Někomu se to možná líbilo, ty nekonečně dlouhé týdny veder a sucha, které nás sužovaly celé prázdniny, já ale spolu s Antonínem Důrou soudím, že „tento způsob léta zdá se mi být trochu nešťastným“. Kolik dní jsem proseděl doma v obavách, aby se mnou ty třiatřicítky, pětatřicítky a jednou i osmatřicítka nešlehly, raději nepočítám. Odvahu vydat se na celodenní výlet jsem našel až poté, co ten hnusný klimatický experiment skončil, a ve čtvrtek 13. září jsme s Maruškou a Britou vyrazili do Tachova. Domů jsme se vraceli v dobré náladě se čtyřmi novými úlovky.
Záhadný hlodavec v mlýnském náhonu je nejspíš nutrie
Když odečtu něco víc jak hodinku za volantem, začalo naše dobrodružství krátce před desátou dopolední na parkovišti u tachovského Obchodního centra Kaskády. Tady jsme měli na desátou plánovaný sraz s našimi plzeňskými přáteli Václavem, Monikou a Beátou, a odtud jsme po krátké úradě vyrazili na túru do Světců. Šli jsme kolem historické budovy Husmannova mlýna z roku 1645 a dál podél mlýnského náhonu, ve kterém se cachtalo hejno divokých kačen a taky jedno záhadné zvíře, které jedna polovina naší expedice považovala za vydru (můj názor) a druhá za bobra. Až doma jsme se od znalce lesů, vod a strání dozvěděli, že ani jedno z těch dvou zvířat by se před námi takhle neproducírovalo, neboť jsou velice plachá, a že to byla nejspíš nutrie. Ty jsou naopak docela oprsklé, jak jsme se přesvědčili odpoledne, kdy jsme jich viděli celé rodinky.
Ruiny kláštera paulánů ve Světcích
Cílem naší výpravy ovšem nebylo pozorovat vodní faunu, nýbrž návštěva areálu bývalého kláštera paulánů ve Světcích a výstup na Vysokou, která se svými 563 nadmořskými metry vévodí bezprostřednímu okolí Tachova a nese na svém vrcholu pozoruhodnou rozhlednu. Cesta z Tachova do Světců je asi dvoukilometrová procházka pohodlnou cestou podél Mže, která je v těchto místech daleko spíše potokem než řekou. Cesta je po celé délce stíněná mohutnými stromy „Knížecí aleje“, kterou nechal v roce 1791 vysázet kníže Windischgrätz. Stromořadí dnes čítá 481 zhruba půl druhého století starých stromů, kdo se v nich vyzná, identifikuje tu jasany, olše, jírovce, javory, vrby, duby zimní i červené a lípy malolisté, my se ve stromech sice nevyznáme, ale nemáme důvod tomu nevěřit.
Zbytky věže kostela Čtrnácti svatých pomocníků
Světce jsou nevelkou osadou o pouhých 18 adresách, při posledním sčítání lidu tu napočítali 48 trvale žijících obyvatel. Dominantou obce byl klášter paulánů s chrámem zasvěceným Čtrnácti svatým pomocníkům, vystavěným v letech 1671 až 74 nejspíš podle plánů italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Klášter byl v únoru 1729 poškozený požárem, ze kterého se ještě jakž takž vzpamatoval, ale v květnu 1787 byla paulánská komunita zrušena, třináct řeholníků bylo posláno do penze a areál do svého majetku získal rakouský šlechtic Josef Mikuláš Windischgrätz, který v té době žil na zámku v Tachově. S klášterem se moc nemazlil, z kostela nechal udělat skladiště a do klauzury místo mnichů nastěhoval svoje úředníky. Jeho syn, polní maršál a vrchní velitel rakouských vojsk v Čechách Alfred Windischgrätz (ano, ten, co v roce 1848 potlačil povstání v Praze), zahájil v roce 1857 přestavbu areálu na honosný romantický zámek, když ale roce 1862 zemřel, neměl žádný z jeho pěti synů zájem v přestavbě pokračovat a z projektu sešlo. Smutnou historii paulánského kláštera ve Světcích ukončil na sklonku 2. světové války požár, po kterém zůstal chrám i s přilehlými objekty v ruinách. V jediné budově, která dožila současnosti, dnes sídlí tachovská průmyslovka.
Druhá největší jízdárna ve střední Evropě
Jak by mohl zámecký areál ve Světcích vypadat, kdyby byl feldmaršál Alfréd Windischgrätz v roce 1862 v 75 letech nezemřel, naznačuje jeden jediný objekt, který se do dnešních dnů (se štěstím) zachoval. Je jím velkolepě koncipovaná jízdárna navržená v novorenesančním slohu, největší stavba toho druhu u nás. V Evropě, alespoň v té střední, je větší jen Španělská dvorní jízdárna ve Vídni. Světecká jízdárna udivuje nejenom svými rozměry – délkou 60, šířkou 26 a výškou rovněž 26 metrů, ale i spoustou architektonických nápadů. Zmiňována je zejména originálně řešená stropní konstrukce haly s lucernou, kterou je vnitřní prostor shora osvětlován přirozeným světlem. Pozoruhodné je, že nikde, dokonce ani v památkovém katalogu, kde je jízdárna zapsána (číslo ÚSKP: 44351/4-4528) není uvedený autor stavby, vždy se píše jen, že jízdárnu postavil Alfréd Windischgrätz, jako by ji stavěl vlastníma rukama podle svého plánu.
