Po dvou cestách do saského Vogtlandu se mi zastesklo po zemi na smírčí kříže nejbohatší, a tou je bezesporu Bavorsko. A tak jsme se s mojí sestrou Evou vydali na krátký polodenní výlet kousek za hranicemi do oblasti, které my Češi říkáme Horní Falc. Na poměrně malém kousku téhle požehnané země mezi městy Erbendorf a Wiesau jsme během necelých tří hodin viděli rovný tucet středověkých smírčích křížů, jeden hezčí než druhý.
Smírčí kříž u obce Krummernnaab
Pro první z nich jsme si zajeli na katastr obce Krummennaab, ležící asi sedm kilometrů vpravo od dálnice A93 (Abzweig 19 na Falkenberg). Pěkný žulový kříž se zřetelně viditelnou rytinu radlice pluhu obrácené špičkou nahoru stojí severně od obce asi 120 metrů vpravo od silnice B299 na kraji lesa při zanikající polní cestě do osady Steinbühl.
Asi sem kilometrů jižně od Krummennaab se kolem nevýrazného návrší Rohrberg rozkládá obec Wildenreuth. Na jižním okraji téhle vesnice u cesty na Edeldorf stojí vedle mostku přes potok Sauerbach silně zvětralý žulový kříž poznamenaný na čele dnes už spolehlivě „nečitelnými“ vrypy. Zřejmě tady stojí už pěkně dlouho, na webu suehnekreuz.de se píše, že je zde uvedený už v popisu hranic (Grenzbeschreibung) hrabství Leuchtenberg (ovšem bez uvedení letopočtu).
Smírčí kříže po stranách vchodu do Windischkapelle vchodu
Místem na smírčí kříže opravdu bohatým je starobylé město Erbendorf, prvně zmiňované už v roce 1109, kde jich mají hned šest. První dva jsme našli na východním okraji města na Tirschenreuther Straße poblíž obchodního centra ALDI, kde se dá v poklidu zaparkovat. Kříže jsou zasazené do dlažby po obou stranách vchodu do „Windischkapelle“, pojmenované podle rodiny Windischů, která ji dlouhý čas vlastnila. Oba kříže mají na čelech vrypy, které jsou považovány za symboly nožů, a přestože údajně na tomto místě stojí už dobrých tři sta let, neváže se k nim žádná pověst. Za povšimnutí stojí i strom, pod kterým kaple stojí – mohutná lípa, jejíž stáří se odhaduje na 400 let, je vysoká kolem 30 metrů, má průměr kmene sedm metrů a průměr koruny kolem 15 metrů.
Za dalším „úlovkem“ jsme museli přes celé město až na jeho východní okraj, kde se v prostoru mimoúrovňové křižovatky silnic B299 a B22 nachází bizarní sestava středověkého kamenného kříže s podstatně mladším dřevěným krucifixem. Oba kříže, které tu u silnice na Pressath stály „odnepaměti“, byly při výstavbě křižovatky v letech 1978/79 poškozené a po opravě usazené na současném stanovišti do betonu. Asi to nebylo nejšťastnější řešení, ale s tím už dneska nikdo nic nenadělá…
Z novější doby pochází určitě i sestava dvou kamenných křížů s dřevěným krucifixem, za kterou jsme se vydali opět přes celé město do jeho severní části, oddělené od centra řekou Fichtelnaab. Kalvárie se tady nachází pár metrů od výpadové silnice na Marktredwitz na rozcestí Thanner Straße, Wetzldorfer Straße, Steinige Gasse a Naabweg. Celý ten prostor a vypadá to, že i blízký most přes Fichtelnaab jsou v rekonstrukci, stavba je oplocená, ale ke křížům je možné bez problémů projít. Ten pravý je bez jakýchkoli znamení, levý, skoro metr vysoký kříž má na čele vyrytý monogram HA, dříve uváděný letopočet 1687 je dnes už nečitelný. Místní legenda vypráví o dvou čeledínech, kteří se tady ve rvačce vzájemně pozabíjeli.
Smírčí kříž u osady Siegritz
Pro šestý erbendorfský kříž jsme si zajeli asi tři kilometry dál na sever do Siegritz, která je jednou z mnoha k Erbendorfu přifařených vesnic. Stářím notně poznamenaný, ke straně nakloněný a až po ramena v zemi utopený žulový monolit bez znamení a nápisů se nachází na západním okraji osady u staré a téměř zaniklé pěší cesty do Wetzldorfu. Ve 20. letech minulého století tady zaznamenali dvě pověsti: Podle první tady měli spáchat sebevraždu dva bratři (Hier haben sich zwei Brüder entleibt), podle druhé se tady „jeden“ nešťastnou náhodou zastřelil, když se shýbal pro růži a přitom mu sama od sebe spustila pistole. Stojí tu na mezi pár kroků od hospodářského dvora usedlosti čp. 11 plného všelijakého haraburdí, cítili jsme se tam skoro jako v Česku.
Jen o dva kříže méně než Erbendorf, tedy čtyři má na svém katastru město Wiesau, které se do historie našeho kraje zapsalo tím, že vůbec první vlak, který se tady objevil, přijel 15. října roku 1865 právě odtud. Pro první z té čtyřky jsme si zajeli do Tirschnitz, což je jedna z mnoha místních částí zhruba čtyřtisícového města. Necelý metr vysoký žulový kříž stojí na jižním okraji vesnice ve svahu nad silničním příkopem naproti usedlosti čp. 15. Na čele má zřejmě dodatečně vyrytý symbol křížového kříže a v místě je známý jako „švédský“.
Jeden z nejmohutnějších smírčích křížů, jaký jsem kdy viděl, má na zahrádce sedlák Thoma ve Wiesau
Přímo ve Wiesau jsou tři autentické středověké smírčí kříže, a všechny na severním okraji města na jedné ulici Schönfelder Straße. Dva stojí společně s nezbytným (v Bavorsku) krucifixem z pozdější doby v parkově upraveném prostoru na rozcestí, kde doleva ke hřbitovu odbočuje Gartenweg, třetí kříž, asi nejmohutnější, jaký jsem kdy viděl, pak stojí o půl kilometru dál v zahradě u sedláka Josefa Thomy na místě, kde doprava odbočuje Wilhelm-Maurer-Weg. První dva prý původně stály několik set metrů jižně na louce u silnice do Falkenbergu, a ani třetí, mimochodem zřejmě nejmohutnější kříž, jaký jsem kdy viděl, určitě nestojí na svém původním místě. Kříže jsou v místě známé jako „husitské“ nebo „morové“. U nich jsme naší expedici ukončili a otočili kormidlo směrem k domovu. Byl to dobrý den!
Loading...
Napsat komentář