Tři kříže v polesí Harabaska

Zajet se podívat do Rájova na kříž, půl století považovaný za utopený ve vodách přehrady Hracholusky, jsem se chystal už brzy na jaře, čas na to jsme si ale udělali až polovině května. Místo je od nás víc jak 80 kilometrů daleko, tak abychom takovou dálku nejeli kvůli jednomu křížku, našli jsme si v jeho blízkosti ještě tři další. Výprava, na kterou jsme vyrazili s Maruškou a Britou druhou sobotuv květnu, byla asi nejúspěšnější, jakou jsem doposud absolvoval. Program byl splněn, počítám-li dobře, na 125 procent: měli jsme na plánu čtyři kříže a našli jsme jich pět!

Kříž v Českém Mlýně

Začínali jsme v Rájově a za snadný úspěch vděčíme mapovému výřezu, který mi poslal František Svoboda; bez něho bychom se asi dost natrápili. Případným dalším hledačům bych radil zapomenout na Rájov, protože kříž se nachází v osadě Český Mlýn asi čtyři kilometry severně od Pňovan a dobře šest kilometrů daleko na západ od Rájova. Dostanete se tam ze silnice Pňovany – Pernarec, odbočka na Český Mlýn (označená akorát dopravní značkou „Slepá ulice“) je u osady Nový Dvůr pár metrů za železničním viaduktem (dlužno dodat, že Rájov, Nový Dvůr i Český Mlýn jsou dnes „přifařeny“ k obci Pňovanyna okrese Plzeň sever). Cesta z Nového Dvora do Českého Mlýna není žádná autostráda, dvě auta se na ní vyhnou jen s notnou dávkou opatrnosti, ale dá se to jet. Kříž, mimochodem daleko víc zbědovaný, než jsem čekal, je opřený o miniaturní „opěrnou“ zídku před chatou E52 na břehu přehradního jezera zhruba 200 metrů od „Rybářské chaty“, která je nejzazším místem, kam se dá po asfaltu dojet.

Namlsáni úspěchem z Českého Mlýna a šťastni, že jsme cestou tam ani zpátky nemuseli řešit žádnou kolizi s protijedoucími auty, jsme se pak přesunuli do lesního prostoru s pohádkově znějícím jménem Harabaska. Kde se to jméno vzalo, z čeho je odvozeno, jsem se nedopátral, je ale starší, než bych čekal. Uvádí je už Sommerova topografie z roku 1838, kde je nedaleká osada Kbelany (německy Wellana) lokalizována „… im Walde Harabaska“. Osou polesí Harabaska ve směru od severu k jihu je těžce zanedbaná silnice z Rochlova do Úlic, po které jsme na místo přijeli i my naším Swiftem. Tomu, kdo má své auto aspoň trochu rád, bych tuhle cestu raději nedoporučoval, jiná tu ale bohužel není. Asi na půl cestě mezi Úlicemi a Rochlovem křižuje tenhle „tankodrom“ lesní cesta zvaná Valdštejnská, po které vede žlutě značená turistická cesta z Nýřan do Pňovan a cyklostezka 2204 z Rochlova do Stříbra. A právě tahle „křižovatka“ je místem, kde se dá odstavit auto a všechny tři kříže odtud stihnete „oběhnout“ za pár desítek minut.

Kříž v lese nedaleko Rochlova připomíná vraždu řezníka

K prvnímu (Rochlov 0250) jsme zamířili po žluté na východ směrem ke Kamennému Újezdu a našli ho po levé straně cesty na rozhraní lesa a rozlehlé louky, táhnoucí se odtud stovky metrů až kamsi k Rochlovu. Německé prameny uvádějí (Urban, Dreyhausen), že kříž tady stojí na památku jakéhosi oloupeného a zamordovaného řezníka (ein Kreuzstein, der als Sühnkreuz zur Erinnerung an die Ermordung und Ausraubung eines Fleischhauers gesetzt wurde).

Křížový kámen nedaleko rozcestí Harabaska

Druhý kříž stojí rovněž v bezprostřední blízkosti žlutě značené cesty, ale ve směru na západ k Sulislavi. V nejvyšším bodě cesty v nadmořské výšce 502 metry je na rozcestí Harabaska (jak jinak, že?) na stromě připevněný dřevený křížek a svatý obrázek, křížový kámen (Kbelany 0245) je odtud nějakých dvě stě metrů dál směrem k Sulisavi. Je usazený na okraji lesa pár metrů vpravo od cesty a v této roční době, kdy se vegetace ještě drží „při zdi“, se nedá přehlédnout.

Třetí kříž v polesí Harabaska

Problémy jsme neměli ani s třetím křížem v polesí Harabaska (Kbelany 0244), přestože poněkud vágní popis, který jsme měli k dispozici (při nepoužívané lesní cestě asi sto metrů jižně od lesní cesty zvané Valdštejnská) nesliboval nic dobrého, a ani z mapy se toho moc vyčíst nedalo. Dopadlo to ale dobře a odbočka z Valdštejnské cesty, kterou jsme zvolili jako tu pravou, tou pravou skutečně byla. Teprve dodatečně jsme si všimli, že dokonce byla označená směrovkou (viditelnou jen ve směru od Sulislavi). Křížek stojí na svém místě tak, jak ho v roce 1945 nakreslil Šrámek, akorát  to dřevěné zábradlíčko kolem už vzalo za své…

Křížový kámen v Hněvnici

Každá cesta má své bonusy, my jsme tentokrát posbírali čtyři. Hned troje Boží muka v Pernarci a křížový kámen, na který jsme narazili na cestě domů na výjezdu z obce Hněvnice. K dobrému pocitu z dobře odvedené „práce“ přispělo i počasí. V polesí Harabaska nás déšť zaskočil jen jednou, a byla to jen krátká a nepříliš vydatná přeháňka. Doopravdy pršet začalo, až když jsme byli na cestě domů v našem pořád ještě nepromokavém autě…