Každý rok je na mně, abych obstaral zelí na nakládání, letos jsem to vyřešil tak, že jsem požádal přítele Václava, aby mi v Křimicích koupil zelí už nastrouhané, že si pro ně přijedu do Plzně. Zabil jsem tak jednou ranou hned tři mouchy: nemusel jsem se v sokolovském Kauflandu strkat u palet s pytli zelných hlávek, navštívil jsem v Plzni svého nejmilejšího přítele a cestou zpátky jsem si připsal tři nové (tedy pro mě nové) smírčí kříže. Mohly být i čtyři, jenže cestou k tomu čtvrtému začalo z doposud prosluněné oblohy šíleně pršet, takže jsme z lesa zbaběle utekli do auta a kříž oželeli.
Pro první křížek jsme si zajeli do Kamenného Újezda, což je vesnice s více než osmisetletou historií; první písemná pochází z roku 1215, kdy je Újezd uváděn mezi zbožím benediktinského kláštera v Kladrubech. Lidé se tu po staletí živili zemědělstvím, změna přišla až ve druhé polovině 19. století, kdy na katastru Újezda začala Pražská železářská společnost dolovat uhlí, a do vsi se začali stěhovat havíři z celého širého okolí. Počet obyvatel rychle rostl, z někdejších necelých dvou stovek až na více než tisícovku v roce 1922. Pak zdejší těžba skončila, lidé šli za prací jinam a dnes je zde evidováno 183 adres, ve kterých trvale žije 558 obyvatel.
Smírčí kříž v lese u Kamenného Újezda…
Od roku 1960 je Kamenný Újezd místní částí města Nýřan, vzdálenost mezi nimi po silnici je nějakých sedm set metrů. Cesta vede přes železniční přejezd, který se stal letos v červenci dějištěm kuriózní nehody, když devatenáctiletý řidič Fordu Fokus vjel na koleje v době, kdy se blížil vlak a přitom zpanikařil tak, že přímo na přejezdu zastavil a snažil se z auta utéct, což se mu ale už nepodařilo a přežil jen díky rychlému zásahu záchranářů s helikoptérou. Dost divná nehoda v rovině, kde je vidět na všechny strany na stovky metrů daleko…
… najít ho není moc těžké
Kamenný Újezd má také svůj kamenný kříž. Stojí v lese asi kilometr na severozápad od obce v pěkném borovém lese nedaleko žlutě značené turistické cesty do polesí Harabaska. Podle místní legendy, zaznamenané Dreyhausenem, stojí na místě, kde měl být při kácení břízy usmrcený nějaký čeledín (Hier soll ein Knecht beim Fällen eines Birkenbaumes erschlagen worden sein).
V katalogu „Kamenné kříže Čech a Moravy“ je zase zmínka o informační tabulce vedle kříže, kde se píše, že „koncem 19. století v těchto místech byly nalezeny pozlacený kord, lidské vlasy spletené v cop a několik kovových knoflíků„. My jsme tam ale nikde žádnou tabulku neviděli, asi podlehla zubu času…
Kříž v roce 1945 nakreslil Karel Šrámek s pravým ramenem uraženým a ležícím na zemi vedle, dnes je kříž velice dobře opravený, spoje skoro nejde poznat. Šrámek ke kříži došel z opačné strany, než my, z Blatnice, a píše, že kříž stojí „v hustějším smrkovém porostu na mírném svahu, sklánějícím se k lesní rokli. Je těžko k nalezení. Dobrý pozor!“ Kdyby k němu šel dneska a z Újezda, ulehčila by mu hledání směrovka na bříze u cesty, a ani ten les už není tak hustý, jak možná před tři čtvrtě stoletím býval.
Kaplička u Horních Sekyřan, kříž je zazděný v ohradní zídce
Ke druhému kříži jsme popojeli nějakých osm kilometrů dál na západ do Horních Sekyřan, a málem jsme je přejeli. Sekyřany, Dolní i Horní, jsou totiž součástí obce Heřmanovy Huti, a dopravní značky oznamující začátek a konec obce žádné Sekyřany neuvádějí. Došlo mi to, až když jsem podruhé za sebou projel obcí Heřmanova Huť a za tou druhou zahlédl u silnice kapličku s nízkým zděným oplocením, přesně takovou, jaká měla být v Horních Sekyřanech. Zastavil jsem, a co byste řekli? Byla to ona! Do toho oplocení, vysokého sotva metr, je zazděná kruhová stéla s reliéfem keltského kříže. Tak to stojí v popisu, ve skutečnosti je ale ten kámen tak zvětralý, že kříž na něm je vidět jen s velkou dávkou fantazie.
Smírčí kříž u Rozněvic
Z Horních Sekyřan jsme měli namířeno do Rozněvic, což je vzdušnou čarou asi 16 kilometrů, my jsme ale najeli víc jak třicet, neboť mezi Heřmanovou Hutí a Rozněvicemi je vodní nádrž Hracholusky a museli jsme přes Stříbro. Vysoký, stářím poznamenaný pískovcový kříž s krátkými rameny stojí asi půl kilometru západně po pravé straně silnice do Konstantinových Lázní. Prof Wilhelm tady v roce 1899 našel a nakreslil kříže dva, ten druhý je nejspíš nenávratně ztracený. Kříž má na čele vyrytý latinský kříž, dříve považovaný za symbol meče nebo samostřílu.
Kousek odtud, při lesní asfaltce ze Šipína na vrch Kozinec ve směru ke Křelovicům se nachází další smírčí kříž. Vydali jsme se k němu z parkoviště na rozcestí nad Šipínem, podle souřadnic na www.drobnepamatky.cz jsme k němu odtud měli nějakých 1200 metrů. Jenomže jsme neušli ani polovinu té trasy a strhl se takový liják, že jsme se museli s hanbou vrátit k autu. Nečekaný zvrat počasí (podle předpovědi mělo začít pršet až pozdě odpoledne, ve skutečnosti začalo v jednu) nás donutil vrátit se domů s pouhými třemi zářezy na pažbě, což ale konec konců není zas tak špatná bilance…
Loading...
Napsat komentář