Kamenný rozcestník na Bludné

Jaro je ideální období na umazávání restů, a tak hned, jakmile jsem si „odfajfkoval“ z loňska odložený kříž u Ledec na Plzeňsku (viz předchozí příspěvek), vydal jsem se do Krušných hor, podívat se na kamenný rozcestník na Bludné. Na něj mě upozornil už na říjnovém setkání Aši kolega Jarda Frouz, ale záhy nato na horách napadl sníh, a to se mi tam zrovna trmácet nechtělo, takže nakonec ten sloupek na mou návštěvu čekal víc jak půl roku.

Kamenný ukazatel směru na rozcestí v Bludné

Bludná, německy Irrgang, je místo, které jsem měl odjakživa rád, ačkoli dodnes nedokážu říct, proč vlastně. Prastará hornická osada, jistojistě starší, než nedaleká Horní Blatná (založená v roce 1532), nebyla nikdy velkým sídelním celkem, počet obyvatel tady byl největší na sklonku 19. století, kdy tady napočítali nějakých 250 duší v asi třiceti staveních. Přesná čísla nejsou k dohledání, potíž je už v tom, že Bludná se skládala ze tří částí, které patřily každá pod jinou obec. Podle Chytilova místopisu z roku 1921 měla část spadající pod Potůčky (Breitenbach) 12 domů se 75 obyvateli, část spadající pod Pernink (Bärringen) 20 domů se 110 obyvateli a jeden dům stál na katastru Ryžovny (Seifen).

Náklon sloupku je nejlépe vidět ze směru od Horní Blatné

Těžba železné rudy v bludenském revíru pokračovala ještě za první světové války a krátce po ní, kdy důl „Pomoc Boží“ (Hilfe Gottes, založený 1562!) patřil Škodovým závodům v Plzni, ale to byla už jen labutí píseň nejenom zdejšího hornictví, ale i samotné osady. Počet obyvatel trvale klesal a po druhé světové válce a vyhnání zdejšího obyvatelstva Bludná fakticky zanikla. Zůstalo jen jméno, dvě stavení a trojhranný ukazatel směru na rozcestí, kde z bývalé císařské silnice z Horní Blatné do Božího Daru odbočovala doleva cesta do osady Totenbach (kde býval důl Holfe Gottes) a dál do Hájů (Zwittermühl) a Potůček (Breitenbach). Ten asi 180 cm vysoký sloupek, vyrůstající z dvoupatrového trojúhelníkového podstavce a v současné době viditelně nakloněný k jedné straně, dodnes plní svou funkci a ukazuje směr, i když jen na jednu stranu: kdosi na něj neumělou rukou a ošklivou barvou napsal Boží Dar…