Vogtland letos podruhé, a zase osm křížků

Navnaděný úlovkem osmi křížů z expedice v půli července, vydal jsem se ještě před koncem měsíce do Vogtlandu podruhé, a přibylo jich dalších osm. Abych si mohl tuhle krásnou oblast „odfajfkovat“, mi dneska chybí už jen dva kříže na katastru obce Großzöbern / Kleinzöbern, které jsme opět museli z časových důvodů oželet. Na vině zdržení tentokrát nebyl navigační omyl, nýbrž několik poměrně dlouhých „umlajtungů“, kvůli kterým se cesta z předpokládaných asi 210 protáhla na celých 240 kilometrů.

První objížďka narušila můj itinerář ještě před první zastávkou, kterou byla vesnička Waldkirchen, která je, jak je v těchto končinách zvykem, součástí většího města, v tohle případě jde o Lengenfeld. Objížďka, která nás zaskočila ještě před Auerbachem, přinesla první „úlovek“ dne, historický rozcestník s nápisem „Nach Georgengrün“ (doma v mapě jsem se poučil, že Georgengrün je místní částí města Rodewischs, které prakticky splývá s Auerbachem).

Smírčí kříž „Pfaardkopf“ ve Waldkirchen

Vyhledat smírčí kříž ve Waldkirchen nebylo nic složitého, stojí v miniaturním parčíku před Měšťanským domem (Bürgerhaus), a aby ho nikdo nepřehlédl, stojí vedle něj informační tabulka. Jen asi 35 cm vysoké torzo kříže bez hlavy a pouze s jedním ramenem je pro svůj tvar nazývané Koňská hlava (v místním nářečí Pfaardkopf) a podle místní legendy, zaznamenané už v roce 1859, se jedná o pomníček „švédského jezdce“, který tady, uprostřed vesnice (!), zabředl do bezedné bažiny a vedle svého koně v ní zahynul.

Za druhým křížem jsme jeli asi 11 km na západ do Mylau. Město se zhruba dvěma a půl tisíci obyvatel je součástí „velkého okresního města“ (Große Kreisstadt) Reichenbach im Vogtland. Pokud to někdo neví, tak označení „velké“ v Německu neznamená skutečnou velikost města (Reichenbach má sotva 20 tisíc obyvatel), nýbrž skutečnost, že se skládá z více obcí, z nichž každá má svou samosprávu a svého starostu, nad nimiž pak stojí vrchní starosta (Oberbürgermeister). Reichenbach jsme poznali docela důkladně, protože objížďka nás vedla přímo centrem, kterému dominuje krásný kostel sv. Petra a Pavla, určitě by stálo za to, se tady zastavit, snad na to někdy dojde…

Smírčí kříž v Mylau

Ani smírčí kříž v Mylau není těžké najít, stojí na severním okraji města u cesty ke hřbitovu (Friedhofstraβe), přes ulici je velké parkoviště u nákupního centra ALDI. Mohutný, 114 cm vysoký žulový kříž s poměrně malou hlavou a rameny tady byl ve vyvýšené „zahrádce“ postavený v roce 1880, původně stával kdesi u cesty do Greizu (in der Nähe des jetzigen Gottesackers, am Fußsteig nach Greiz), přesné místo dnes už nikdo nedokáže určit. Podle nejpravděpodobnější z legend, které se k němu váží, měl tento kříž v dobách, kdy v Mylau nebyl kostel, označovat zastavení na pouti ke kostelu sv. Adelheid v Schönfeldu).

Třetí kříž, respektive křížový kámen, se nachází v u silnice spojující vesničky Rotschau a Mühlwand, z Mylau přes Rotschau by to dalo necelé čtyři kilometry, ale silnice byla uzavřená a museli jsme přes Mühlwand, což znamenalo další kilometry navíc. Kámen, který sám o sobě není nijak velký, je usazený vedle silnice ve škarpě a kdo o něm neví, snadno ho přehlédne, neboť je zcela přerostlý trávou. Nepravidelný, přírodou tvarovaný kámen má na straně obrácené k silnici vyrytý kříž v kruhu, na opačné straně pak obrazec, jehož smysl nedokážu určit. Podle místní tradice označuje místo, kde se v bažině potopil dostavník, což je ale vzhledem k reliéfu zdejší krajiny nepravděpodobné, protože tady by nějaké bažiny neměly šanci. Kámen byl v roce 1994 neznámým zlodějem ukradený, ale krátce poté, co zpráva o tom vyšla ve „Freie Presse“, se zase objevil pohozený na svém místě a 6. září 1994 byl znovu usazený do země asi o 40 metrů dál na současné stanoviště.

