Objevy, ze kterých mám největší radost, jsou obvykle ty nejméně očekávané. Podobně nečekaně, jako jsme u silnice z Božího Daru do Horní Blatné narazili pod Blatenským vrchem na pěkně zachovalý kamenný ukazatel směru, objevil se před námi kousek odtud, akorát na jiné silnici, jiný nádherný kousek historického dopravního značení. Trojboký kamenný sloupek s dosud sice už špatně, ale přece jen rozeznatelným nápisem Gemeinde Bretitenbach, jsme našli na velmi zřídka používané místní komunikaci z Potůček na Ryžovnu v místech, kde ještě v době, kdy jsem se narodil, stávala nevelká obec Háje.
Pohled do Německa z Mílovské cesty
Vydali jsme se do hor s Vladimírem Hlavatým koncem srpna na kolech vlastně proto, abychom utekli před spalujícím žárem, který tou dobou panoval po celé Evropě. Těšili jsme se na svěží chládek, ale počasí nás, jak už to bývá, zaskočilo. Byla zima jak v márnici. Cílem našeho výletu byla zaniklá osada, která měla či dodnes má pomalu více názvů, než kolik v ní kdy stálo domů. Budeme jí v tomto článku říkat Mílov.
Vyjeli jsme z parkoviště na silnici z Božího Daru do Horní Blatné u začátku naučné stezky Božídarské rašeliniště. Aby si někdo nemyslel, že my staří pánové se součtem věku 135 let jsme na hřeben Krušných hor vyšlapali na kolech, přiznávám hned v úvodu, že jsme tam vyjeli s bicykly na nosiči autem. Na kolech jsme pak jeli kolem vodní nádrže Myslivny, takto nejvýše položené vodárenské přehrady v České republice, a dále po staré Mílovské silnici až na první zastávku naší cesty u Grögerova pomníčku na východním konci někdejšího Mílova.
Pomníček lesníka Grögera
Anton Gröger, narozený v roce 1885, byl zdejší lesník, který hned na začátku 1. světové války padl v rakouské uniformě v Srbsku a byl tam také pochován. Žulový monolit, který mu na památku nechala na rozcestí cest z Mílova do Českého Mlýna a Božího Daru zřídit jeho matka, přestal být po druhé světové válce udržovaný, zchátral a rozpadl se. Zachovala se jen poničená vrcholová část s německým nápisem „Zur Erinnerung in den hier stationien gewesenen Förster Anton Gröger gefallen am 8. Sept. 1914 in Hrtkovci Slavonien in 29. Lebensjahre“. Ta byla v roce 2012 péčí místních nadšenců zrestaurována a umístěna na současné stanoviště.
Osada, které jsme se pro tentokrát rozhodli říkat Mílov, vznikla někdy ve druhé polovině 16. století na náhorní plošině ve výšce 900 metrů nad mořem zhruba osm kilometrů vzdušnou čarou na severozápad od Božího Daru a nějakých pět a půl kilometru na východ od Potůček. Impulsem pro její vznik bylo důlní dílo, založené v roce 1548 z příkazu krále Ferdinanda pod nedalekým Komářím vrchem (Mückenberg, 965 m n. m.). V letech 1557 – 58 byla tahle nevelká osada při konečném vymezení hranice rozdělena na českou a saskou část. Nebylo to nikdy velké sídlo, před druhou světovou válkou stálo na naší straně devět usedlostí a na saské čtyři. Nejznámější z nich byl hostinec Antona Günthera, jeho majitel a provozovatel měl ale se slavným krušnohorským bardem společné jen to jméno. Pro náboženské účely zde byla v roce 1830 postavena velikosti obce odpovídající kaple zasvěcená baroknímu českému světci Janu Nepomuckému. Více o obci na http://www.wegegehen.de/halbmeile.html.
