Povzbuzeni výsledkem naší cesty do Bavor na začátku prázdnin, kdy jsme v okolí města Weidenu „nasbírali“ deset kamenných křížů, vydali jsme se s Britou dva týdny nato do oblasti Hornofalckého lesa opět. Tentokrát jsme se pohybovali v okolí města Vohenstrauss a kamenů nám do sbírky přibyl rovný tucet.
Oberlind – smírčí kříž u prvního zastavení křížové cesty
První jsme našli v osadě Oberlind, což je jedna z osmačtyřiceti (!!) místních částí města Vohenstrauss. Dominuje jí původně gotický římskokatolický kostel sv. Tomáše, do současné podoby přestavěný v 17. století. Od něj vede křížová cesta k půl kilometru vzdálené kapli na „Kalvarienbergu“, smírčí kříž je hned u prvního zastavení. Robustní, dobře opracovaný žulový monolit s rozpětím ramen větším, než je jeho výška 82 cm, je zde známý jako „Švédský kříž“, pod kterým měl být pohřbený švédský plukovník. Takových už jsme viděli…
Oberlind – Handkreuze
Na katastru obce Oberlind se nalézají také čtyři křížové kameny, kterým se tady říká „Handkreuze“, zřetelným motivem na každém z nich vyrytým je totiž lidská ruka. Jasnou podobu kříže má jen jeden, který stojí s dalšími dvěma kameny přímo na křižovatce lesních cest z Oberlindu do Roggensteinu a z Kleinpoppenhofu do Neumühle, čtvrtý se nachází nějakých padesát kroků dále na západ asi šest metrů vpravo od cesty do Kaimlingu. Obestírá je řada pověstí, z nichž nejpravděpodobnější se jeví ta o setkání pánů z Leuchtenbergu, Roggensteinu, Waldthurnu a Tännesbergu, kteří si tu měli rozdělovat hranice vlivu (ten z Tännesbergu to měl nejdál, přišel pozdě a proto je jeho kámen osamělý v lese).
Oberlind – symbol ruky na pravděpodobně starém hraničním kameni
V dalších legendách figurují i čert, nějaký divoký myslivec nebo „černý pudl“, je to dost zmatené a já zas tak dobrý němčinář, abych se v tom vyznal, nejsem, a tak jsem se spokojil s ujištěním, že se nejspíš jedná o hraniční kameny. Že jsou pěkně staré, netřeba pochybovat, zmiňovány jsou už v „Popisu hranic“ z roku 1583 na místě, kde se stýkaly hranice panství Leuchtenberg, Tännesberg a Waldau. Od kostela v Oberlindu k nim vede něco víc než dva a půl kilometru dlouhá červeně značená turistická cesta, blíže je to z místní silnice z Oberlindu do Wahlau (značená je jako cyklotrasa Luhe-Lerau Radweg), kousek za osadou Neumühle odbočuje doleva polní cesta, po které se dá jet i autem až na kraj lesa, a odtud je to necelý kilometr. Pěkná procházka, jak šitá pro stárnoucího muže s pejskem…
Altenstadt – gotická nástěnná malba v kostele sv. Jana Křtitele
Další dva kříže jsme našli ve městě Atenstadt, které je dnes pouze jedna z mnoha místních částí města Vohenstrauss. Ve středověku šlo přitom o významné sídlo, vždyť právě zde stojí kostel sv. Jana Křtitele, který už v roce 1124 vysvětil sám Otto von Bamberg, biskup a misionář, jenž obrátil na křesťanství pomořanské Slovany, čímž si vysloužil přídomek „Apoštol Pomořanska“ a dodnes je v katolické církvi uctíván jako svatý. Teprve o víc jak čtyři století později, na sklonku 16. století byl o půl druhého kilometru jižněji vystavěný renesanční zámek Friedrichsburg a okolo něho město Vohenstrauss.
Kostel sv. Jana Křtitele v Altenstadtu slouží už více než tři stovky let jako kostel simultánní, o jehož správu a využití se dělí obě největší německé křesťanské církve, římsko-katolická a luteránská. Jeho současná podoba je výsledkem mnoha přestaveb a úprav, z nichž poslední proběhla v roce 1990. Na první pohled nenápadná, až strohá stavba, v pohledu ze silnice poněkud ukrytá za dvěma propojenými obytnými staveními, je volně přístupná (hned ze dvou protilehlých stran) a člověk tak může obdivovat slušně zachované a pečlivě restaurované gotické nástěnné malby nad vchodem do sakristie.
