Důvod, proč jsme se vydali na Štěpána na malý vánoční výlet do Kaceřova, byl prostý: psal jsem právě článek o barokním reliéfu Nejsvětější Trojice, který je chloubou téhle obce, a chtěl jsem se přesvědčit, že ho třeba někdo neukradl. Pojali jsme to s Maruškou jako malý vánoční výlet a s psíkem na vodítku jsme obešli všechny památky téhle jinak ne moc zajímavé vesnice.
V zámku se od roku 1990, kdy ho obec získala (ze spárů místního JZD) v pokročilém stadiu rozpadu, nejspíš nějaké opravy dělají, už několik let je třeba hotová nová střecha, jinak ale zvenku moc nového vidět není. O zásah restaurátora si říká i kamenná deska s reliéfem Ukřižovaného, datovaná rokem 1587, která je zasazená do jižní stěny kapličky Nejsvětější Trojice v zámeckém parku. Vrstvy barev, kterými je tenhle renesanční skvost pokrytý, se na mnoha místech odlupují a obnažují silně zvětralý pískovec.
To sloupek s reliéfem Nejsvětější Trojice z roku 1772, kvůli kterému jsme do Kaceřova vlastně jeli, je na tom podstatně lépe. Je ze žuly a i po těch bezmála 250 letech vypadá pořád, jako by ho z kamene vysekali včera. Až potud nic nového, proti podzimu 2018, kdy jsme tu byli na „kontrole“ památek naposledy (viz report Babí léto s Britou), se tady v tomto ohledu prakticky nic nezměnilo.
K poslední kaceřovské památce jsem původně ani nechtěl Marušku vodit, pohled na svatého Antonína Paduánského s uťatou hlavou je poněkud skličující, ale nakonec jsme tam přece jen zašli. A nestačil jsem se divit. Uťatá hlava se vrátila na svoje místo na krku svatého Antonína a v pískovci vyvedený světec s Ježíškem na ruce se už zase na svět dívá svýma vlastníma kamennýma očima! Popřáli jsme mu veselé Vánoce a naplněni nadějí v lepší příští odejeli domů…
Loading...
Napsat komentář