V nevelké vesničce Přibyslav, ležící asi tři kilometry jihovýchodně od Nové Paky na staré silnici do Pecky, se nachází jeden z nejkrásnějších kamenných křížů na východě Čech. Robustní, víc jak 130 cm vysoký pískovcový monolit ve formě středověkých smírčích křížů, s druhotně vytesaným reliéfem Krista na kříži a lebkou se zkříženými hnáty pod ním, stojí v rohu zahrady stavení číslo 27, v létě poněkud zakrytý přerostlými větvemi vedle rostoucí jabloně. Můj „problém“ s tímhle křížem vzal počátek někdy na jaře roku 2017, kdy jsem si připravoval podklady pro dovolenou, kterou jsem chtěl strávit v oblasti Českého ráje. Zaujalo mě sdělení, že právě tento kříž si „do svého deníku nakreslil Karel Hynek Mácha v roce 1833“.
Smírčí kříž s Kristem v Přibyslavi u Nové Paky
Poprvé jsem tuhle větu četl v knize „Kamenné kříže Čech a Moravy“, její další výskyt bych už spočítat nedokázal. Donekonečna se opakuje ve všech možných turistických a vlastivědných brožurkách a na internetu na ni člověk narazí v devíti z deseti odkazů, které na něj vyskočí, zadá-li do vyhledavače heslo „smírčí kříž v Přibyslavi“. Téměř vždy je připojený obrázek kříže, nejčastěji nějaká pěkná barevná fotografie, nejlépe digitální. Máchovu kresbu, na kterou jsem byl čím dál zvědavější, jsem ale nikde nenašel.
O tom, že Máchu kamenný kříž v Přibyslavi skutečně něčím zaujal, není nejmenší pochyby, zmiňuje ho ve svém Zápisníku v „reportáži“ z cesty do Krkonoš v srpnu 1833. Zápisník byl sice původně určený pro přepis hotových básní, jak o tom svědčí Máchou krasopisně vyvedený titul „Díla Karla Hynka Máchy / Svazek první / V Praze 1833“ na titulní straně, nakonec do něj ale Mácha zaznamenával všelijaké nápady, inspirace, dojmy a postřehy z cest i výpisky z četby všeho druhu. Rukopisný originál je uložený v Památníku národního písemnictví, kde se dá (za určitých podmínek) i studovat, pro naše účely ale stačí kritické vydání Máchových děl (Spisy Karla Hynka Máchy, svazek 3: Literární zápisníky – Deníky – Dopisy, Odeon 1972), kde je na stranách 31 až 249 doslovný přepis všech 127 stránek Zápisníku. Přepsány jsou nejenom kompletně všechny Máchovy zápisky, výpisky, poznámky a citace, ale také všechny kresby a kresbičky, kterými básník svoje texty doprovázel (uváděny jsou zde názvem v hranatých závorkách).
Své krkonošské anabázi věnoval Mácha sedm stránek. Na straně 40 si vypsal „Místa k vyhlídce na Krkonošské hory nejpříhodnější“ a na straně 41 vypracoval pod názvem „Díl první Plánu cesty naší do Krkonošů z Prahy“ podrobný itinerář pro první týden cesty, ze kterého vplývá, že Přibyslav měl na plánu v neděli 25. srpna 1833 na cestě z Radimi u Jičína přes Novou Paku a Pecku do Třebihoště. Následují poznámky z cesty, které nemají povahu souvislého textu, ale heslovitých poznámek. Mezi nimi je na 44 zápis: „Oudolí před Radkyní, vzadu hory, před ní cesta napravo k Bělohradu, vlevo k Pecce. Blíž rozcestí kamenný kříž.“
Stránka 44 Máchova Zápisníku „Díla“, zápis o kříži v Přibyslavi je pod kresbičkou Kumburka
Čím Máchu kamenný kříž v Přibyslavi tak zaujal, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Možná to byl kontrast starobylého kříže hrubých tvarů a jemného, před dvěma sty lety ještě nepříliš zvětralého barokního reliéfu Krista na kříži, možná tehdy ještě živá pověst o zavražděném a na tomto místě pochovaném mnichovi. Ale zaujal ho natolik, aby si ho i nakreslil?
Kreseb je na těch sedmi stranách Zápisníku věnovaných „cestě do Krkonošů“ šest: na straně 42 kresba půdorysu Bezdězu, na straně 42 „Říp od Melnika“ a „Kokořín“, na straně 44 kresba zříceniny hradu Kumburka, na straně 45 „Dol sv. Alberta u Housky“ a „Houska“ a na straně 46 je načrtnutý pohled na krkonošský hřeben, který si Mácha s vysokou pravděpodobností nakreslil už na zpáteční cestě. Kresba kříže tu není žádná.
Přibyslavský kříž, dřevoryt Kala Štiky
Žádnou kresbu kříže v Přibyslavi neuvádí ani Bohumír Mráz v reprezentativní studii „Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené“ (Panorama, 1988), která obsahuje všechny dochované Máchovy kresby a akvarely. Žádnou zmínku o tom, že by si Mácha kříž v Přibyslavi nakreslil, jsem pak nenašel ani ve studii Dr. Fr. Krčmy „Karel Hynek Mácha na Novopacku“ (Soukromý tisk Besedy, 1940), která má sice na titulní straně obrázek přibyslavského kříže, nikoli však kresbu Karla Hynka Máchy, nýbrž dřevoryt Karla Štiky. Že žádná kresba kříže v Přibyslavi v Máchově Zápisníku“ ani v žádném deníku skutečně není, mi nakonec potvrdil i vedoucí Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze PhDr. Tomáš Pavlíček.
