Měsíční krajinu najdete v Tatrovicích

K místům, která považuji za svůj „druhý domov“, patří vodní nádrž Tatrovice. Bývaly doby, kdy jsem tam trávil kdejakou volnou chvilku. Byla tam vždy absolutně čistá voda, že kapku studenější, mi nikdy nevadilo, a byla tam sice neoficiální, ale prudérním komunistickým režimem tiše tolerovaná pláž, kde se mohl člověk beztrestně koupat bez plavek. Přehrada obklopená věncem pěkných lesů díky moudrému rozhodnutí úřadů, které nikdy nepovolily její břehy obestavět chatami, vypadala (při pohledu od hráze) skoro jako přírodní horské jezero kdesi v kanadské divočině. Jezdívali jsme sem na kolech celé léto každý trochu pěkný den, často jsme tu u vody jen tak „pod širákem“ přespávali. Pro mne to skončilo už v půli devadesátých let, kdy se u mne začala projevovat alergie na sluníčko a i krátký pobyt u vody byl těžce vykoupený svědivou vyrážkou po celém těle. Od té doby jsem v Tatrovicích víc jak dvacet roků nebyl a asi bych se tam už nikdy nevypravil, nebýt televizní reportáže o tom, že se přehrada vypouští. Totálně až do dna tak, že se dá v kterémkoli úseku přejít suchou nohou jednoho břehu na druhý. To jsem si nemohl nechat ujít…

Vodní nádrž Tatrovice byla vybudovaná v letech 1966 až 1969 v hluboce zaříznutém údolí Tatrovického potoka v prostoru mezi obcí Tatrovice a osadou Mezihorská v nadmořské výšce 595 metrů. Dvě stě metrů dlouhá sypaná hráz zadržuje vodu o objemu 1,77 milionů metrů krychlových, vodní plocha má rozlohu 22 hektarů a největší hloubka je 25 metrů. Přehrada patří Sokolovské uhelné a slouží jako zásobárna technologické vody pro kombinát Vřesová, pod hrází je také malá vodní elektrárna se třemi Bánkiho turbinami (taky jsem nevěděl, jak vypadají, dokud jsem nenahlédl do Wikipedie). Přehradní jezero je obklopené písčitými a travnatými plážemi, z nichž ta na „ostrůvku“ je nudistická.

Důvod, proč bylo nutné přehradu vypustit, nespočíval ve stavu hráze, ta ani po téměř padesáti letech žádnou opravu nepotřebuje. Opravovat se bude spodní výpust, kde se bude měnit uzavírací armatura a potrubí, a také bezpečnostní přeliv, a když už je voda pryč, vyčistí se dno od bahna (překvapivě ho tam moc není). Přehrada bude vypuštěná až do konce roku, napouštět by se měla začít zhruba v lednu 2018, do května by už měla být hladina vody na obvyklé úrovni.

Návštěva vypuštěné přehrady je dost nevšední zážitek, člověk si tady připadá, jako v nějakém měsíčním kráteru. Nikde ani nejmenší stopa zeleně, jen písek, kameny a rozpraskané zaschlé bahno, na svazích staré pařezy a tu a tam nějaké před půl stoletím uhynulé a vodou zakonzervované roští, vše ve stovkách odstínů hnědé a šedé. Uprostřed toho všeho se na dně klikatí Tatrovický potok, jehož původní meandry přežily půl století pod hladinou vody bez úhony. Kdo chce tuhle mrtvou krajinu vidět v plné parádě, neměl by dlouho váhat, při okrajích vypuštěné nádrže se už o slovo hlásí život, na světlo Boží se zatím nesměle derou nějaké bylinky, zatím jich jak šafránu, ale nedá nevyloučit, že se za pár týdnů celý ten kráter zazelená.