Počtvrté už do Otvic nemusím!

Trpělivost nese růže, a tak jsem si mohl v úterý 12. října do složky „Kamenné kříže v okrese Chomutov“ zařadit fotku kříže v Otvicích u Chomutova. Posledního z více než čtyř desítek křížů, evidovaných v okrese Chomutov , který mi chyběl ke štěstí. Čekal sem na tuhle příležitost skoro deset roků…

Vůbec první nálezy v okrese Chomutov, kříže v Maštově a Radonicích, jsem zaznamenal 6. září 2008, byly to ale tenkrát nálezy spíš náhodné. Systematicky jsem začal na Chomutovsko jezdit v roce 2010, kdy jsem „ulovil“ kříže v Květnově, Louchově, Černýši, Lužném, Orasíně (už tam není), Nové Vsi, Volyni, a možná i některé další.

Kříž v Otvicích jsem hledal poprvé v roce 2012 při „cykloexpedici“, během které jsme navštívili kříže Údlicích, Vrskmani a Strupčicích. Měl jsem tenkrát k dispozici pouze knižní katalog „Kamenné kříže Čech a Moravy“, ve kterém se o otvickém kříži píše: „Nacházel se severně od Chomutova, u polní cesty vedoucí ke strážnímu domku před zastávkou Otvice (podle Šrámka 1938). Dnes stojí u statku čp. 1767, který patří chomutovskému zooparku.“ Statek, ve kterém sídlí (nebo aspoň tehdy sídlila) restaurace a penzion „U Pratura“, jsem našel snadno, kříž tam ale nebyl. Kdosi z té hospody mi řekl, že ho přemístili vedle do skanzenu, tož jsem si koupil vstupenku a prozkoumal celý skanzen, ale našel jsem tam akorát nějaké odpočinkové kameny (pěkné!), ale kříž opět žádný…

Druhý pokus jsem udělal v únoru 2019, když jsem se byl podívat na tehdy nedávno znovuobjevený křížový kámen v Zaječicích. To už jsem měl k ruce informaci od kolegy Františka Svobody, že „kříž je pod zámkem, je uložen na paletě u seníku naproti skanzenu Stará Ves nedaleko Chomutovského Zooparku. Přístup k seníku je z ulice Šichtův důl. Oficiálně se tam zatím nedá dostat a tak tam všichni lezou přes plot“. Jak to dopadlo, snad nemusím rozvádět. Na bráně zámek, a že bych měl ve svých tehdy čtyřiasedmdesáti někde lézt přes ploty, mě skutečně nenapadlo.

Až třetí pokus konečně vyšel. V době, kdy už jsem pomalu nad otvickým křížem lámal hůl, jsem se od Františka Svobody (z referátu „Nové poznatky získané při revizi kamenných křížů 2020-2021“) dozvěděl, že kříž byl na přelomu září a října 2021 opět přemístěný a usazený na severním okraji obce Otvic na místě, kde silnici od Jirkova křižuje cyklostezka z Chomutova do Zaječic. A skutečně tam je, jak jsme se na vlastní oči přesvědčili v úterý 12. října, kdy jsme se do Otvic vypravili se Štefanem Žáčikem. Ačkoli to většinou nedělám a ani to nemám moc rád, u tohohle kříže jsem se nechal vyfotit s chutí …

Pečlivě opracovaný latinský kříž má na čele dodnes dobře čitelný mnohařádkový německý nápis, ze kterého já osobně nejsem třikrát moudrý. Prof. Wilhelm v roce 1903 zaznamenal dvě místní legendy, podle jedné byl kříž postavený na místě, kde umrzl nějaký školák, a podle druhé se měl na stejném místě utopit sedlák i s pluhem a tažnými zvířaty. Kříž, který byl přeražený, je moc pěkně zrestaurovaný, zachránci s příslušnými díky jsou vyjmenováni v článku na webových stránkách obce Otvic.

Barokní Pieta z roku 1741 stála původně v zaniklé obci Milžanech

Když už jsme byli na Chomutovsku, zajeli jsme se podívat i do sousedních vesnic. Nejprve jsme se potěšili početnou skupinou barokních soch na prostranství kolem kostela Povýšení svatého Kříže. V dojemné shodě tu stojí sloup se sousoším Nejsvětější trojice, Pieta, sochy sv. Barbory, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého a sloupy se sochami Panny Marie a sv. Josefa a možná i nějaké další, které jsme přehlédli. Minimálně dvě z těchto plastik byly do Otvic přeneseny v moderní době z jiných míst v okolí, sloup se sochou Panny Marie stál původně u Miřetic u Klášterce nad Ohří, Pieta a sloup se sochou Panny Marie sem byly přesunuty ze zaniklé obce Milžany. Lapidárium doplňuje mohutný odpočinkový kámen a středověký smírčí kříž, další smírčí kříž je o kus dál na rozcestí silnic Chomutovské a Jirkovské.

Snažili jsme se taky najít torzo kříže, které by mělo být pár stovek metrů jihovýchodně od Otvic vpravo od sinice k Přečáplům, měli jsme k dispozici fotky, hned dvoje souřadnice a údaj, že torzo se nachází „vedle sloupu VN“, ale nenašli jsme nic, co by se artefaktu na těch fotkách alespoň vzdáleně podobalo. Nelze vyloučit, že se to torzo skrývá pod hromadami ořezaných větví, naházených bez ladu a skladu nedaleko paty sloupu VN, přeskládat je se nám ale nechtělo…

Z Údlic jsme ještě zajeli do Bílenců, kde jsem v roce 2015 fotil smírčí kříž, nalezený v roce 2009 při výkopových pracech u cesty do Voděrad. Tenkrát byl uložený na chodbě obecního úřadu, od roku 2017 je vystavený (za mříží) v nějakém ve svahu vyhrabaném sklípku, o jehož původním účelu nemám tušení. Pak jsme se ještě zastavili ve Všehrdech, kde je v miniaturním parčíku před hlavní bránou zdejšího kriminálu podsaditý smírčí kříž s jedním ramenem zkráceným na polovinu, a otočili kormidlo směrem na západ. Byl to docela povedený výlet, předpověď počasí sice slibovala déšť, ale pršet začalo, až když jsme byli na cestě domů.