Samozřejmě se nedá s určitostí tvrdit, že si Mácha kříž v Přibyslavi nenakreslil; vyloučit, že se ještě najde nějaký dosud neznámý autograf s takovou kresbou, se nedá nikdy, pravděpodobnost takového nálezu se ale limitně blíží nule. A co jiné kříže? Mácha jich přece musel na svých toulkách po české krajině potkat desítky, třeba jen na té cestě do Krkonoš: Smírčí kříž dodnes stojí v Radimi, kde se na cestě zastavil u přítele Beneše, a den před tím si nemohl nevšimnout pěkného kříže u cesty z Trosek do Ktové u Jičína.
Dominantním, a prakticky jediným motivem Máchových obrázků jsou hrady, těch, podle vlastní statistiky, nakreslil devět desítek, některé i vícekrát. Byl zdatným kreslířem se slušným výtvarným nadáním, ovšem neškoleným. Lidi například na jeho kresbách nenajdeme vůbec, nakreslit postavu a zakomponovat ji do krajiny samouk Mácha zřejmě neuměl. Nejčastěji kreslil pohledy z dálky, chytře přitom využíval dalekohled (tehdejší terminologií perspektiv), a v řadě případů dokázal vtipně kombinovat pohledy z různých úhlů a stanovišť, takže například na kresbě Bezdězu od severovýchodu je vidět levá boční stěna hradní kaple, která v reálu vidět není, nebo na kresbě hradu Zvířetice je zase na plášti věže zachyceno její vnitřní stavební členění, které samozřejmě zvenku nikdy vidět nebylo. Další takové příklady včetně srovnávacích fotografií může zájemce najít ve studii Miroslava Koloce „Rozčilené cesty Karla Hanky Máchy po hradech spatřených“ (nakladatelství Kovalam, 1998).
Kříž pod Helfenburkem, kresba K. H. Máchy
Kříž jako samostatně stojící objekt najdeme pouze na jediném Máchově obrázku, v popředí pohledu na hrad Helfenburk u Bavorova od severovýchodu, vlepeném do tzv. Černého sešitu. Pochází nejspíše ze září 1834, kdy se Mácha mohl na Helfenburku stavit na zpáteční cestě z Itálie přes Vídeň a České Budějovice. V geometrickém středu kresby o rozměrech 114 x 189 mm je lehce tužkou načtrtnutá skica hradní zříceniny na odlesněném vršku a před ní mírně vpravo samostatně stojící vysoký kříž. Vyhledat ten kříž, nebo alespoň místo, kde stojí či stával, jsme se pokusili na jaře roku 2019 se skupinkou kamarádů, která už několik let vyráží na vlastivědné „Pánské jízdy“ po českých krajích.
Určit místo, odkud Mácha hrad kreslil, nebylo zas tak nesnadné. Srovnáním současných map s mapami z první poloviny 19. století jsme dospěli k tomu, že jím může být rozcestí, na kterém ze silnice II/142 z Bavorova do Volyně odbočují místní komunikace, ve směru na sever do osady Krajníčko a na západ k hájovně Šibák a dále k Helfenburku. Na mapách na tomto rozcestí kříž skutečně zakreslený je, a to jak na mapách současných (https://mapy.cz/), tak i na mapě Čech z druhého vojenského mapování z let 1842 – 1853 (https://mapire.eu/de/map/secondsurvey-bohemia/), takže se dá předpokládat, že kříž tam byl už v době Máchovy návštěvy.
Kříž pod Helfenburkem v roce 2019
Na místě samém nás ovšem čekalo nepříjemné překvapení, z rozcestí u hájovny Šibák jsme totiž žádný Helfenburk neviděli, přestože se od nás nacházel vzdušnou čarou jen asi kilometr na východ. Mírně zvlněná krajina s převýšením asi 80 metrů na kilometr, v první polovině 19. století pečlivě obdělávaná, je v současnosti zarostlá lesem a veškeré výhledy jsou ty tam. Kdyby odtud chtěl „kníže básníků“ vidět hrad dneska, musel by, podobně jako Jeníček v pohádce O perníkové chaloupce, vyšplhat na špičku stromu, a to by se mu pak zase asi špatně kreslilo. Že náš odhad místa, odkud Mácha Helfenburk kreslil, je správný, nám přitom potvrdili místní, kteří pamatují doby, kdy byl ještě hrad z rozcestí u hájovny Šibák vidět.
Potěšilo nás naopak, že kříž, zakreslený na tomto rozcestí na mapě z druhého „Františkova“ mapování i na mapách současných, je na místě i ve skutečnosti. Určitě čtyři metry vysoký kamenný kříž s patrně litinovým Kristem samozřejmě nemůže být tím křížem, který Mácha kreslil, nepříliš dobře čitelné reliéfní datum 1936 na soklu dokládá, že tady byl vztyčený víc jak sto let po Máchově návštěvě tohoto místa. Kdo ho sem postavil, a jak vypadal kříž, který tu mohl vidět Mácha, se nám zjistit nepodařilo. Kříž na seznamu státem chráněných památek není (na katastru obce Krajníčko je zapsána jen zřícenina Helfenburku), a z okresního muzea ve Strakonicích jsem dostal lakonickou odpověď: „Váš dotaz jsem předala povolaným kolegům. Dle jejich vyjádření jste, zdá se, zjistil snad vše, co bylo v současné době možné. Je mi líto, ale další rozšiřující informace ani prameny, ze kterých by se dalo něco bližšího zjistit, nemáme.“
Loading...
Napsat komentář