Jako návrat na „místo činu“ po dlouhých čtrnácti letech bych mohl prezentovat výlet, který jsme si s Britou udělali v úterý 18. května. Cílem bylo pořídit aktuální fotky ke článku pro MF Dnes o osudu téhle lokality a o památných stromech, které zde rostou jako poslední žijící pamětníci její staleté historie. Měl to být už třetí můj opus na tohle téma, první jsem psal pro „Karlovarky“ v roce 2002, kdy v premiérovém ročníku ankety Strom roku zvítězil Popovský jasan, druhý v roce 2007 pro web karlovarských cyklistů, ten si ostatně můžete přečíst zde. Počasí tentokrát nevěstilo nic moc dobrého, a tak jsem to risknul, zajel autem přes všechny zákazy až na místo, vešel se akorát mezi dvě důkladné přeháňky, svůj úkol splnil a výsledek dnes mohu přeložit i svým věrným čtenářům na tohle blogu:
Historii zaniklé obce Popova
dnes připomínají jen staleté stromy
Symbolem Popova je mohutný kříž vztyčený na vrcholu vysoké čedičové skály nad centrem zaniklé obce
Necelých pět kilometrů jižně od Jáchymova se vysoko v horách na ploše zhruba tří stovek fotbalových hřišť rozkládala osada Pfaffengrün, po druhé světové válce přejmenovaná na Popov. To už ale byly její dny sečteny, po odsunu zdejšího obyvatelstva jako lidské sídlo zcela zanikla a dnes existuje jen jako katastrální území 656470 Popov u Jáchymova.
Osada, která byla v době svého zániku administrativní součástí města Jáchymova, přitom byla mnohem starší, než královské horní město Jáchymov samotné. V době, kdy Šlikové Jáchymov jako město „na horách stříbrných“ na počátku 16. století zakládali, se historie Popova, psala už víc než tři staletí. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1207, kdy byla osada Pfaffengrün uváděna v majetku premonstrátského kláštera v Teplé, v průběhu následujících staletí pak ves patřívala postupně k panstvím Ostrov (1557), Andělská Hora (1567) a od roku 1850 se stala součástí města Jáchymova.
Vesnice nikdy nenabyla přílišného významu, lidi se sem do míst, kde zima trvala někdy i půl roku, nikdy moc nehrnuli a osídlení bylo velice řídké. V roce 1847 je tady uváděno 12 domů se 69 obyvateli, a tyto počty se za dalších sto let příliš nezměnily. Poslední relevantní údaj pochází ze sčítání lidu a domů v roce 1930, kdy žilo v obci o celkové rozloze katastru 337 hektarů ve 12 domech 88 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.
Jak tady v nadmořské výšce nad 700 metrů lidé žili, si dneska sotva dovedeme představit, všechno ale nasvědčuje tomu, že se jim zas tak špatně nedařilo a Pfaffengrün byl dokonce počítaný mezi bohaté obce. Traduje se, že za bohatstvím stála před ostatním světem pečlivě utajovaná receptura speciálního a velice delikatesního kozího sýra, který se tehdy s velkým úspěchem prodával až v karlovarské tržnici. Kozy prý tady byly hlavními domácími zvířaty, a protože se lidé v Pfaffengrünu dokázali dohodnout a na prodeji sjednotit, bohatla celá vesnice.
Ruiny šestiboké barokní kapličky chrání od roku 2020 nová střecha
Vzpomínky na tyhle „zlaté časy“ Popova (zaznamenané na webu zanikleobce.cz), je dneska téměř nemožné ověřit, ze zdejších rodáků už patrně nežije žádný a hmotných památek se taky moc nezachovalo. Na místě, kde se kdysi rozkládal „Horní Pfaffengrün“, dnes najdeme jen v terénu už sotva rozeznatelné terénní úpravy a žalostné ruiny šestiboké pozdně barokní kapličky, v poslední době citlivě upravené a v loňském roce zastřešené, a na místě někdejšího „Dolního Pfaffengrünu“ můžeme objevit jen v houští a kopřivách se ztrácející ruiny překvapivě velkých hospodářských a obytných stavení.
Jedinými živými pamětníky osmisetleté historie Popova tak jsou dnes jen stromy. Roste jich tady požehnaně. Na příkrých svazích, kde ještě před tři čtvrtě stoletím lidé pásli dobytek a zakládali ovocné sady (dodnes tu najdete desítky jabloní, dávno už ovšem zplanělých), dnes bují nekultivovaný hustý les, ve kterém rostou stromy bolestně zkroucené a propletené vzájemným bojem o každý, v těchto končinách vzácný, sluneční paprsek. A najdou se mezi nimi unikáty, za kterými se vskutku vyplatí se vypravit.
