Smírčí kříže jako oběti lidové tvořivosti

Dlouho se mělo za to, že největší nebezpečí pro drobné kamenné památky hrozí ze strany zlodějů vandalů, tedy lidí se špatnými úmysly. Čím dále častější jsou ale případy, kdy jsou kamenné památky smrtelně ohroženy jednáním lidí vedených úmyslem konat dobro. Nenávratné poškození pískovcového smírčího kříže v Krajkové na Sokolovsku svéráznou „renovací“, které jako odstrašující příklad uvedl v článku pro Sborník SPVKK v roce 2009 odborný pracovník NPÚ v Lokti Lukáš Smola, bohužel nebylo poslední. V letošním roce byly členy SPVKK zaznamenány jen na Karlovarsku nejméně dva nové případy neodborných úprav kamenných křížů.

Kříž v Krásném Údolí dopadl ještě relativně dobře…

Bez mechanického poškození naštěstí vyšel z renovace středověký žulový kříž v Krásném Údolí (KV0006). Neznámý pachatel se tady zaměřil pouze na úpravu bezprostředního okolí a vytvořil jakýsi betonovými obrubníky ohraničený „hrobeček“ s křížem uprostřed, který by se možná dobře vyjímal někde na Olšanech, uprostřed polí ale působí jako pěst na oko.

…zato kříž v Rudolci dostal ránu, ze které se už nejspíš nikdy nevzpamatuje!

Daleko tvrdší ránu, ze které se možná už nevzpamatuje, dostal kamenný kříž v Rudolci (SO 0809). Tady je nutno předeslat, že mohl dopadnout ještě hůře, před pár lety se na webových stránkách jakéhosi vlastivědného spolku na Sokolovsku objevil projekt, který „sliboval“ vyjmout kříž ze země a posadit jej na asi metr vysoký kamenný sloupek. Tenhle slib, který vyděsil snad každého, kdo si to přečetl, naštěstí naplnění nedošel, nicméně i to, co se nakonec v Rudolci realizovalo, je dost strašidelné. Kříž je totiž natvrdo usazený do jakési z kamení a betonu uplácané „mohyly“ ve tvaru polokoule.

Nejsmutnější na celé té věci je skutečnost, že postiženy nebyly žádné „obyčejné“ kříže, ale státem chráněné památky. Kříž v Krásném Údolí je památkově chráněný od 3. května 1958 (v Ústředním seznamu kulturních památek ČR je zapsán pod číslem 40210/4-928) a kříž v Rudolci od 28. června 1995 (zapsán pod číslem 10688/4-5010). Národní památkový ústav, který má nemovité památky na Karlovarsku pod patronátem, nemůže samozřejmě ke každému křížku postavit „policajta“, a tak se pan Smola, který má v NPÚ v referátě evidenci památek, o úpravách křížů v Krásném Údolí a v Rudolci dozvěděl až z fotografií, které jsem mu poslal. Jeho první reakce byla: „Ten Rudolec je opravdu divočina…“

A takový to byl hezký křížek…

Později mi poslal i obšírnější, nicméně stejně rezolutní stanovisko: „Nakládání s kulturními památkami, zejména opravy, transfery, vyzvedávání ze země a podobné, podléhá určitým pravidlům a omezení. Vedle přemísťování je častým prohřeškem i oprava památek či úprava jejich prostředí bez souhlasu a vědomí orgánů památkové péče, byť se to možná děje v dobré víře. Jednak by tuto činnost měl správně dělat restaurátor s licencí a nejlépe by se to nemělo dělat vůbec, protože dochází k narušení kamene. V případě Rudolce se navíc jedná o úpravu, která pro tuto konkrétní památku není doložena, a obávám se, že bychom nenalezli ani žádné analogie. O nevhodnosti použitých materiálů ani nemluvě, cement fakticky znemožňuje návrat do původního stavu. Zkrátka, v památkové péči není pro lidovou tvořivost prostor.“

Jak asi bude pokračovat „kauza Rudolec“? Vypátrat „pachatele“ není až tak složité, mně k tomu stačilo pár telefonů. Otázka za milion ale zní: Kdo jej donutí uvést místo, když ne do původního, tak alespoň do nějakého akceptovatelného stavu? Oprávnění jednat a rozhodovat v takových věcech mají orgány státní správy, v případě Rudolce je to příslušný odbor ORP (obec s rozšířenou působností) Sokolov, kam také na můj podnět pracovníci odboru péče o památkový fond NPÚ Loket adresovali „upozornění na porušení památkového zákona“. Jak dlouho a s jakými výsledky se takové věci vyřizují, o tom si netřeba dělat nějaké iluze. Asi nám nakonec nezbude nic jiného, než smířit se s tím, že budeme-li chtít vidět kříž v Rudolci v původní podobě, budeme se muset podívat na hnedle devadesát let starou kresbu Karla Šrámka z roku 1930.