Mapování Tachovska: Pokračování po půl roce

Po víc jak půl roce od 16. prosince, kdy jsme v téhle oblasti byli naposledy, jsme se se Štefanem Žáčikem v pondělí 26. července vydali na Tachovsko s cílem pohledat dalších pár mnou doposud nenalezených křížů. Rosnička v televizi večer před tím slibovala velké teplo a bohužel se nespletla, vedro bylo skutečně na hranici snesitelnosti. Nakonec jsme to ale zvládli a do mých galerií přibylo pět nových fotek.

Kříž v polesí Jirná

Pro první jsme se vydali po „povinné“ zastávce u lapidária čtyř smírčích křížů před kostelem sv. Jakuba v Kladrubech z parkovišťátka pod kladrubským klášterem do polesí Jirná. Jsou to k němu sice jen necelé dva kilometry, ale pěkně do kopce, a to hned dvakrát, celkové převýšení dělá 109 metrů! A pěkně na slunci, protože souvislý les, kterým jsme podle mapy měli kráčet, byl jedna rozlehlá paseka za druhou…
Kříž, který byl z celkem osmi, evidovaných na území města Kladrub, poslední, který mi chyběl ke štěstí, stojí při jedné z mnoha cest protínajících jihozápadní svah nejvyšší hory Kladrubska Jirné (523 m n. m.). Velmi dobře opracovaný žulový monolit s ostrými hranami má v křížení ramen vyvrtané čtyři dírky po šroubech, kterými byla kdysi ke kříži přichycená dnes už ztracená tabulka. Podle katalogu Kamenné kříže Čech a Moravy kříž „upomínat na nehodu, která se stala v minulém století“, čímž je nejspíš míněno století 19. (kniha vyšla v roce 2001). Dále se tam uvádí, že „z paseky, kde objekt stojí, se otvírá pohled na dvůr Žďár“, jenže to už dávno není pravda. Místo, kde kříž stojí, je dneska zarostlé dospělým lesem a vidět jsou tam tak akorát stromy.

Křížový kámen na místě, kde se měli údajně na cestě z trhu pobít tři řezníci

Pro další dva kříže jsme si zajeli nějakých pět kilometrů do Brodu u Stříbra. Nejprve jsme se vydali na sever od obce cestou údolím Výrovského potoka půl druhého kilometru ke křížovému kameni, který má v evidenci SPVKK „magické“ číslo 0909. Asi tři čtvrtě metru vysoká, velice precizně opracovaná deska s pozitivním reliéfem latinského kříže měla ve spodní části vyrytý třířádkový nápis MANDL BRALLER / 7. 12. 1776 / IM BROD, ze kterého je dnes s obtížemi čitelný už jen ten letopočet. Shoda v jeho čtení přitom nepanuje, uvedená citace je převzatá z německého webu suehnekreuz.de, české prameny uvádějí 4. 12. 1774, já jsem schopný připustit akorát, že je to datum… Kámen upomíná na neštěstí v lese, při němž měla na tomto místě přijít o život žena z Brodu.

Druhý kříž na katastru Brod u Stříbra se nachází dva kilometry jihozápadně od obce asi 30 metrů vpravo od asfaltové lesní silničky do zaniklé vesnice Leština. Bylo po poledni a vedro takové, že jsem to risknul a dojel až k němu autem. Na první pohled velmi stará, zubem času ohlodaná asi 70 cm vysoká žulová deska se zaobleným vrškem má na čele vytesaný pozitivní reliéf latinského kříže a na zadní straně zahloubený kříž řeckého typu. Vztahuje se k ní hned několik legend, podle jedné z nich se tady cestou z trhu navzájem pobili tři řezníci, kříže těch dvou dalších se prý nacházejí někde v okolí (možná jsou to typově podobné křížové kameny 0160 a 0139, které jsme našli při prosincové výpravě na katastrech Staré Sedlo a Tuněchody).

Kamenné kříže u mostku do zámku Kopec

Poslední dva kříže tohoto horkého letního dne jsme našli (přesně podle plánu) v osadě Kopec, která je s pouhými osmi adresami a pěti trvale hlášenými obyvateli jednou z nejmenších vesniček, co znám. Rozkládá se ve svahu nad pravým břehem říčky Úhlavky a na skalnatém ostrohu nad ní stával už ve 13. století dřevěný hrádek přestavěný ve 14. století na kamenný hrad s válcovou věží. V následujících staletích byl hrad dále přestavován až do současné podoby, která v jeden celek spojuje prvky gotické, renesanční, barokní i klasicistní fáze stavby. Zámek, který byl po roce 1950 opuštěný a ponechaný svému osudu, se v pozdějších desetiletích stal vyhledávaným cílem tuláků, kteří mohli sledovat jeho postupnou proměnu v romantickou zříceninu, pohlcovanou náletovými dřevinami. Se záchranou objektu, který přitom byl na seznam státem chráněných památek zapsaný už v květnu 1958 (!), se započalo až v roce 2002, dnes má zámek novou střechu a snad se opravuje i uvnitř, akorát že to není vidět, poněvadž objekt je pro veřejnost uzavřený.

Kříže, které stojí u tříobloukového kamenného mostu přes příkop obklopující zámek, vytvořil v letech 1987 a 1990 z umělého kamene domažlický historik Zdeněk Procházka na památku dvou svých přátel. Blíže mostku stojící vyšší kříž má v křížení ramen upevněnou kovovou destičku s nápisem „NA PAMÁTKU ČESKÉHO HISTORIKA V. NAVRÁTILA 5. 3. 1955 – 9. 12. 1986“, menší kříž vedle má na čele keramický štítek s nápisem „HISTORIK ČESKÝCH TVRZÍ ING. ARCH. VLADIMÍR ŠVÁBEK 30. 1. 1956 – 3. 9. 1988“.

Z historické zástavby v okolí zámku se do dnešních dnů dochoval jediný objekt, mohutná stodola se dvěma průjezdy a vysokými, bohatě členěnými štíty, datovaná na štítě letopočtem 1815 – 1816. U ní jsme se s Tachovskem pro tento den rozloučili a přes Kladruby, Stříbro, Konstantinovy Lázně, Bezvěrov a Toužim pelášili domů. Na Tachovsku nám toho ještě zbývá dohledat hodně, doufejme tedy, že nám do toho zase nevletí nějaký ten lockdown…