Nejznámějšími stromy v místech bývalého Popova jsou dvě mohutné lípy, které jsou největšími nejvýše položenými lípami v českých zemích. První z nich, Dolní Popovská lípa doslova trkne do očí každého, kdo přichází po zeleně značené cestě od Jáchymova. Roste na rozcestí přímo v centru zcela zaniklé obce na místě, kde stával hostinec, a je dnes, stejně jako v době, kdy tady ještě žili lidé, obklopena lavicemi zvoucími k posezení. Je vůbec nejvýše rostoucím exemplářem lípy velkolisté (Tilia cordata platyphyllos) v České republice a její stáří se odhaduje na 600 let, takže by klidně mohla pamatovat Jana Žižku, kdyby si do těchto končin někdy našel cestu. Krásný, podsaditý, 20 m vysoký strom s dokonale pravidelnou kulovitou korunou se už před lety vahou svých větví rozlomil na dvě poloviny, které dnes rostou jako samostatné stromy, mezi kterými se dá volně procházet.
Popovský jasan, historicky první „Strom roku“ České republiky je opravdu krasavec
Nejvýše rostoucím exemplářem svého druhu v Česku je rovněž Horní Popovská lípa (lípa srdčitá, Tilia cordata), která roste asi 50 m od neznačené cesty z Popova na Mariánskou kousek za velkým včelínem. V roce 1999 měla oficiálně naměřený obvod kmene 905 cm a výšku 25 m, dnes je na informační tabuli pod stromem uvedený obvod kmene 898 cm, výška 27 m a stáří 500 let. Kdysi pečlivě ořezávaná lípa za půl století po válce obrostla mohutnými větvemi, které zatížily dutou vyhnívající skořepinu kmene tak, že se před lety nejsilnější z větví odlomila, dnes je už i tento krásný strom v péči dendrologů s nadějí na další dlouhý život.
Jen pár metrů od Horní Popovské lípy roste další památný strom, Popovská bříza. Téměř pětadvacet metrů vysoká bříza bělokorá (Betula pendula) má obvod kmene 282 cm a proti Popovským lípám je hotovou mladicí s odhadovaným věkem 100 až 120 let. Krásný, mohutný a do široka rozvětvený strom je od roku 2003 státem chráněný pro svůj vzrůst a nespornou estetickou hodnotu.
Mediálně nejznámějším stromem na území zaniklé obce je Popovský jasan (Fraxinus excelsior) roste na místě někdejšího Dolního Popova asi 500 m na jih od Popovských lip a s výškou přes 35 m, obvodem kmene 682 cm a šířkou koruny kolem 25 m (podle měření z roku 2004) je největším exemplářem svého druhu v České republice. Přestože jde o skutečně mohutný strom, byl až do nedávna zcela neznámý, pro současnost ho objevil až počátkem 90. let karlovarský zubař Jaroslav Frouz. Tehdy se ztrácel v téměř neproniknutelných houštinách asi 200 m vpravo od zeleně značené cesty z Popova do Horního Žďáru, dnes je až k němu vyznačená odbočka a okolí stromu je vyčištěno od náletových dřevin, takže ho můžeme obdivovat v plné kráse.
V roce 2002 přihlásil botanik Petr Krása ze Sokolovského muzea Popovský jasan do právě v tom roce založené ankety Nadace Partnerství „Strom roku“. Sešlo se celkem 140 návrhů, do hlasování se zapojilo 1326 lidí a 444 z nich (včetně autora těchto řádků) dalo svůj hlas právě pro Popovský jasan, který se tak stal prvním Stromem roku České republiky vůbec. Podobný úspěch už v následujících letech až dodnes žádný jiný strom z Karlovarského kraje nezopakoval. Nejblíže k tomu měly Pastýřský buk u Lazů, který v roce 2003 dostal 5783 hlasů a skončil druhý, a v roce 2020 Lípy v Hřebenech, pro které hlasovalo 1029 lidí, což stačilo opět jen na 2. místo, a Popovský jasan je tak dodnes jediným „Stromem roku“ z Karlovarska.
V MF Dnes vyšlo v sobotu 22. května 2021
Loading...
Napsat komentář