V představách většiny národa je kamenný kříž symbolem čehosi stálého, co stojí na svém místě stovky let; konec konců právě proto byly stavěny. My, kteří se o tyto kamenné památky zajímáme blíže, ale víme, že většina dnes známých křížů stojí jinde, než kde byly původně postaveny. K masivnímu stěhování docházelo u nás hlavně v období masivní výstavby silnic a železnic ve druhé polovině 19. století, kříže ale cestují z místa na místo i v současnosti. Dva z nich byly hlavními cíli našeho letošního opožděného vítání jara. Dopoledne jsme se s Britou věnovali kříži v Okoříně a jeho cestě „z Okořína do Orasína a zpátky“, po poledni jsme se byli podívat na podobně putující kříž v Černovicích.
Černovický kříž patří k těm, u nichž není pochyb o jeho původu a účelu. Objasňuje to desetiřádkový německý nápis, který zabírá celou čelní plochu včetně hlavy a ramen kříže. Dozvíme se, že kříž byl postavený na památku muže, který přišel o život při kácení dřeva, že nebožtík byl rodákem z Černovic (Tschernowitz) a že k neštěstí došlo 4. prosince 1661. Co se už asi nikdy nedozvíme, je celé jméno toho nešťastníka. Kříž je totiž akorát v místě, kde to jméno bylo vysekané, dost silně poškozený a z celého jména zůstala jen čtyři písmena KNAB. Chybějící se už před téměř sto lety snažil doplnit německý etnograf Ludwig Schellberger, ale nepochodil, neboť zápisy v matrice zemřelých z toho času chybí. Píše o tom ve své Vlastivědě Chomutovska (Heimatkunde des Bezirkes Komotau) z roku 1929, celá citace a podrobný přepis nápisu z kříže jsou k dohledání na webu suehnekeuz.de).
Kříž stojí vlevo od lesní cesty, která vede ze severního okraje Černovic k vrcholu Hradiště, asi 200 metrů před „tunelem“ proraženým ve vysokém železničním náspu a cca 50 metrů před místem, kde se zprava připojuje žlutě značená turistická cesta k Hradišti. Kříž, jakkoli vypadá autenticky, ale není tím originálem, který na tomto místě našli Schellberger a po něm mnozí jiní. Ten byl totiž v roce 2013, kdy na jižním svahu Hradiště probíhala rozsáhlá těžba dřeva, poškozený, a z obavy před dalším poničením přemístěný do Chomutova, kde až do roku 2017 stál před budovou muzea.
Podobně jako v Okoříně, ani v Černovicích se nesmířili s tím, že se „jejich“ kříž nachází mimo území obce, a podobně jako v Okoříně usilovali, aby se jim kříž vrátil. Povedlo se to loni a povedlo se to na 200 procent, neboť Černovice dnes mají kříže dva. Originál si nechali přímo v obci před ohradní zdí hřbitova, a na místo původního kříže postavili velice zdařilou kopii. Tu pro Černovice, a za černovické peníze pořídila firma ARCHKASO ze Zalešan u Kolína, která se specializuje (mimo jiné) na restaurování soch a kamenických prvků v architektuře. Práci odvedla velmi dobrou, troufám si říct, že naprostá většina lidí musí tu kopii považovat za originál.
Podobně jako dopoledne v okolí Okořína, i v okolí Černovic jsme s Britou objevili pár zajímavostí. Za vidění jistě stojí již zmíněný vysoký kamenný viadukt a na svoje si tady přijdou milovníci vojenské historie. Najdou tady, hlavně podél železnice, několik „řopíků“, na jeden narazí na křížení se žlutě značenou cestou od bývalého černovického nádraží k „našemu“ křížku. My jsme se s Britou u něho zamýšleli nad tím, proč je orientovaný střílnami směrem do vnitrozemí, když se čekal útok z Německa, ale na nic jsme nepřišli. Třeba nám to někdo vysvětlí v komentáři k tomuhle příspěvku…
Napsat komentář