Křížový kámen u silnice před Pfaffengrünem

Kupodivu bez objížďky jsme Mühlwandu popojeli asi pět kilometrů dál na jih do vesnice jménem Pfaffengrün, která se pyšní hned dvěma křížovými kameny. První je ve směru od Mühlwandu asi kilometr před vsí ukrytý pod stromem, který nedovedu pojmenovat, a je ukrytý dost dobře – abych ho mohl vyfotit, musel jsem ulámat pár větví, které splývají až na zem zarostlou vysokou trávou. Nepravidelná žulová deska vysoká jen něco málo přes půl metru je patrně torzem většího kamene, soudí se tak alespoň podle vrypu, který by mohl být zlomkem rozsáhlejšího zobrazení. Na současném místě je od roku 1972, dříve stával asi 350 m dál na sever. Vážou se k němu dvě legendy: podle první byl postavený na památku jezdce, který se někdy kolem roku 1750 utopil v bažině, podle druhé se v místě, kde původně stával, utopil poštovní dostavník, přitom tudy nikdy žádná poštovní silnice nevedla.

Druhý kámen na katastru obce Pfaffengrün se nachází asi půl druhého kilometru severozápadně od centra vesnice při silnici do Limbachu v místě, kde silnice prochází úzkým pruhem lesa. Stojí v lese asi deset metrů od cesty, ze které je dobře viditelný a navíc na něj upozorňuje informační tabulka.

„Ovčákův hrob“ u Pfaffengrünu

Menhiru podobný, 82 cm vysoký kamenný sloup má na čelní, od silnice odvrácené straně vyrytý obdélník uvnitře kterého je kříž tvořený dvojitými čarami, na opačné straně je v horní části malý křížek, dole velký (dole otevřený?) obdélník, který je křížením čar rozdělený na čtyři čtverce a dva obdélníky. Kámen je v místě známý jako Ovčákův hrob (Schäfergrab) a podle místní tradice připomíná ovčáka z panství Christgrün, který byl před asi 200 lety zabit rozhořčenými farmáři z Pfaffengrünu poté, co odlákali jeho psa s kočkou, za to, že (na pokyn svého pána von Müfflinga) pásl stádo na jejich polích. Na tuhle pověst navazuje podstatně mladší legenda o dvou muzikantech z Pfaffengrünu, kteří se tudy opilí vraceli z Limbachu, kde hráli k tanci, a když šli kolem hrobu, jeden z nich kámen povalil a volal přitom „Vstávejte, staří lenoši, už jste spali dost!“ Od té doby ho ale sužovaly strašlivé noční můry, ve kterých se mu zjevoval nešťastný ovčák a žádal ho, aby dal hrob zase do pořádku. Jakmile potom kámen opět postavil a hrob uvedl do původního stavu, prokletí od něho odešlo…

Smírčí kříže v Schönau hyzdí drátěný plot

Naším prokletím na této cestě byly objížďky a uzavírky a zkomplikovaly nám i pouť za dalšími dvěma křížky v obci Schönau. Tady byla totiž totálně neprůjezdná celá obec, protože cesta, která jí prochází, byla důkladně rozkopaná a dokonce se na ní i pracovalo. Museli jsme (podobně jako spousta místních) nechat auto před vsí a skoro kilometr klopýtat pěšky. Kříže jsme objevili v centru obce na rozcestí naproti místnímu Gasthausu za drátěným plotem špatně udržované zahrady. Vlevo (při pohledu od silnice) stojící kříž je pouhé torzo, jen vzhůru kónicky se zužující hlava a horní části ramen, jestli je něco ještě pod zemí, německé prameny neuvádějí. Vpravo od něho je v zemi hluboko usazený žulový kříž (viditelných je asi 60 cm) se širokými rameny. Web suehnekreuz.de uvádí, že kříž má na čele pozitivní reliéf kříže stejného tvaru, vidět je ovšem jen jedna strana a na ní nic podobného není. Kříž byl až do roku 1948 o několik metrů dál vsazený do zahradní zdi a váže se k němu pověst o pastýři, který byl na tomto místě zabitý i se svým psem.

Křížový kámen u rybníka ve Voigtsgrünu

Uzavírka Schönau nám prodloužila i cestu k poslednímu cíli. Místo abychom projeli vsí a frčeli přímo na Voigtsgrün, museli jsme se kodrcat o pět kilometrů delší cestou přes Trieb, Bergen a Mechelgrün do Neuensalz, kde jsme se napojili na plánovanou trasu a úspěšně dorazili do Voigtsgrünu. Podle plánu tam měl být křížový kámen u obecního rybníka vedle pomníku padlých, a skutečně jsme ho tam nakonec také našli, ovšem důkladně ukrytý ve splývavých větvích jakého snad okrasného stromu. Schovaný byl i ten pomník, asi už nežije nikdo, kdo by měl k těm pár jménům nějaký vztah…

Křížový kámen ve Voigtsgrünu je jen hrubě opracovaný, 40 centimetrů vysoký žulový blok s vyrytým prostým křížem. Původně stával asi 300 m východně od Voigtsgrünu u staré cesty do Lengenfeldu na odbočce na Altensalz, na současné stanoviště byl přemístěný v roce 1968. Pro mne to byl ve Vogtlandu osmatřicátý zářez, teď už mi zbývá jen Großzöbern.