Na západní hranici okresu Sokolov se na obou březích Libockého potoka rozkládá zemědělská obec Kaceřov. Založena byla pravděpodobně už v první polovině 13. století v období kolonizace Chebska cisterciáckým klášterem z Waldsassen, nejstarší dochovaná písemná zmínka o ní pochází z roku 1312. Přestože Kaceřov patří mezi „obyčejné“ vesnice, ve kterých se za osm set let nestalo nic, co by je zapsalo do historie většími než malými písmeny, dochovalo se tady několik pěkných památek, které rozhodně stojí za vidění.
Do Kaceřova jsme se s Britou vypravili pěšky z Chlumu svaté Maří. Auto jsme odstavili na liduprázdném prostranství před monumentálním poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a svaté Máří Magdaleny. Chrám, vystavěný na sklonku 17. století podle projektu Kryštofa Dienzenhofera, je dnes jediným slušně opraveným a přístupným objektem z celého areálu bývalého kláštera křižovníků s červenou hvězdou, kteří byli do Chlumu povoláni v roce 1383. V kostele jsem byl už vícekrát, opravdu stojí za vidění, tentokrát jsme návštěvu vynechali; se psem by nás tam nemuseli pustit a uvazovat Britu před vraty se mi nechtělo.
Rozhledna na Zeleném vchu nad Chlumem sv. Maří
Naši pouť z Chlumu sv. Maří do Kaceřova jsme zahájili výstupem na Zelený vrch, nevýrazný pahorek asi půl kilometru jižně od středu obce, který je – kdo by to byl řekl! – nejvyšším bodem geomorfologického celku Sokolovská pánev. Vysoký je přitom jen 570 metrů nad mořem a střed obce převyšuje o pouhých 30 metrů. Na počátku minulého století se místní sekce Krušnohorského spolku rozhodla postavit na vrcholku, který se tenkrát pyšnil názvem Mariahilfberg, česky nejspíš Chlumská hora, rozhlednu. Dvacet metrů vysoká cihlová věž s asymetricky umístěnou věžičkou byla i s přilehlým hostincem slavnostně otevřená 15. května 1904 a čtyři desítky let pak byla vděčným cílem turistů. Dneska je celý objekt v soukromém majetku a rozhledna je tudíž veřejnosti nepřístupná
Svatý Jan Nepomucký u cesty k Zelenému vrchu
Pár desítek metrů pod vrcholem stojí u cesty pěkně restaurovaná barokní socha sv. Jana Nepomuckého. O její umístění tady (stejně jako o předchozí restaurování) se postaraly „Maria Kulmer Fuβwallfahrer“ a „Maria-Kulm-Initiative“ z bavorského Weidenu v roce 2012 (chtěl jsem názvy těch spolků uvést v češtině, zjistil jsem ale ke své hanbě, že od názvu obce Chlum svaté Maří nedokážu vytvořit přídavné jméno). Odkud se vzala, se mi bohužel nepodařilo na internetu dohledat, akorát jsem se z článků v Sokolovském deníku dočetl, že tady původně stávala po válce nezvěstná a až v květnu 2015 znovuobjevená plastika Ecce homo, dnes umístěná v centru obce. Asi se budu muset pěkně postaru vypravit do knihovny…
Asi dvoukilometrová polní cesta ze Zeleného vrchu do Kaceřova sice není nijak značená, zato je ale za peníze Evropské unie celá nově vyasfaltovaná; tady nám asi, jak to vypadá, ten nenáviděný Brusel docela přišel vhod, že… U prvního stavení na východním okraji Kaceřova je pod rozložitým dubem amatérsky opravený železný křížek na nízkém kamenném soklu a nad ním vysoko na stromě rovněž velice amatérský obrázek sv. Antonína s něžnou dívčí tváří. Kousek dál je na rozcestí jako nějaký pravěký menhir usazený štíhlý dvoumetrový balvan.
Zámek v Kaceřově na opravu stále čeká
Průvodcem po památkách Kaceřova nám byl text z obecního webu (www.kacerov.cz), který zdaleka ne vždy souzní se skutečným stavem. Prohlídku jsme začali u zámku, o němž se tam píše: „Nejvýznamnější památkou v obci je zámek s areálem hospodářského dvora, parkem a zámeckým rybníkem, které ještě stále představují pozoruhodný doklad menšího venkovského barokního feudálního sídla s řadou stavebně uměleckých a krajinářských hodnot. Jednoduchá patrová stavba zámku má obdélný půdorys, vstup do zámku rámuje kamenný portál, okna jsou dekorována šambránami s uchy a budovu zámku kryje mansardová střecha, dnes již bez vikýřů.“
Stavba zámku na místě starší pozdně gotické tvrze je připisována Karlu Antonínovi z rodu Perglárů z Perglasu „kolem roku 1770“, podle zjištění stavebního průzkumu byl ale postavený už někdy v první půli 18. století. Zámek po druhé světové válce čekal smutný osud (jako ostatně celé Chebsko), jeho majitelem se stalo místní JZD a pod jehož péčí-nepéčí se památkově chráněný objekt prochátral až do havarijního stavu. Dnes patří obci, která devastaci zámku přibrzdila novou střechou, na další opravy a zvelebení si zřejmě ještě budeme muset počkat.
