Skoro přesně půl roku od naší cesty do Blauenthalu jsme se konečně vydali doplnit mozaiku pomníčků násilných smrtí v saském Krušnohoří. Chtěli jsme toho objet víc, ale nakonec jsme se museli spokojit s jediným zářezem, pomníčkem Sofie Karolíny Teubnerové poblíž starého důlního díla Rote Grube na katastru obce Erlabrunn.
Rote Grube sice leží (dá-li se to říct o jámě v zemi) jen asi 1200 metrů vzdušnou čarou západně od Erlabrunnu, cesta k ní je ale víc jak dvakrát delší a pěkně do kopce, převýšení dělá 205 metrů. Cesta z parkoviště v centru obce stoupá nejprve dva kilometry údolím „Mléčného potoka“ po lesní silnici Milchbachweg až na křižovatku s lesní silnicí Rotgrubenerstrasse a po ní dalších asi 600 metrů k lesní restauraci a herbergu „Rote Grube“ poblíž stejnojmenného důlního díla.
Pomníček stojí necelých 100 metrů odtud vpravo od cesty v místech, kde doleva odbočuje pěšina k té slavné „Rudé jámě“. Poměrně nízký, jen asi 85 cm vysoký hrubě opracovaný žulový blok s několikařádkovým a dnes už sotva čitelným textem, ze kterého se dají vyluštit letopočty 1788 v horní a 1789 ve spodní části, tři řecké křížky a slova „Alhier“ a „Erfror“, byl nalezený v roce 1992 rozlámaný ve sklepě nedaleké restaurace a na současné místo byl po opravě usazený v roce 1995. Pomníček tady byl postavený na památku Sofie Karolíny Teubnerové, která 23. prosince 1788 v těchto místech na cestě z Eibenstocku do Sosy za špatného počasí zabloudila, zapadla do sněhu a zmrzla. Její tělo objevili havíři z Rote Grube až po více než měsíci 28. ledna a dva dny poté byla 30. ledna 1789 pohřbená. V knize zemřelých (Sterberegister) spočítal farář Magister Christian Heinrich Hecht její věk na 17 let, 11 měsíců, tři týdny a dva dny. Jak už to tak ale bývá, i tenhle kámen obestírá lidová legenda, která se se skutečností „maličko“ rozchází. Podle ní připomíná malou holčičku, která v hluboké zimě chtěla horníkům v Rote Grube přinést vánoční štolu, ale přitom v temném lese zabloudila, v hlubokém sněhu zmrzla a byla nalezena až na jaře.
Samotný Erlabrunn je vcelku nezajímavá obec, které dominuje obrovská, 150 metrů dlouhá pětipatrová budova někdejší hornické nemocnice. Vystavěná tu byla po druhé světové válce jako vůbec první nová nemocnice v tehdejší NDR a určená byla především pro zaměstnance firmy SDAG Wismut, která se v Krušnohoří zabývala těžbou uranu. Dneska slouží jako akademické nemocniční vzdělávací pracoviště s názvem Kliniken Erlabrunn gGmbH. Jedinou památkou v obci, která ani nemá vlastní kostel, je na rozcestí pod klinikou postavený krásný saský poštovní milník. Udává vzdálenosti 2 a 5/8 hodiny do Schwarzenberu a 5/8 hodiny do Johanngeorgenstadtu a nejspíš to nebude jeho původní stanoviště, neboť silnice spojující tahle dvě města vede nějakých pět set metrů odtud údolím říčky Schwarzwasser a vedla tudy i v roce 1725, kdy byl milník vztyčený.
A co se těch vzdáleností týká, hodina v tomhle případě není jednotkou času, nýbrž přesně definovanou jednotkou délkovou: 2 hodiny jízdy = 1 poštovní míle = 2000 drážďanských prutů = 16 tisíc drážďanských loktů = 9,062 km. Psali jsme o tom už před deseti roky zde.
Napsat komentář