Poslední den dovolené jsme strávili na cestě domů do Lokte. Brali jsme to přes Příbohy s tím, že se tam můžeme u Doubravů ještě jeden den zdržet, ale moc jsme tomu nevěřili. Potíže jsme tušili hlavně v naší Britě, která se těžko snáší s jinými fenami a vůči těm větším je agresivní do té míry, že si koleduje o výprask. A to jsem rozhodně riskovat nechtěl. Aby ten návrat domů nebyl jen o cestě autem po silnicích, naplánoval jsem trasu před dva křížky. První na samotném začátku ve Kbelnici a druhý na dohled od Příboh v obci Houska. Oba jsme úspěšně našli, první ve Kbelnici a druhý u hradu Houska, a byly to kříže na této dovolené šestý a sedmý.
Kbelnice, nevelká obec o půl druhé stovce obyvatel, se rozkládá hned za hranicemi města Jičína stranou frekventované silnice na Turnov a Liberec. K místním zajímavostem patří vyhlášená hospoda U Rumcajse a vojenský hřbitov, kde jsou uloženy ostatky obětí bitvy u Jičína, která se odehrála před 151 roky 29. června 1866. Bitva si vyžádala obrovské množství obětí, zabito tady bylo víc jak sedm tisíc mužů a asi 270 koní. Na „naší“ straně, kde bojovaly společně armády Rakouského císařství a Saského království, padlo 5280 vojáků a 210 důstojníků, armáda Pruska, která měla modernější zbraně i taktiku, to bylo „jen“ 1485 vojáků a 71 oficírů. Bylo tenkrát takové horko, že padlí z obou stran byli narychlo pohřbívání na místě nálezu, a teprve o mnoho let později, na přelomu 19. a 20. století byly jejich pozůstatky sneseny i s pomníky na společné pohřebiště, kde pak bylo v letech 1904 až 1906 vybudováno ossárium v podobě secesní kaple.
Téměř „neviditelný“ kříž ve Kbelnici majiteli zahrady dobré jméno rozhodně nedělá
Hřbitov leží asi půl kilometru severně od centra obce při silnici na Turnov, my ale měli namířeno zhruba stejně daleko na opačnou stranu do osady Kometa, která už splývá s holínským předměstím Jičína. Atypický kříž s velmi malou hlavou, mohutnými rameny a nápadně úzkým tělem tu stojí v rohu zahrady u stavení č. p. 60, kde je schovaný dílem za masivní podezdívkou drátěného plotu a dílem v bujném větvoví stromu, který v zahradě roste. Na fotkách ze silnice není skoro vidět a dovnitř jsme se nedostali, na moje zvonění nikdo nereagoval. Divný kraj – z pěti křížů, které jsme v okrese Jičín vyhledali, byly tři za plotem!
K dalšímu křížku jsme se pak trmáceli skoro 90 kilometrů, nejprve po státní silnici přes Mladou Boleslav na Mělník, ze které jsme pár kilometrů před Mělníkem odbočili na Řepín a po okreskách a místních komunikacích jeli přes Řepín a Nebužely do Kokořínského Dolu a do Ráje, tam jsme odbočili na Konrádov a Tubož a dál po velice mizerné silnici do obce Houska a dál až ke stejnojmennému hradu, který rovněž je na seznamu Karlem Hynkem Máchou „Hradů spatřených“. Vyznavači různých konspiračních teorií věří, že právě tady někde je ten tunel, kterým se Mácha „propadl“ do dnešní doby, kterou barvitě popisuje v textu, který se hemží podrobnostmi, jaké by nikdo ve třetí dekádě 19. století nedokázal předpovědět ani náhodou. Text je ovšem podvržený, Mácha samozřejmě nikdy podobné pitomosti napsat nemohl.
Kamenný kříž u hradu Houska
Na Housce jsem byl už vícekrát, jednou dokonce s „Pánskou jízdou“, že je tady poblíž brány do hradu smírčí kříž, jsem ale netušil. Vlastně ani tušit nemohl, protože sem byl postavený až v roce 2014, do té doby stál někde v obci na zahrádce – samozřejmě za plotem… Kříž nejspíše pochází z novější doby, váže se k němu pověst o smrti pokrývače. Je zabetonovaný do temene asi půldruhametrového balvanu, moc šťastné to umístění není, ale nešť.
Na Housce naše dovolená prakticky skončila, strávili jsme pak ještě něco přes hodinku na obědě v Ráji a další hodinku u mého kamaráda Pepíka Doubravy na Příbohách, a pak už jsme frčeli nejkratší cestou domů. Samozřejmě se nám prodloužila – kvůli mizerně značené objížďce mezi Slaným a Řevničovem jsme to raději vzali přes Smečno do Tuchlovic na dálnici. V Českém ráji jsme strávili pouhopouhých pět dnů, report z ní jsem psal na pokračování tři týdny. Na profesionála, byť už na odpočinku, výkon vskutku ostudný!
Loading...
Napsat komentář