Kdybychom to věděli, určitě bychom raději zůstali doma. Jenže jsme nevěděli, nezůstali, a tak jsme si tu třetí adventní neděli roku 2015 docela pokazili. Počasí, které už ráno nebylo nic moc, se během naší cesty do Vogtlandu rychle kazilo a nakonec z toho byla taková bramboračka, že jsme raději naše auto neopouštěli ani tehdy, když bylo kolem něco k vidění. Naštěstí, nebo lépe řečeno naneštěstí toho zas tak moc k vidění nebylo, ve srovnání s Bavorskem, saským Krušnohořím, a dokonce i českým pohraničím byla adventní výzdoba městeček a obcí, jimiž jsme projížděli, v lepším případě chudičká, většinou ale veškerá žádná. A tak jsem tu naší plechovou škatuli opouštěl vždycky jen v momentě, kdy jsme zastavili u nějakého kamenného kříže. Že je na ně tenhle kraj bohatý, stihli jsme jich za necelé čtyři hodinky deset, a protože jsme jich pro tentokrát víc na plánu neměli, byli jsme už kolem třetí odpolední doma.
Prvním německým městem na naší cestě byl Klingenthal, proslulý už po staletí výrobou hudebních nástrojů, zejména akordeonů, které se tady vyrábějí od roku 1829. Pamětníky začátků českého bigbítu bude spíš zajímat, že ve zdejší továrně F. A. Böhm KG se od roku 1964 vyrábělo elektrické piano Matador, které spoluvytvářelo zvuk nejslavnější české rokenrolové skupiny 60. let The Matadors.
Kamenné kříže v zahrádce muzea v Auerbachu
V Klingenthalu, jehož dominantou je kostel „Zum Friedefürsten“, druhý největší kruhový kostel v Sasku, postavený v roce 1737, jsme se chtěli zastavit na zpáteční cestě (nakonec z toho z výše uvedených důvodů sešlo), a proto jsme městem projeli, jak nejrychleji to šlo, a cestou přes známé středisko zimních sportů Mühlleiten jsme úspěšně dorazili do dvacetitisícového Auerbachu. Tohle město se pyšní hned čtyřmi starobylými kamennými kříži, posazenými pěkně v řadě vedle sebe v zahrádce u městského muzea. Samozřejmě to není jejich původní stanoviště, ještě před pěti lety stály, opět pěkně v řadě, u cesty v nedalekém parku, kam byly převezeny z různých míst v okolí.
Evangelický kostel sv. Vavřince
v Auerbachu
Muzeum bylo bohužel zavřené, o víkendech tu mají otevřeno jen od dvou do pěti odpoledne, takže jsem si křížky mohl nafotit pouze z dálky zhruba pět metrů přes plot. Jen pár metrů od muzea se na skalnatém ostrohu nad říčkou Göltsch tyčí 44 metry vysoká kulatá kamenná věž, jediná stavba, která se zachovala z hradu vystavěného na tomto místě už ve 12. století. Zbytek hradu padl za oběť sérii ničivých požárů, které v Auerbachu řádily v letech 1430, 1662, 1757 a naposledy v roce 1849. Věž dneska slouží jako rozhledna, na níž nám nebylo dopřáno vystoupat, protože klíče jsou o víkendech uloženy v pokladně muzea…
Zajímavou věží se pyšní i evangelický kostel sv. Vavřince (St. Laurentius) na starém náměstí. Nad stavbou z roku 1834, mimochodem už osmým kostelem na tomto požáry sužovaném místě, se tyčí do výše 56 metrů osmiboká věž zakončená na vrcholku zvonicí ve stylu kruhového antického templu. Když jsme přijížděli do Auerbachu, tak akorát zvonili, a zvonili skoro celou dobu, kterou jsme v tomhle městě strávili.
Kamenný kříž u silnice z Falkensteinu do Oberlauterbachu
Auerbach je centrem skoro padesátitisícové aglomerace, orientovat se tady není právě snadné, když člověk neví, jestli je právě v Rodewisch, Auerbachu, Ellefeldu nebo Falkensteinu, ale propletli jsme se tím bludištěm celkem úspěšně a otáčet jsme museli až při výjezdu z Falkensteinu, když jsem příliš pozdě zaregistroval směrovku na Oberlauterbach. Ten by nám sice mohl být ukradený, ale u silnice na Oberlauterbach měl být asi v půli cesty na odbočce jakési lesní cesty kamenný kříž, který jsme chtěli najít, a také jsme ho úspěšně na první pokus našli.
Další dva kříže jsme hledali v osadě Gospersgrün, která je jednou z jedenácti místních částí desetitisícového města Treuen. Orientace tady byla ještě o něco složitější, než v Auerbachu, ale i to jsme nakonec zvládli a našli jak Gospersgrün, tak oba křížky stojící u „horního“ ze dvou rybníků na místní návsi. Tady už lilo jako z konve, z auta jsem vylézal sám, Maruška s Britou o vycházku v tom nečasu nestály.
Pěkný soubor kamenných památek v Thossfellu kazí necitlivě umístěné dopravní značení
Nevylezly ani na další zastávce na severovýchodním okraji obce Thossfell, kde je na zatravněném ostrůvku na rozcestí tří místních silnic shromážděno několik pěkných kamenných památek. Nejhezčí z nich je středověký kamenný kříž s černě vybarveným reliéfem řeznické sekery, vlevo od něho stojí pěkný kamenný rozcestník z první třetiny 19. století a vpravo je saský poštovní milník, jeden z mála se zachovanou kovovou královskou korunkou. Opravdovou „korunu“ tomu ovšem dali místní silničáři, když před tuhle roztomilou skupinku postavili dopravní značení.
Poslední dva kamenné kříže na této naší cestě jsme našli bez problémů tam, kde měly podle popisu na suehnekreuz.de být, první na zatravněném ostrůvku na rozcestí silnic v městečku Neuensalz a druhý zasazený do Chodníku v osadě Theuma na cestě do Bergenu. Ani u nich se mi nepodařilo mé společnice vylákat z auta a na déšť jsem šel sám. Sám jsem musel ven také v Kraslicích, když jsem chtěl v místním Penny Marušce koupit lahvinku bílého jako odměnu za to, že nás celý den vozila.
Loading...
Napsat komentář