Naše pátá expedice do saského Krušnohoří byla vlastně jen dokončením expedice třetí, kterou jsme poněkud neslavně ukončili na dávno už zaniklé cestě „Klährweg“ s tím, že pomníček postavený na památku hajného Friedricha Hermanna Klähra si necháme „na jindy“. To „jindy“ jsme si (s Jenny samozřejmě) naplánovali na druhou půli července, a protože tou dobou byla celá střední Evropa sužována strašlivými vedry, vyrazili jsme brzy ráno a už dvě hodiny před polednem jsme slavili úspěch…
Pomníček, uváděný v německé literatuře jako „Förster-Klähr-Stein“ byl postavený asi dva a půl kilometru severozápadně od městečka Carlsfeldu na místě, kde byl před více jak půl druhým stoletím při přestřelce s pytláky smrtelně zraněný „královský“ hajný Friedrich Hermann Klähr. Nachází se asi 750 metrů jihozápadně od vršku Zeisiggesang (922 m n. m.), který by se česky mohl jmenovat nejspíš „Čížkův zpěv“. Skládá se ze dvou částí, na podstatně větším žulovém podstavci je postavená 50 cm vysoká pískovcová deska s nápisem „An dieser Stelle / fiel am 27. August 1866 / der königl. Förster / Friedr. Herm. Klähr. / Er ruhe in Frieden!“. Text je orámovaný novodobým, dost odpudivým zeleným nátěrem.
Podle zápisu v církevní matrice kostela v Carlsfeldu došlo k vražednému činu 27. srpna 1866 v pět ráno v době, kdy byl Klähr v oblasti Zeisiggesang na lovu. Do „spodní části těla“ zasažený a silně krvácející Myslivec se ještě dovlekl do osady Blechhammer, kde 12 hodin po výstřelu, tedy v pět odpoledne zemřel. Bylo mu 34 let a zanechal po sobě manželku a tři děti. Jeho pohřeb se konal (po soudně nařízené pitvě) jako „tichý pohřeb“ (stille Beerdigung) 29. srpna 1866 v Carlsfeldu. Pachatel nebyl nikdy vypátrán. Určitě není náhoda, že ke zločinu došlo právě v této odlehlé oblasti, která byla oblíbeným útočištěm jelenů, což bylo určitě známo nejenom hajnému, ale i pytlákům.
Nejsnazší přístup ke Klährovu pomníčků je z rozcestí u osady Blechhammer na silnici S 276necelých dva a půl kilometru severozápadně od Carlsfeldu. Cesta zakreslená na mapě jako „Klärweg“ ve skutečnosti už dávno zanikla, přesvědčili jsme se o tom bolestně na vlastní kůži při první návštěvě tohoto místa. Je teda třeba vydat se cestou „Kleiner Wilzschweg“ podél potoka Kleine Wilzsch (na směrovce na místě je chybně uvedené jméno potoka Wiltzsch), po 1300 metrech strmého stoupání na rozcestí odbočit doleva na lesní silničku „Eibenstocker Grenzflügel“ a po ní další zhruba kilometr.
Napsat komentář