Křížová cesta a Křížky v Pramenech

Obec Prameny (německy Sangerberg) v centrální části Slavkovského lesa má za sebou více než šest a půl století psané historie, poprvé je zmiňována v roce 1357 jako hornické sídliště a farní ves, v okolí se těžily stříbro a cín. Od 16. století se zdejší lidé začali zajímat o využití zdejších minerálních pramenů. V roce 1870 byly jihozápadně od obce založeny malé lázně a tři roky nato byly Prameny 30. dubna 1873 povýšeny na město. Bůhvíjak závratné prosperity si ale dlouho neužívaly. Po druhé světové válce a „odsunu“ zdejšího německy hovořícího obyvatelstva bylo město až do roku 1954 součástí vojenského výcvikového prostoru Prameny, následující čtyři roky sloužilo jako ubytovací prostor havířů Jáchymovských dolů, a výsledek byl zdrcující. Za 12 let od války do roku 1958 zde bylo z původních 274 domů 256 zbořeno a z města, ve kterém v roce 1930 napočítali 1527 obyvatel (z toho 16 „československé“ národnosti), je dneska vesnice se zhruba stovkou lidí. Řádění, které nepřežil ani původně gotický kostel sv. Linharta a 11 kaplí, nějakým zázrakem unikla akorát socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1855.

Lázeňskou minulost Pramenů dnes připomíná jen s bídou udržovaný park

Se smutným osudem se potkaly i zdejší lázně. Úpadek začal už před koncem první světové války, kdy do hlavního (Rudolfova) pramene pronikla povrchová voda a byl tak na delší dobu znehodnocen. V průběhu 1. světové války byla v lázních ozdravovna pro zraněné s poškozenými plícemi, po válce lázně koupila firma Julius Meinl, které se ale nedařilo a celý objekt prodala akciové společnosti Porzellan Karlsbad, která zrušila koupele a v objektech zřídila ozdravovnu pro své zaměstnance s poškozenými plícemi, s nimiž tu byli léčení i nemocní s TBC. Po roce 1945 přešlo sanatorium pod Ústředí nemocenských pojišťoven, které zde zřídilo plicní oddělení. V roce 1967 v areálu stát zřídil Domov důchodců, který 2. června 1983 vyhořel. Oprava se taky nepovedla, objekt byl sice zastřešen, aby se zabránilo jeho totální degradaci, ale v roce 1990 měděnou krytinu kdosi ukradl a prodal do sběru a bylo vymalováno. V roce 2000 budovu srovnal se zemí buldozer…

Zatím poslední kapitola historie obce Prameny by se dala charakterizovat jako tragická fraška. V „gründerském“ období po pádu komunistického režimu se zde rozhodlo o vybudování stáčírny minerálních vod a znovuotevření lázní, obec už měla územní rozhodnutí, stavební povolení i licenci na minerální vody, ale kvůli protestům ochranářů a občanských sdružení byla celá akce zmařena, a to uvrhlo Prameny do dluhů, ze kterých se dodnes nevzpamatovaly. Celou záležitost komplikuje i neschopnost obyvatel Pramenů táhnout za jeden provaz, v obci se několik let nepodařilo zvolit regulérní zastupitelstvo a byla spravována krajskými úřady. Pramenů byly svého času plné noviny a problémy obce se pravidelně přetřásaly i ve zprávách hlavních televizních stanic, nikdo se v tom už nevyznal a zájem pomalu ochabl. Zatím poslední informace, která přitom „visí“ na internetu už od ledna 2019, říká, že: „Zadlužené Prameny na Chebsku prodaly za deset milionů korun své zbývající pozemky s osmi vrty minerálních vod firmě Dmitrije Vajnera, ruského podnikatele a jediného věřitele obce. Díky tomu se dluh obce snížil na 42 milionů korun a nebude již dále úročen.“

Ruiny kaple Panny Marie

My jsme samozřejmě do Pramenů nejeli studovat problémy obce, ale podívat se na obnovenou křížovou cestu. Ta původní byla zřízena v polovině 19. století, vedla po dnes už částečně zaniklé cestě ke kapli Panny Marie na zalesněném vrchu Kalvárie asi 600 m jihozápadně od obce a sestávala ze 14 zastavení tvořených kamennými sloupky s malbami na plechu. Pozdně barokní kaple Panny Marie byla vystavěna někdy v polovině 18. století a někdy kolem roku 1800 v ní bylo umístěno vyřezávané sousoší Piety od místního řezbáře. V bezprostředním sousedství kaple byl vztyčený vysoký dřevěný kříž a někdy před rokem 1841 byla pár metrů jižně postavená prostá dřevěná kaple sv. Kříže. Areál se postupně stal vyhledávaným poutním místem, a byl jím až do poloviny minulého století. Po druhé světové válce ale nastal úpadek, neudržovaná kaple Panny Marie rychle chátrala, až se nakonec zřítila a zbyly jen ruiny obvodových zdí vysoké od jednoho do zhruba dvou metrů. Dřevěnou kaplí sv. Kříže si nejspíš někdo z místních zatopil a kamenné sloupky křížové cesty byly v roce 1973 odvezeny a posloužily jako sloupky oplocení nedalekého stavení.

