Z bývalého Maiersgrünu zbylo jen torzo kostela a pomník padlých

Na jižním okraji Karlovarského kraje se na severovýchodním úpatí druhé nejvyšší hory Českého lesa Dyleně rozkládá starobylá obec Vysoká, založená nejspíš už kolem poloviny 13. století a písemně prvně zmiňovaná v roce 1392. Tedy, přesněji řečeno, rozkládala se tady ještě před nějakými pětasedmdesáti lety, než vzali vládu v Československu pevně do ruky komunisté. Díky jejich péči zůstalo z vesnice, ve které v roce 1921 žilo ve 112 domech 564 lidí, jen zdevastované torzo, kde při sčítání lidu v roce 2011 napočítali pouhých 30 adres s dvanácti trvale žijícími obyvateli. Přesvědčit se o tom, jak to tam vypadá na jaře 2023, jsme se s Jenny vypravili „na Apríla“ v sobotu 1. dubna.

Takhle vypadala Vysoká před válkou, kdy se ještě jmenovala Maiersgrün…

Při vjezdu do centra velice řídce zastavěné obce „trkne do očí“ bíle omítnutá čtverhranná věž kostela Narození svatého Jana Křtitele, který je dominantou Vysoké už od jejího založení. Původně románský jednolodní kostel byl v průběhu staletí několikrát upravován, na přelomu 14. a 15. století dostal nový gotický portál a zásadní přestavbou pak prošel v první dekádě 19. století, kdy byla původní loď zbořena a nahrazena novou. Mobiliář kostela pocházel z větší části z druhé poloviny 19. století, starší byly jen boční oltáře z doby kolem roku 1700.

Po druhé světové válce a vyhnání všeho místního obyvatelstva ovšem přestal být kostel udržovaný a velice rychle se změnil v ruinu. Už únoru 1966 požádal ONV v Chebu o sejmutí památkové ochrany a v říjnu 1971 bylo vydáno povolení k demolici. K ní ale naštěstí nikdy nedošlo, a když pak bylo v roce 1982 při stavebně historickém průzkumu zjištěno raně gotické stáří stavby, byly úvahy o demolici v tichosti zapomenuty a začala dlouhá a svízelná práce na záchranu této památky.

… a takhle to tam vypadá dneska

V průběhu dalších let byly nejprve sneseny střecha i s krovy a stropem a opravená věž a nakonec bylo obvodové zdivo hlavní lodi zakonzervováno a zakryto plechovou stříškou. Kostel pak byl v roce 1992 jako upravené torzo opět prohlášený kulturní památkou a po dalších úpravách byl 15. listopadu 2013 znovu vysvěcený. Dnes slouží všem kolemjdoucím jako místo zastavení, odpočinku a zamyšlení, a také jako pietní místo, kde jsou v improvizované kapli v přízemí věže postupně umísťovány fotografie zdejších rodáků, kteří zemřeli daleko od místa, kde poprvé spatřili světlo světa.

Kromě kostela byla ve Vysoké a okolí opravena celá řada drobných památek, z nichž za vidění určitě stojí výklenková kaplička „Antones Kapelle“ a krásný „Steinmüllerův“ kříž v osadě Háj asi dva kilometry směrem na jih. V obci samotné, na rozcestí silnic do Staré Vody a do Poustky, se dochoval pozoruhodný pomník obětem 1. světové války, odhalený a vysvěcený zde farářem Schlosserem 11. října 1925.

Klečící voják se smutečním věncem na pomníku padlých ve světových válkách

Pomník v podobě hnedle čtyři metry vysokého čtyřhranného obelisku se sochou klečícího vojáka držícího v rukou smuteční věnec na vrcholu je autorským dílem františkolázeňského sochaře Johanna Adolfa Mayerla, které do kamene převedla chebská kamenická dílna Hanse Hölleringa. Na čelní straně podstavce má vytesaný letopočet „1914 = 1918“ a německý nápis „gefallenen Helden von der Gemeinde Maiersgrün im Jahre 1925“ (padlým hrdinům obce Vysoká v roce 1925).

I tento pomník se po druhé světové válce stal terčem mnoha vandalských ataků. Nenávratně ztraceny či zničeny byly po stranách podstavce umístěné desky se jmény osmadvaceti padlých, zemřelých a nezvěstných vojáků, kteří do „Velké“ války narukovali z tehdejšího Maiersgrünu, devastující rány utrpěl i samotný podstavec a vandalství neunikl ani truchlící voják, kterému nějaký „hrdina“ urazil hlavu.

K nápravě škod na pomníku došlo až v posledním desetiletí a od roku 2019 je rozpadající se sokl stažený dvěma ocelovými pásy a truchlící voják na vrcholku už má zase hlavu. Místo původních desek se jmény padlých v první světové válce je na podstavci umístěna tabulka se jmény čtyřiačtyřiceti mužů z Vysoké, kteří padli na frontách druhé světové války. Podařilo se tak zachránit dílo autora, jenž patřil v první polovině minulého století k nejvýznamnějším umělcům Chebska.

Johann Adolf Mayerl, narozený 28. srpna 1884 v Chebu, vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Myslbeka a od roku 1905 působil jako sochař ve svobodném povolání nejprve v Chebu a po roce 1924 ve Františkových Lázních, kde vytvořil celou řadu děl, mimo jiné i legendami opředenou sošku nahého chlapečka sedícího na kouli s rybou v ruce, jejíž originál dnes můžeme obdivovat ve františkolázeňském muzeu (na místě v parku je replika vytvořená v roce 1967 pražskými sochaři Oskarem Kozákem a Jiřím Lendrem).

Za hranicemi našeho kraje je ale Mayerl známý hlavně jako autor památníku vystavěného v roce 1913 ke stému výročí bitvy u Chlumce, ve které spojená vojska Rakouska, Pruska a Ruska uštědřila fatální porážku armádě císaře Napoleona. Monumentální, určitě víc jak dvacetimetrová kamenná mohyla nese na vrcholu bronzovou sochu lva, která je obestřená legendou o tom, že se účastníci slavnostního odhalení památníku Mayerlovi posmívali, že jeho lev nestojí jako lev, ale spíš jako kráva, a on že kvůli tomu ze slavnosti utekl do Přestanova, kde se u hromadného hrobu padlých z roku 1813 zastřelil. Jako mnoho podobných je i tato historka nepravdivá. Mayerl ve zdraví přežil obě světové války a zemřel 23. září 1954 v bavorském Schrobenhausenu, kde žil po svém „odsunu“ z Československa po druhé světové válce.

Bylo by toho v okolí Vysoké ještě daleko víc vidění, třeba „Dyleňský kras“ nedaleko osady Háj, jenže jsme kvůli nejistému aprílovému počasí vyjížděli z Lokte až po poledni a na další kratochvíle už se nám nedostávalo času. Určitě se sem ale ještě vypravíme!