Renesanční reliéf Krista na kříži zazděný mezi okny kapličky v Kaceřově
Zajímavou stavbou je kousíček od zámku na břehu Libockého potoka stojící kaplička. V průvodci se o ní píše: „Za Josefa Kohla byl přestavěn objekt u Libockého potoka, užívaný dosud jen zámeckým zahradníkem, na kapli, do jejíž jižní stěny byl mezi dvě gotizující okna zasazen renesanční reliéfní kámen.“ Skoro určitě to nebude pravda, Josef Kohl byl majitelem statku od roku 1894, kdy ho koupil za 170 tisíc zlatých, kaplička je ale nejspíš o více než půl století starší. Tady bych věřil památkářům, kteří dobu stavbu kladou „kolem roku 1820“. Kaplička, která je sama o sobě pěknou a v naší oblasti ojedinělou ukázkou „empírové gotiky“, má do jižní zdi mezi dvěma gotizujícími okny kamenný renesanční reliéf Krista na kříži z roku 1587 (v evidenci SPVKK je pod číslem 1330 v „ostatních památkách“).
Sloup Nejsvětější Trojice na kaceřovské návsi
Nejzachovalejší z kamenných památek Kaceřova, sloupek Nejsvětější Trojice charakterizuje kaceřovský obecní web jako „velmi zdařilý doklad pozdně barokní plastiky“ a shoduje se tak s památkáři, kteří jej považují za „ojedinělou památku, převyšující svým charakterem rámec regionu“. Zaoblená kamenná deska na hranolovém podstavci s vyrytými iniciálami NK a letopočtem 1770 zobrazuje vlevo postavu Ježíše Krista s křížem v pravé ruce, vpravo postavu žehnajícího Boha Otce a nad nimi se na obláčku vznáší holubice symbolizující Ducha Svatého. Dobře opečovávaný sloupek stojí na volném prostranství uprostřed obce, což je dneska asi nejlepší ochrana před zloději a vandaly.
Kdopak asi proměnil Antonína z Padovy v bezhlavého rytíře?
Potvrzení předchozích slov se nám dostalo po pár minutách, které jsme potřebovali na přesun na západní okraj vesnice, kde stojí další, skoro na chlup stejně stará barokní kamenná plastika. V rozporu s obecním webem, který ji rekomanduje jako „pěkně zachovanou sochu sv. Antonína z Padovy, jejíž vznik určuje datum 1719 na čelní straně podstavce,“ vypadá jako socha bezhlavého rytíře. Kdo a proč Antonínovi hlavu urazil, se nejspíš nedozvíme (na webu NPÚ je fotka z roku 2009, kdy měl ještě hlavu na krku), doufám jen, že není úplně rozbitá nebo ztracená a že socha půjde někdy opravit.
Kamenný rytíř s mečem střežící desku se jmény kaceřovských padlých v 1. světové válce
K úplnému vyčerpání našeho seznamu chyběla už jen jedna památka. Je jí necelý metr vysoký hranolový podstavec, který se ztrácí mezi stromy a přebujelou vegetací asi kilometr od obce vpravo od silnice do Chlumu. Obecní web ho uvádí jako „nejstarší z kaceřovských památek, dnes jen torzovitě zachovaný mariánský sloup,“ v katalogu památek ale není o nějakém mariánském sloupu žádná zmínka. Zato je tam zapsán pomník padlým z 1. světové války, odhalený 13. července 1924, který se nachází o pár set metrů blíž k obci na opačné straně silnice. Desku se sedmadvaceti jmény občanů Kaceřova padlých nebo ztracených během „Velké války“ střeží pochmurný rytíř s mečem v brnění, jehož podle návrhu františkolázeňského sochaře Johanna Adolfa Mayerla do kamene vytesal chebský sochař Hans Höllering. Hrozba utětí ruky kamenným rytířem bohužel neodradila komunisty, kteří původní desku v 50. letech zničili, ani zloděje, kteří po roce 1989 instalovanou novou desku prachsprostě ukradli. Dneska je tam nová černá, na první pohled nekovová deska, která by zloděje kovů lákat neměla, otázka je, co na to řeknou vandalové.
Naše trasa z Chlumu do Kaceřova a zpátky do Chlumu měla nějakých osm kilometrů, se všemi zastávkami jsme byli na cestě skoro čtyři hodiny. Když jsme vycházeli, ukazoval teploměr 14 stupňů a byla mlha, když jsme se vraceli k autu bylo o deset stupňů tepleji a pálilo slunko. Podívat se na dva chlumecké smírčí kříže jsme si už raději odpustili a utrmácení, leč šťastní se vydali na cestu domů. Brita v aute usnula dřív, než jsem ji stačil přikšírovat…
Loading...
Napsat komentář