Jízdárna a její historie ve fotografiích
Jízdárnu po druhé světové válce pravděpodobně čekal podobný osud, jako celý světecký areál. Byla zestátněna, ale nevyužívaná chátrala a chátrala, až se prochátrala k tomu, že byla zbavena památkové ochrany a nebýt převratu v roce 1989, jistojistě by už nestála. O záchranu polorozbořeného objektu se postaralo město Tachov, které jízdárnu v roce 1997 získalo do majetku a v roce 2000 zahájilo rozsáhlou rekonstrukci, která doposud úplně neskončila. Cílem je vytvořit víceúčelové kulturní centrum pro pořádání koncertů a výstav, počítá se s muzeem a stylovou restaurací, jen ty koně se sem už asi nevrátí. V současnosti jsou zde pořádány rozličné akce, hlavně hudební, při kterých je možné si prohlédnut i interiér, což nám dopřáno nebylo, a tak jsme se rozhodli, že si sem někdy na nějaký koncert zajedeme. Je to od nás konec konců jen 70 kilometrů.
Památník bitvy u Tachova 1427 s rozhlednou na Vysoké v pozadí
Druhou etapu naší expedice jsme podnikli jen ve čtyřech, něco přes kilometr výstupu na Vysokou jsme absolvovali bez našich dam, které si měla co povídat v kavárně pod jízdárnou. Ještě než jsme došli, Václav, Beátka, Brita a já na vrchol, zastavili jsme se u památníku bitvy u Tachova v roce 1427. Hovoří se o slavném vítězství polních vojsk vedených Prokopem Holým nad křižáckou výpravou, skutečnost je ale taková, že vlastně žádná bitva nebyla. Křižáci se totiž, když se dozvěděli, že by se měli utkat s početným houfem husitů, rozprchli na všechny strany a Tachov ponechali svému osudu. Město ovšem dlouho nevzdorovalo, ostřelování z těžkých děl i obléhacích strojů udělalo své, a když se 11. srpna husitům podařilo město zapálit a pobořit jeho hradby, Tachov padl. S obyvatelstvem si husité hlavu nelámali, muže jednoduše pomordovali a o osudu žen si není třeba dělat velké iluze. Co se tu asi dělo, naznačuje název ulice, kterou tehdy husité do města vtrhli, dodnes se jmenuje Krvavá.
Od památníků tachovské bitvy je to k rozhledně na vrcholu Vysoké už co by kamenem dohodil. Slabých dvě stě metrů s jen asi desetimetrovým převýšením. Cestou jsme se potkali s partou lidiček, kteří se bavili házením létacích talířů ve snaze trefit jimi těžko popsatelné zařízení připomínající poněkud výstřední odpadkový koš. Jaksi mimochodem jsme se tak dozvěděli, že kráčíme po hřišti, na němž se provozuje sport zvaný DISCGOLF. Místo holí a míčků létací talíře, místo jamek to výše zmíněné zařízení. Mám pocit, že lidí, kteří roupama nevědí, co dělat, nějak podezřele přibývá, tihle snad alespoň zaplaťbůh neškodí…
Výstup na rozhledku po je mimořádný zážitek
Rozhledna na Vysoké je jedna z nejhezčích, jaké jsem kdy viděl, a z ocelových vůbec nejhezčí. Vyhlídkovou věž, vystavěnou během pouhých šesti měsíců od dubna do září roku 2014 podle návrhu plzeňského architekta Oldřicha Hyska, tvoří štíhlý ocelový sloup ověnčený spirálovým schodištěm a opletený pavučinou vzájemně se protínajících ocelových lan. Kdo si dá námahu vystoupat na vyhlídkovou plošinu ve výšce 25 metrů nad zemí, je odměněný krásným panoramatickým výhledem. Pokud je dobrá viditelnost, což bohužel zrovna nebyl náš případ, jsou odtud vidět Český les, Šumava, Slavkovský les a dokonce prý i Klínovec, my jsme se akorát mohli pokochat výhledem na Tachov a jeho nejbližší okolí. I ten ale stál za to, těch 144 schodů na vyhlídkovou plošinu si vyšlápnout.