Pohled z Mílova do Saska, domy na snímku stojí doslova pár metrů za hranicí
Co se názvu obce týká, je to docela guláš. Původně se jmenovala Halbemeile, snad proto, že je vzdálená zhruba půl saské míle, tedy 4,5 km od města Breitenbrunn (zmínka z roku 1582 uvádí „uf der halben Meil“). V průběhu času se na saské straně hranice ustálil název Halbe Meile a na české Halbmeil. Česky se v době mého mládí v 60. letech už dávno zaniklé osadě říkalo Půlmíle, později Mílov a dnes se nejčastěji používá Rozhraní. Obci to může být jedno, po druhé světové válce a následném odsunu se na naší straně nejprve vylidnila, zpustla a v roce 1953 bylo všech devět usedlostí i s kapličkou zbořeno.
Obnovená kaplička sv. Jana Nepomuckého
Na místě, kde stával Mílov, zůstala od té doby jen horská louka se stromy kolem zaniklých cest a několika náletovými dřevinami porostlými pahorky v místech, kde stávaly domy. Takhle to vypadalo až do roku 2013, kdy se zrodila myšlenka kapli šedesát let od jejího zboření obnovit. Od nápadu k realizaci to netrvalo víc jak rok a 17. května loňského roku byla znovupostavená kaplička za velkého sběhu lidu vysvěcena. Vyrostla jako kopie té původní na jejích základech, při stavbě byly využity původní kameny včetně žulového ostění oken i dveří a do podlahy bylo zasazeno po jednom žulovém kameni z každého z devíti obytných domů někdejší Halbmeile.
Ukazatel směru, nebo mezník na hranici obce?
Zpátky jsme se vydali, abychom si tu horskou cyklistiku trochu užili, oklikou přes Ryžovnu. Znamenalo to nejprve sjet po staré lesní asfaltce do údolí, ve kterém se kdysi na soutoku Kravího potoka s říčkou Černou rozkládala obec Háje. Hornická osada zmiňovaná prvně k roku 1536, se za čtyři sta let slušně rozrostla, koncem 19. století tu ve 29 domech žily tři stovky obyvatel a v roce 1921 tu napočítali 35 stavení a v nich 265 lidí včetně dvou hostinských, řezníka a truhláře. Dneska tu nežije nikdo, ostatně ani není v čem, všechny domy byly v 60. letech beze stopy zbořeny, a obec Háje připomíná akorát turistický přístřešek na místě, kde se lesní cesta od Mílova napojuje na místní silnici z Potůček do Abertam, po které jsme se vydali směrem na Ryžovnu (Seifen).
Překvapení, jaké na nás „vybaflo“ na horním konci bývalé obce, bych tady rozhodně nečekal. Vlevo od silnice ve směru na Ryžovnu stojí trojboký žulový pilíř s velice obtížně čitelným nápisem Gemeinde Breitenbach (tedy Obec Potůčky). Nejdřív jsem si myslel, že jde o tvarově netradiční ukazatel směru, ale pak mi došlo, že ten nápis Breitenbach je z cesty viditelný jen ze směru od Potůček, a že tedy půjde nejspíš o sloupek označující hranice obce. Podobně soudí i odborník na památky dopravního značení a autor knihy Znamení dálek Pavel Jakubec: „To, co jste nalezl u Hájů, bude s největší pravděpodobností skutečně hraniční mezník správních jednotek. Zde díky torzu nápisu lze opravdu uvažovat o hraničníku obcí, resp. katastrálních území. Podobné památky nejsou výjimkou,“ komentoval fotky, které jsem mu poslal.
Ať už jde o ukazatel směru (což ani pan Jakubec zcela nevyloučil), nebo sloup vyznačující hranice mezi obcemi, jedná se o jednu z mála nemovitých památek, které se tady na hřebenech do dnešních dnů dochovaly. A není na tom místě sama, hned u paty sloupku je zasazený kámen, který velikostí i tvarem odpovídá barokním poštovním milníkům, jakých se v Sasku dochovaly stovky. Krásná památka, které by jistě slušela odborná péče, minimálně oprava nápisu, který je dosud čitelný.
Loading...
Napsat komentář