Na druhou pouť za „vražednými kameny“ saského Krušnohoří jsme se vypravili v půli května a na plánu jsme měli zhruba dvousetkilometrový okruh s pěti zastávkami. Ty zastávky nakonec byly jen čtyři, zato počet ujetých kilometrů narostl na dobrých 230. Na vině byly celkem nepřekvapivě uzavírky a v téhle oblasti „tradičně“ blbě vyznačené objížďky. Jinak to ale byla cesta pohodová a úspěšná. Hlavním cílem byla od nás asi 70 kilometrů vzdálená obec Beutha, která se prezentuje jako místo, kde žil (podle místních pramenů „světoznámý“) zloděj, kostelní lupič a vrah Nicolaus List, uváděný většinou jako Nicol, někdy také Nickel.
Nicol List na dobové rytině
Zločinů, jichž se List během svého života dopustil, bylo nepočítaně. Ničema, jenž světlo světa spatřil 4. prosince 1654 ve Waldenburgu, měl na svědomí kromě mnoha „obyčejných“ zlodějen a loupeží i devět vykradených kostelů a nakonec dvojnásobnou vraždu. Večer před svátkem svatého Jana Křtitele (teda nejspíš 23. června) roku 1696 před svým domem zastřelil dva muže, kteří ho z příkazu (okresního?) úřadu v Hartensteinu přišli zatknout, a utekl. Svobody už si ale moc neužil, ještě téhož roku byl 9. listopadu dopadený.
Soudní proces s Listem se protáhl na dva a půl roku. Nejprve byl za ty dvě vraždy v Hartensteinu „dán do klatby“ (in die Acht erklärt) a následně byl za své další zločiny postavený před soudy v Greizu a Hofu, kde byl odsouzený k smrti. Aby toho nebylo málo, byl pak ještě převezený daleko na sever Německa do Celle, kde byl souzený jako spolupachatel vloupání do benediktinského opatského kostela svatého Michaela v Lüneburgu a krádeže vzácného oltářního obrazu „Goldene Tafel“ z první čtvrtiny 15. století (který je dnes chloubou Dolnosaského zemského muzea v Hannoveru).
Tak skončil Nicol List se svojí bandou
Poprava Nicola Lista se konala 23. května 1699 v Celle za velkého sběhu lidí, kterým kat se svými pomocníky připravil skutečně velké divadlo. V té době po celém Německu už známý loupežník byl na místo popravy přivezen spolu se svými kumpány Christianem Müllerem, který byl po důkladném rozlámání všech kostí v těle vpletený do kola, a Andreasem Luciem, Michaelem Kayserem, Samuelem Löblem a Hoschenkem, kteří skončili na šibenici. Lista samotného si pak kat skutečně „vychutnal“, když mu nejprve osmi ranami okovaným kolem napadrť rozdrtil nohy a spodní část těla a pak mu, pořád ještě živému, usekl sekyrou hlavu, kterou pro výstrahu všem případným Listovým následovníkům narazil na kůl, a nakonec jeho tělo spálil na hranici „na prach“.
„Deska hanby“ Nicola Lista a kříže jeho obětí na hřbitově v Beutha
Dům Nicola Lista v Beutha byl srovnán se zemí a na jeho místě byly 6. dubna 1700 postaveny sloup hanby (Schandsäule), kamenná deska s popisem Listových zločinů a dva kamenné kříže připomínající jeho oběti. Přišlo to na jedenasedmdesát zlatých, osm grošů a šest feniků, které se zaplatily z Listových poručenských peněz (Vormundschaftsgeld). Kameny (v sestavě deska mezi dvěma kříži) stály na místě až do roku 1930, kdy byly přeneseny na místní hřbitov. Původně tam byly postaveny v zastřešeném vjezdu, ale v roce 1954 farář Oelsner nechal přemístit o pár metrů dál ke hřbitovní zdi, kde jsou železnýmidodnes.
Původně byly deska i oba kříže po obou stranách pokryty nápisy, jenže břidlice, ze které jsou vysekány, není zrovna z nejtrvalejších materiálů, a tak z nápisů nezbylo prakticky vůbec nic. Texty byly ovšem včas, dokud byly čitelné, přepsány a každý si je může přímo na hřbitově přečíst na informační tabuli. Deska obsahovala výčet Listových zločinů a popisovala jeho cestu od dopadení přes čtyři soudy na popraviště včetně detailů jeho popravy (to nejpodstatnější jsem použil v předchozích odstavcích).
