Z deníčku lázeňského pacienta: Památky
dopravního značení v okolí Františkových Lázní

Neuvěřitelné se stalo skutkem! Někdy na jaře jsem se zeptal svého lékaře, zda bych mě mohl taky někdy poslat do lázní, a rozjel tak akci, na jejímž konci jsem v půlce července v ruce držel „Pozvání na Komplexní lázeňský pobyt do Františkových Lázní“. Radost mi kazilo jediné: Když jsem tomu dobrému muži volal, abych mu poděkoval, že mi ten návrh napsal tak pěkně, že mi to pojišťovna přiklepla obratem, odvětil mi suše, že nemám zač děkovat, že on jako lékař by si nemohl dovolit napsat tam něco „navíc“, a že bych už konečně měl vzít na vědomí, že jsem „starej a nemocnej člověk“.
Ve Františkových Lázních na léčení jsem byl už na podzim roku 2007, kdy jsem se tam čtyři týdny zotavoval po operaci srdce. Byl to svým způsobem pobyt iniciační. Ve středu 10. října jsem totiž u silnice na okraji osady Dvorek naprostou náhodou objevil svůj první kamenný kříž, ještě ten den jsem si ve františkolázeňské městské knihovně půjčil „Kamenné kříže Čech a Moravy“, a byl jsem v tom až po uši. Od té doby uplynulo devět let a na kontě mám těch křížů už víc jak čtyři stovky a k tomu desítky dalších drobných kamenných objektů. Zatím posledními v řadě mých zájmů jsou památky dopravního značení, ty byly také tím prvním, po čem jsem se na cestách okolo Františkových Lázní pídil, a po prvních deseti dnech mého pobytu tady přibyly v mých „sbírkách“ dva nové objekty.

Kilometrovník vzor 1933 ve Střížově

Při silnici z Františkových Lázní do Chebu se zhruba na půli cesty rozkládá osada Střížov. Starobylé sídlo, písemně poprvé zmiňované už v roce 1279, je v současné době administrativní součástí města Chebu a je zde (dá-li se věřit Wikipedii) evidováno jen 28 adres. Státní silnici z Chebu do Františkových Lázní a dál do Aše, která přes Střížov vedla ještě před nějakými dvaceti roky, nahradila moderní rychlostní komunikace I/21 (E49) z Chebu přes Vojtanov do Saska, která se Střížovu (k veliké spokojenosti tamních obyvatel) vyhýbá. Z původní silnice zůstal severně od obce je zhruba dvousetmetrový, z obou stran zaslepený úsek, na kterém se zachoval zajímavý exemplář kilometrovníku z roku 1933 s číslem 64.

Zmíněný kousek silnice je pozůstatkem někdejší císařské (erární) silnice ze Stříbra přes Černošín, Planou, Velkou Hleďsebi, Cheb a Františkovy Lázně do Aše a dále do Bavorska, vystavěné v letech 1809 až 1835. Na úřední mapě silnic ČSR z roku 1937 je zakreslená pod číslem 46 v zelené barvě, které odpovídalo i barevné označení kilometrovníků, dnes už bezpečně setřené. Jako celek je tahle silnice zachovaná dodnes, i když jsou její jednotlivé úseky součástí různých silnic, a úseků, které byly přeloženy v důsledku modernizace československé silniční sítě po druhé světové válce, bude určitě daleko více.

Číslo 64 na kilometrovníku udává vzdálenost od počátku staničení ve Stříbře, dneska bychom nejspíš najeli o pár kilometrů víc, původní silnice v úseku Okrouhlá – Dolní Dvory zmizela pod hladinou vodní nádrže Jesenice. Číslice byla pravděpodobně už někdy po okupaci českého pohraničí nacistickým Německem zamazaná betonem, který je dneska z větší části už vydrolený. Zajímavé přitom je, že číselné označení je vidět pouze ve směru od Františkových Lázní, kdežto od Chebu (tedy ve směru původního staničení) je kámen hladký.

Ve Střížově je k vidění ještě jeden kamenný objekt, přímo v obci zarůstá travou asi dvoumetrový, napůl přeražený kvádr, zapadlý v zemi tak, že vidět je jen jedna hrana. Na první pohled vypadá jako povalený rozcestník stejného typu, jako je ten hazlovský, ale s určitostí to samozřejmě říct nemohu….

Kamenný rozcestník v Hazlově

Do Hazlova jsem jel skoro najisto, o tom, že tam někde na soukromém pozemku v blízkosti silnice I/64 z Františkových Lázní do Aše stojí kamenný ukazatel směru, jsem věděl z knihy Pavla Jakubce „Znamení dálek“. Čtyřhranný, s největší pravděpodobností žulový komolý jehlan, vysoký snad dva metry, tam skutečně stojí, asi 150 metrů za křižovatkou se silnicí II/213 ze Skalné do Libé, nějaké tři-čtyři metry pravo od silnice ve směru na Aš. Stojí za plotem nějaké zahrádky a bohužel nese stopy „lidové tvořivosti“ jejího majitele. Ten se nespokojil s tím, že na stranu obrácenou k silnici do zrcadla v horní části sloupku namaloval barevné směrovky „CHEB – AŠ“, ale využil i stranu obrácenou k Aši, na kterou namaloval směrovku „TRUCOVNA“. To vše dost řvavými barvičkami, které nelze přehlédnout. No, popravdě řečeno, mohl ten rozcestník dopadnout i hůř…