Z Husmannovy kaple toho moc nezbylo…
Cestou zpátky do Světců jsme se pak ještě krátce zastavili u „šibeničního smrku“, pozoruhodného stromu, z jehož kmene ve výšce několika metrů vyrůstá mohutná horizontální větev, která se ale po pár metrech otáčí směrem vzhůru a vytváří tak samostatný, paralelně rostoucí smrk. Zastavili jsme se pak krátce ještě u rozvalin Husmannovy kaple, postavené na sklonku 18. století jako místa věčného odpočinku zakladatele a donátora kláštera ve Světcích Jana Filipa Husmanna z Namedy a Roilsburgu, zesnulého v roce 1651. Odpočíval tady ale jen půl druhého století, v 50. letech byla kaple vyrabovaná a zasypaná pískem, dneska jsou na místě jen sotva rozeznatelné zbytky obvodových zdí. Doufám, že Husmann alespoň chodí ty komunisty strašit…
Naplněni dojmy z pěkného výletu jsme pak ve Světcích v kavárně doplnili i spotřebované kalorie a vydali se na zpáteční cestu do Tachova, kde se naše cesty rozdělily. Plzeňská část expedice se vydala za jakýmsi příbuzenstvem a loketská sekce za smírčími kříži. Když jsem tu byl naposledy před sedmi lety, našel jsem jich pět a víc jich tu tehdy nebylo, jenže ještě v tom roce 2011 byl nalezen šestý, a ten byl také prvním, za kterým jsme se vydali.
Kruhová stéla v Palackého ulici
Kruhová stéla vysoká 72 cm stávala kdysi na jihozápadním okraji města při cestě do Dlouhého Újezda (Langendörflas), tam ji také v roce 1899 zaznamenal profesor Wilhelm. Kámen má na obou stranách kruhové hlavice vysekané symboly kříže, na přední straně tlapatý kříž v kruhu, na odvrácené straně kříž latinský. Po druhé světové válce byl kámen dlouho považovaný za ztracený, ale v roce 2011 se našel a dneska stojí na soukromém pozemku v miniparčíku u garáže před jedním z domů na východní straně Palackého ulice. Najít ho je snadné, ve směru ven z města je to vlevo a nedávno dostavěný (nebo zrekonstruovaný?) dům má sytě červenou fasádu.
Smírčí kříž v Luční ulici
Novotou září i dům na opačné straně města v Luční ulici čp. 1048, u kterého jsem v únoru 2011 fotografoval 115 cm vysoký žulový kříž s odlomeným pravým ramenem. Dům byl tenkrát v rekonstrukci, prostranství před ním neupravené a kříž byl pohozený nedaleko vjezdu na pozemek. Jeho původní stanoviště bylo nedaleko odtud na rozcestí cest do Biletína a Oldřichova, dnes zhruba tudy probíhá ulice Stadtrodská a prostor kolem dokola je panelákové sídliště. Při jeho výstavbě byl kříž vyvrácený a prý snad víc jak rok ležel na místě, teprve pak se dostal na současné místo. Dnes stojí na pěkně upraveném pozemku před domem asi metr za plotem, skrz který se dá bez problémů ze všech možných úhlů fotografovat.
Nečekaná změna počasí, které bylo až do té chvíle ukázkové, přišla akorát v momentě, kdy jsem se snažil vyfotit ten křížek v Luční ulici a nezmoknout u toho. Jakž takž se to povedlo, zmokl jsem jen trochu, ale stačilo to, abychom další tři křížky na katastru msta Tachova vzdali. Konec konců od roku 2011, kdy jsem tu byl naposledy, se jejich stav nijak nezměnil. A tak jsme se vydali za dalším křížkem do Biletína. Mohli jsme volit buď „normální“ cestu z Tachova po silnici 198 na Planou, za Vítkovem odbočit doleva na Lom a v Lomu zase doleva na Biletín, nebo podstatně kratší, ale daleko horší cestu z Tachova do Biletína přes Vilémov. Zvolili jsme zkratku a užili si nejprve asi kilometr vysloveného tankodromu po nezpevněné pěšině kolem jakýchsi zahrádek a pak další asi dva kilometry po silnici, kterou vyasfaltovali asi bezprostředně po válce a od té doby na ni nesáhli.
Kruhová stéla u silnice z Biletína do Vilémova
Biletínský kříž jsme spatřili ještě dříve, než Biletín samotný. Kruhová stéla o průměru 65 cm s reliéfy latinského kříže na obou stranách stojí u zaniklé cesty z Biletína ke dvoru Vilémov jen pár metrů vpravo od současné silnice z Vilémova do Biletína. Kdo ví, kde kámen hledat, uvidí ho i z jedoucího auta.
Křížový kámen u silnice z Lomu u Tachova do Plané
Poslední zářez jsme udělali v Lomu u Tachova, přesněji asi 400 metrů za obcí ve směru na Planou. V těchto končinách dost častá kruhová stéla se nachází vlevo od silnice asi 250 metrů za železničním přejezdem. Kámen je na obou plochách hlavy opatřen reliéfy, na jedné straně je vpadlý reliéf tlapatého rovnoramenného kříže, jehož břevna jsou na koncích mírně rozštěpena jako u maltézského kříže, a na druhé straně reliéf klínového kříže v kruhu. Další reliéf je vidět na levé boční straně při pohledu od silnice, kde je v patě kamene vysekaný vpadlý reliéf meče a ruky uťaté v zápěstí, nejspíš výstražné znamení.
Loading...
Napsat komentář