Zastavení první – Pán Ježíš odsouzen k smrti

O záchranu toho, co z kaple a křížové cesty zbylo, se postaral spolek „Oživme Prameny“. Do roku 2016 se podařilo posledních šest dochovaných kamenných sloupků křížové cesty po dohodě s novým majitelem domu vrátit na jejich původní místa a osadit obrázky na dřevěných deskách od malířky Lenky Rochovanské, zbylá zastavení vytvořily ze dřeva absolventky sochařského ateliéru pražské AVU Barbora Masaříková, Pavla Dundáková, Tereza Vlková a Barbora Kolouchová. Ruiny kaple byly vyklizeny a jakž takž zabezpečeny proti dalšímu chátrání, do takto uvolněného „interiéru“ byly pořízeny prosté lavice a kovový kříž a vedle kaple byl opět vztyčený vysoký kříž ze dřeva.

Na jaře roku 2020 to vypadá, že aktivity spolku „Oživme Prameny“ poněkud ochably. Všechna zastavení stojí sice pořád na svých místech, ale obrázky Lenky Rochovanské s jedinou výjimkou spadly a jsou položeny u paty sloupků (ostatně ani na FB není spolek moc aktivní, poslední příspěvek je z léta 2019). Netuším, kdo by se mohl nebo snad měl ujmout údržby této „oživlé“ památky, pokud se tak ale nestane dost rychle, může všechno přijít vniveč…

Trochu smutný pohled do „vázy“ Gizelina a Rudolfova pramene

Pomalu vniveč už přichází i práce na revitalizaci někdejšího lázeňského parku v Pramenech, do které se před lety pustili členové občanského sdružení „Obnova Pramenů“. Největší slávu si užívali v roce 2013, kdy se jim podařilo uspořádat po mnoha desítkách let slavnostní „zahájení lázeňské sezony“, během kterého premonstrát Augustin Kováčik za účasti více než dvou stovek lidí vysvětil obnovené vývěry pramenů Gizela a Rudolf. Tehdy to byla paráda, jak ostatně dokládá článek na iDnes, dneska už to ale taková sláva není. Do upravené pramenné mísy vytéká jen pramen Rudolfův, Gizela je suchá, pro ochutnávku si tam ale může sejít jen ten, kdo si na to vezme pořádně vysoké gumáky. Jestli se ucpal odtok, nebo do mísy proniká voda z blízkého potoka, se prostým okem poznat nedá…

Tříže na vrcholovém skalisku rezervace Křížky

Největší turistickou atrakcí na katastru obce Prameny je národní přírodní památka Křížky. Území o rozloze asi čtyř hektarů se rozkládá necelé tři kilometry severně od centra obce na náhorní plošině v nadmořské výšce kolem osmi set metrů a důvodem ochrany je tady „výskyt vzácných druhů rostlin, a to především rožce kuřičkolistého a sleziníku nepravého na podloží mnichovského hadce“. Zdaleka viditelným symbolem, který také dal celé oblasti jméno, je kalvárie tří křížů na skalnatém vrcholku, vyčnívajícím do nadmořské výšky 817 metrů. Kříže byly na vrcholku kopce postaveny v roce 1849 a obestírá je hned několik legend. Nejznámější z nich praví, že je nechali postavit jako poděkování za své uzdravení tři místní nemocní, uvádění někdy také jako tři bratři. Jako většina legend, ani tato nemá žádné historické opodstatnění.

Ke slávě Boha, který lázeňskou léčbou společně se čtrnácti pomocníky v nouzi pomohl k uzdravení Opakujeme Díky Tobě Bože. Hans a Anna Hahnovi ze Sangerbergu 1849 (nápis na pravém kříži)

Křížky jsou, mohu-li to tak říct, mojí srdeční záležitostí, jezdím sem už několik let a s chutí sem vodím i své kamarády. Poprvé jsem tu byl někdy v první polovině 70. let minulého století, kdy byla celá oblast volně přístupná bez omezení, pak tu byla v roce 1979 vybudovaná naučná stezka, která ale byla z důvodu ochrany vegetace v roce 2001 zrušená a celá oblast byla oplocená a vstup zakázán. Kolem dokola podle plotu byla pro návštěvníky vybudovaná „vyhlídková“ pěšina a dovnitř mohly jen kozy, které (na rozdíl ode mne) dokážou rozeznat chráněné rostlinky od těch nechráněných a ty druhé spásat, aby těm prvním nevadily (tak nějak to bylo napsané na informační tabuli u vstupu na pěšinu).

První jarní kvítka na Upolínové louce u Křížků

Informace o zákazu vstupu na území NPP Křížky „visí“ na Wikipedii dodnes, ve skutečnosti už je ale všechno jinak. Správa rezervace usoudila, že lidé v ní zas tolik škody nenadělají, a návštěvní řád opět změnila. Ohrada kolem dokola zůstala, možná je dokonce festovnější, ale na jižní straně v ní byl zřízený průchod, kterým se dovnitř dostanou lidé (a v jejich stopách i chytrý psík), ale pro jeleny, kteří jsou největšími škůdci vegetace, je neprůchodný. Takže jsme si se Štefanem a Britou dosyta a zcela legálně užili toulek po celém území rezervace a křížky si prohlédli ze všech stran a zblízka. Náš třetí společný „únik z karantény“ byl korunován krásným zážitkem…