Altenstadt – smírčí kříž na Weidener-Strasse
Osou Altenstadtu ve směru od západu k východu je Weidenská ulice (Weidener Strasse), u které jsou také oba altenstadtské kříže. Na východní straně města na příjezdu od Vohenstraussu se vpravo od silnice nachází statný, dobře opracovaný žulový kříž latinského tvaru s negativním reliéfem radlice pluhu směřující špičkou k zemi. Stojí v pečlivě vystříhaném „chlívečku“ v živém plotu u zahrady domu č. 16, kam byl přemístěn v roce 2007, když předtím stál na jiném místě ve městě.
Pramalou radost jsem měl z druhé kříže, který se nachází na opačném (západním) okraji města u silnice do Waldau. Asi 20 metrů od cesty tu stojí mezi dvěma vzrostlými stromy na okraji pole Boží muka a podle popisu na suehnekreuz.de by tu měl stát i nevysoký, stářím silně poškozený žulový kříž s uraženým jedním ramenem. Našel jsem ho až po delším hledání, ležel u pravého stromu vyvrácený a zaházený hromadou větví, které jsem musel pracně odtahat, abych si mohl pořídit alespoň nějakou fotku. V Bavorsku, kde je péče o památky tohoto druhu vzorová, mě to dost zklamalo, stěžovat si ale nemám komu…
Roggenstein – smírčí kříž jako ozdoba soukromé zahrádky
Také další dva kříže jsme s Britou hledali v osadách, které jsou administrativní součástí města Vohenstrauss, přestože od něho leží skoro deset kilometrů. Jako první jsme navštívili Roggenstein. Necelý metr vysoký, pravidelný žulový kříž bez znamení a nápisů, který původně stával u silnice z Roggensteinu do sousední vsi Lämmersdorf, se dnes nachází na zahrádce stavení č. 28 na Anton-Ferazin-Strasse na severovýchodním okraji osady. Stojí kousek za plotem, pěkně mezi kvítím, a aby ho nikdo nepřehlédl, je na plotě dřevená tabulka s nápisem „Kreuzstein“. Druhý roggensteinský kříž, zazděný na opačném konci vesnice do věže kostela sv. Erharda, nikdo neviděl od roku 2007, kdy kostel dostal novou fasádu.
Zessmannsrieth – smírčí kříž na příjezdu do osady
V osadě Zessmannsrieth, ležící asi dva kilometry severně od Roggensteinu, jsme na pěkný kamenný kříž narazili hned na příjezdu. Rovný metr vysoký žulový latinský kříž bez znamení a nápisů stojí na levém okraji silnice u odbočky cesty kamsi do polí, lidi mu tady říkají prostě „Mordkreuz“. Byl to devátý a pro tento den poslední kamenný kříž, který jsme našli na katastru města Vohenstrauss. Cestou domů jsme přidali další tři a zaokrouhlili náš „úlovek“ na dvanáct.
Waldthurn – malebná skupinka Božích muk a dvou smírčích křížů
Město Waldthurn, které se rozkládá asi šest kilometrů severně od Vohenstrauss, se může pochlubit historií dlouhou víc jak dvanáct století. Jako první se zde usadili Slované, kteří do zdejšího kraje pronikali podél řeky, která se německy jmenuje Pfreimd, pramení nedaleko Holého vrchu poblíž osady Lesná na Tachovsku a prvních asi 20 kilometrů teče po českém území. S vysokou pravděpodobností dala jméno i údajně nejstaršímu kamennému hradu v Čechách Přimdě (německy Pfraumberg). Asi dva a půl kilometru východně od města se nachází významné bavorské poutné místo Fahrenberg s kostelem Zjevení Panny Marie (Mariä Heimsuchung), tak daleko jsme ale nedošli. Vlastně jsme ve Waldthurn nedošli vůbec nikam, protože cílem naší cesty byly dva smírčí kříže, stojící spolu s Božími mukami z roku 1868 hned na západním okraji městečka. Jejich původní stanoviště bylo kdesi u osady Lennesrieth, odkud jsme do Waldthurn přijeli a přes kterou jsme pak pokračovali dál směrem k domovu.
Spielberg – jeden z nejhezčích křížů, jaké jsem kdy viděl
Úplně poslední zastávku jsme si udělali v osadě Spielberg, ležící necelých pět kilometrů od Waldthurnu, pod který administrativně spadá. Tady jsme, asi kilometr východně od obce na hranici polí a lesa našli jeden z nejhezčích křížků, jaké jsem kdy viděl. Necelých 80 cm vysoký jetelový žulový kříž má na obou ramenech i na hlavě vyryté jednoduché křížky, uprostřed v ose ramen dva soustředné kruhy a na noze obrazec, znázorňující otku. rytina znázorňující kříže je rytina otky. U něj jsme se pro tento den s Horní Falcí rozloučili a se slibem „brzy se sem vrátíme“ odjeli domů.
Loading...
Štefan
Výborný článek (jako vždy).