížový kámen. Pískovcový kvádr s negativními reliéfy latinských křížů na přední straně a na bocích a s pozitivním reliéfem berličkového kříže se srpovitým zakončením ramen a hlavy na zadní straně není zase tak snadno k nalezení. Stojí totiž zhruba dvacet metrů vpravo od cesty v oplocené lesní školce, z cesty je v přerostlé trávě špatně vidět a když už ho člověk objeví, musí cestou k němu přelézt drátěný plot. Ale stojí to za to!
Poslední zastávku v okrese Plzeň sever jsem si dopřál v Kralovicích, kde v parkově upraveném prostoru před kostelem sv. Petra a Pavla stojí čtvercová deska z červeného pískovce s obloukovitě odkrojenými rohy, která má na čelní straně pozitivní reliéf kříže s jetelovým zakončením ramen. Kámen je v evidenci SPVKK vedený v kategorii „ostatní památky“, nejspíš se jedná o nějaký architektonický prvek.
V Kralovicích jsem také dobře poobědval, stejně jako v tom roce 2014 v hotelu Bílý Beránek. Co jsme tam tenkrát jedli, si už nepamatuju, tentokrát jsem si dal vynikající boršč, který byl v součtu útraty o tři kačky levnější, než ne moc chutné nealkoholické pivo, kterým jsem tu baštu zapíjel. Odpočatý a posílený jsem se vydal na cestu do okresu Rakovník, první zastávku tam jsem udělal v Újezdci. Pár metrů od jižního okraje vesničky stojí při cestě kamsi do polí výrazný bíle natřený kříž datovaný 1882 a za ním se krčí jen asi 60 centimetrů vysoký křížový kámen s nepříliš zřetelným pozitivním reliéfem antonínského kříže.
Další zastávka na cestě byla vesnice jménem Lišany, které v lidech mé věkové kategorie vyvolává vzpomínky na cesty vlakem z Karlových Varů do Prahy v šedesátých letech, kdy se ještě jezdilo po Buštěhradské dráze a jedna ze stanic, kde stavěly i rychlíky, jmenovala Lužná-Lišany. Dneska vlak jede přes Ústí nad Labem a našinec do Lišan zajede jen kvůli zajímavému kameni, který stojí vlevo od silnice z Rakovníka do Lišan před odbočkou do místa zvaného Na Kokrdech. Silně zvětralý kámen z pískovce byl ve starší literatuře uváděný jako kamenný kříž, dnes se řadí mezi české menhiry. Místně se mu říká „Kamenná panna“ a podle lidové legendy představuje děvče potrestané za bezbožnost zkameněním.
Pár minut poté, co jsem opustil Kamennou pannu, abych se vydal k Novému Strašecí, kde jsem doufal najít devátý kámen, jsem byl za bezbožnost potrestaný sám. Hned za Lišany jsem dvakrát uhýbal ke straně před ječícími sirénami hasičů a záhy se dozvěděl, o co tady běží. Asi tři sta metrů před křižovatkou se starou karlovarskou silnicí v Krupé jsem dojel do nekonečně se vinoucí šňůru aut, která zastavila bouračka přímo na té křižovatce. Dobře dvacet minut, možná i víc trvalo, než jsem doskákal o nějakých dvě stě metrů dál k místu, kde bylo možné se otočit, a stejně jako mnoho desítek aut přede mnou jsem se i já otočil a pádil zpátky k Rakovníku, odkud pak jsem pokračoval přímo do Příboh a kámen v Novém Strašecí jsem už vynechal. Beztak je (podle popisu aspoň) na nějaké zahrádce za plotem…
Loading...
Napsat komentář