Kříž, který stojí uprostřed skupinky, nesl na čele nápis: „Christoph Kneuffler, zemský a soudní úředník (v originálu Land- und Gerichtsschöppe) z Hartensteinu byl na tomto místě v předvečer svatého Jana 1696 zastřelený Nicol Listem kulí naříznutou na čtyři části a následující neděli s poctami pohřbený v Hartensteinu“, na zadní straně pak stálo: „Tento čestný muž byl 50 let a 27 týdnů starý a zanechal po sobě truchlící vdovu a čtyři děti, a to 3 syny a 1 dceru“. Vlevo stojící kříž nesl na čele nápis: „Gottfried Eckardt, měšťan a dvorní řezník v Hartensteinu, byl zde v předvečer svatého Jana 1696 zastřelen Nicol Listem dvěma kovovými kulemi a následující neděli s poctami pohřbený v Hartensteinu“ a na zadní straně text: „Tomuto muži bylo 34 let a 34 týdnů a zanechal po sobě truchlící chudou vdovu a tři malé nevychované (?) děti (v originále unerzogene Kinder), 2 syny a 1 dceru“.
„Arnokreuz“ v Klaffenbachu
Z Beuthy jsme se za dalším úlovkem vydali dál na sever do Klaffenbachu. Jedno z nejstarších měst v oblasti, doložené v listinách už roku 1200, je od roku 1997 administrativní součástí třetího největšího saského města Chemnitz, které se v letech 1953 až 1990 jmenovalo Karl-Marx-Stadt. Mohutný, více než půl druhého metru vysoký pískovcový kříž se 100 cm dlouhým mečem ve svislé poloze vyrytým na čele, stojí přímo na hlavní silnici v miniaturním parčíku vedle školy. Místně je známý jako „Arnokreuz“ a traduje se, že byl postavený na místě, kde byl 13. července 892 zahynul mečem pohanských Srbů Arno, devátý biskup z Würzburgu. Jiné prameny kříž považují za hraniční kámen kláštera Chemnitz z 12. století a v rukopise faráře Delitzsche z Neukirchenu z roku 1841 je kříž spojován se smrtí biskupa Hermanna z Míšně.
Kříž u rybníka Hammerteich ve Zwönitz
Třetí zastávkou bylo město Zwönitz, na jehož východním okraji u rybníka Hammerteich stojí kříž připomínající tragickou událost, která se tady odehrála 30. července 1824. Jejími aktéry byli 45letý tesařský tovaryš Johann Georg Besserer z Unterkoskau a 60letý zednický tovaryš Johann Friedrich Köhler z Elbingerode, kteří tady na vandru u rybníka odpočívali. Alkoholu propadlý a chamtivý Besserer se rozhodl svého souputníka zabít a oloupit, Köhlera podřízl a sebral mu kapesní hodinky a 44 tolarů. Tělo zavražděného pak ukryl na nedaleké louce a utekl, ale mrtvolu hned ráno objevili a už den nato byl po krátké pátrací zadržený i vrah Besserer, který pak byl soudem v Grünhainu odsouzen k trestu smrti a 4. listopadu sťatý a vpletený do kola. Místo bylo do současné podoby upraveno v roce 1998 a není vyloučené, že v tom roce byl vyrobený i kříž, docela na to vypadá…
Smírčí kříž v Ehrenfriedersdorfu
Na cestě domů jsme ještě navštívili Ehrenfriedersdorf, město s pěti tisícovkami obyvatel, které se rozkládá na silnici B95 z Annabergu do Thumu. Žulový kříž s uraženou nohou stojí na cestě poblíž lyžařského vleku 600 metrů od parkoviště na Feldstrasse. Objevený byl v roce 1934 nedaleko odtud na okraji pole, a protože vyčníval ze země jen asi 10 cm a na hlavě měl vyrytý malý křížek, byl původně považovaný za hraniční kámen. Strážník Grohmann a jeho synové ho pak vykopali a umístili na náhradní podstavec. Když pak byl někdy v roce 1958 nebo 1959 při přepravě dřeva opět poškozený, přestěhovali ho na současné stanoviště otočený o 180 stupňů čelem k plotu. Na webu suehnekreuz se píše, že prý proto, aby nebyl vidět hákový kříž, vytesaný na čele v roce 1934. Dneska kříž stojí asi metr od plotu tak, že je vidět z obou stran, a žádný haknkrajc jsme na něm nenašli.
Loading...
Napsat komentář