Po více než dvou letech od Velikonoc 2015, kdy jsme si pořídili pejska, jsme se odhodlali vyrazit na rodinnou dovolenou. Netušíce, jak se naše Brita vyrovná s několikahodinovou cestou autem a celkovou změnou prostředí, vyrazili jsme jen na pět dnů. Cílovou destinací bylo městečko Železnice u Jičína, kde jsme si zřídili „base camp“ v penzionu Privat Olga. „Oučel cesty“, řečeno s KHM, byl nostalgický, nějak se mi zachtělo podívat se do skalních měst Českého ráje, kde jsem strávil, jak pozorný čtenář tohoto blogu jistě ví, podstatnou část mého mládí. Samozřejmě jsem k tomu naplánoval i pár kamenných křížů, z nichž většinu se nám skutečně podařilo vyhledat.
Dovolená nakonec dopadla dobře, pro nás určitě a snad i pro Britu, která s námi v parných dnech na konci června absolvovala až několikahodinové túry, aniž by se stavěla na zadní, přestože z domova je zvyklá většinu dne prodřímat. Dobře zvládala i dlouhé přesuny v autě a jediné, co nám dělalo starosti, že nežrala, přestože s sebou měla svou misku i krmení, na které je zvyklá. Psí pamlsky i kousky našeho jídla sice přijímala s obvyklou chutí, svých granulí se ale za celých těch pět dnů nedotkla.
Vyrazili jsme z domova v pátek 23. června, na naše poměry velice brzo, snad už před devátou, a v dobré náladě, která ovšem vzala za své už na výjezdu z Řevníčova na Slaný. Objížďka kvůli uzavřenému mostu byla k naší smůle tak mizerně značená, že jsme ztratili dobře půl hodiny. Během té doby se dostavil hlad a také Brita potřebovala vyvenčit, takže jsme další hodinu strávili ve Smečně. Most v Řevničově ovšem nebyl toho dne jediný, přes který jsme se nedostali, uzavřený byl i nový most přes Labe v Mělníce. Objížďka vedla přes Brozánky na starý most pod mělnickým zámkem od něhož silnice do města stoupá mezi vinicemi, docela mě to vrátilo půl století zpátky do časů, kdy jsem tudy jezdíval do Skaláku stopem. Zdrželo nás to jen chvilku a bylo to naposledy, obvykle uspaná dálnice kolem Boleslavi byla tentokrát volně průjezdná, za pár minut nám silueta Humprechtu signalizovala, že jsme u cíle.
Smírčí kříž v Samšině
Smírčí kříž v Samšině
První plánovanou zastávkou v Českém ráji byla Samšina, měli jsme jí na cestě nějakých pět kilometrů východně od Sobotky a asi 15 km před cílem v Železnici. Kamenný kříž smírčího typu, který se na katastru téhle jinak neatraktivní vesnice nachází, stojí prý na místě, kde byl zdivočelým koněm usmýkán student z Jičína. Podle jiné pověsti tady zahynul dragoun, kterému se při bouřce splašil kůň a vyhodil ho ze sedla tak nešťastně, že zůstal viset hlavou dolů jednou nohou ve třmenu a byl usmýkán. Ruku do ohně bych ale dal za to, že kříž tady stál dávno před tím, než obě pověsti vznikly. Stojí na jižním okraji obce natočený rameny kolmo k pěšině, která by měla vést k soše Panny Marie. Jestli opravdu k nějaké soše vede, jsme neověřovali, pěšina byla totálně zarostlá kopřivami, takže jsme byli rádi, že jsme došli alespoň ke křížku, dál jsme to už vzdali.
Železnice
Ze Samšiny do Železnice jsme mohli jet buď přes Jičín, nebo po místních komunikacích přes Blata, Pařezskou Lhotu a kolem Jinolických rybníků, což je cesta sice mizerná, ale romantická. V úseku po Pařezskou Lhotou je úzká tak akorát, aby se tam s bídou vyhnuly dva osobáky, my měli ale to „štěstí“, že jsme tu potkali autobus a Maruška musela pár desítek metrů couvat. Naštěstí to zvládla par excelence a do cíle naší cesty jsme dojeli ve zdraví.
Jedno z mála dřevěných stavení, které přežily požár města v roce 1826, dnes je z něho muzeum
Železnice je roztomilé městečko o necelých třinácti stovkách obyvatel, z nichž asi půl druhé stovky žije v přifařených vesnicích s krásnými českými názvy Cidlina, Těšín, Zámezí, Březka, Doubravice a Pekloves. První písemná zmínka o Železnici pochází z roku 1318, archeologické nálezy ale dokládají sídlení tohoto místa už době kamenné, bronzové, železné i hradištní. Na jižním okraji města se do nadmořské výšky 370 metrů vypíná vrch Železný, kde se skutečně nachází železo a od něhož se odvozuje i název města.
V historii Železnice se toho moc převratného neudálo, nejvýznamnější událostí byla jedna z bitev prusko-rakouské války v roce 1866, která se odehrávala v okolí Jičína a tedy i Železnice. Ta byla od roku 1599 městysem, jehož posledním fyzickým majitelem byl Albrecht z Valdštejna, jenž Železnici v roce 1539 prodal městu Jičínu. Za svou současnou podobu vděčí Železnice obrovskému požáru, který v roce 1826 totálně zničil celé jádro města, jež pak bylo znovu vybudováno podle plánů stavitele Jana Hertnera v jednotném empírovém stylu.
Empírová radnice v Železnici
V první polovině 20. století prodělala Železnice bouřlivý rozvoj. V roce 1903 zde poštmistr Jan Vndrák založil slatinné lázně pro léčbu pohybové soustavy, ve stejném roce bylo městečko napojeno na železniční trať z Jičína do Turnova, v roce 1911 povýšil císař František Josef I. Železnici na město, v roce 1922 zde byla zavedena elektřina, dva roky nato telefon, v roce 1932 byla postavena sokolovna, v roce 1935 byla otevřena nová školní budova a Bůh ví, jak by to pokračovalo, kdyby nepřišla okupace Československa nacisty a po ní čtyřicet let vlády komunistů.
Dominantou Železnice je farní kostel sv. Jiljí, vystavěný v letech 1727-39 na místě původního románského kostela sv. Jana Křtitele z počátku 13. století, z něhož se zachovala hranolová věž v západním průčelí. Kostel je obklopený zřejmě už dávno zrušeným hřbitovem s mnoha starými náhrobky ztrácejícími se v bujné neudržované vegetaci. Na prostranství před kostelem je pomník obětem bitvy u Jičína a pseudogotický Ukřižovaný z roku 1886.
Sloup se sochou Panny Marie
Město zdobí celá řada pomníků a soch, nejzajímavější z nich je mariánský sloup, který byl na hlavním náměstí v Železnici vztyčen v roce 1752. Původně byl opatřený kamenným barokním zábradlím se sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Vavřince a sv. Václava, ale v roce 1844 už bylo dílo natolik zchátralé, že muselo být gruntu opraveno, při čemž zábradlí i se sochami vzaly za své. Opravu dokládá nápis na soklu KE CTI A SLÁWE BLAHOSLAWENE PANNY MARYE OBEC ŽELEZNICKÁ TVTO SOCHV OBNOWITI NECHALA MDCCCXLIV.
Suchardův Mistr Jan Hus
MARYE není na náměstí sama, společnost jí dělá Jan Hus, jehož pomník tady byl postavený v roce 1920. Dokládá to dodatečně osazená kovová cedulka, na níž stojí: „Tento pomník byl odhalen k uctění památky Mistra Jana Husa občany města Železnice v r. 1920. Našim současníkům i budoucím pokolením bude připomínat sochařské dílo bratří Suchardů z Nové Paky“. Hus je ovšem dílem pouze mladšího z nich Vojtěcha (1884 – 1968), který je hlavně známý jako autor apoštolů pro Staroměstský orloj, jeho o téměř 20 let starší a mnohem slavnější bratr Stanislav, autor pomníku Františka Palackého v Praze, totiž zemřel už v roce 1916.
Novodobý smírčí kříž
Železnice má i svůj smírčí kříž, stojí na zahradě soukromého domu v ulici pod kostelem naproti stavení, ve kterém v letech 1900 – 1904 žil proslulý český krajinář František Kaván (1866 – 1941). Kříž s vytesaným letopočtem 1998 je dílem majitele nemovitosti, vytvořeným prý jako připomínka jakési rodinné tragédie.
Další fotografie ze Samšiny a Železnice
Loading...
Napsat komentář