Překvapení pod Blatenským vrchem

„Tento způsob léta zdá se nám býti poněkud nešťastným,“ řekli jsme si po třech týdnech marného čekání na den, kdy konečně sloupek rtuti v přístroji Celsiově klesne pod třicítku. Vedro, že by psa nevyhnal, letos nebere konce, a tak jsme se za trochou chladivého povětří vypravili na hory, konkrétně na Plešivec. Že bychom si tam, v nadmořské výšce 1028 metrů, museli dělat starosti s oblečením, to tedy ani náhodou. Palubní teploměr našeho Swifta na místě ukazoval něco mezi 26 a 27 stupni, bylo tedy pořád ještě velice teplo, ale proti pařáku tam dole v Lokti, kde tou dobou bylo ve stínu ke čtyřiceti, jsme si přece jenom polepšili. A nádavkem jsme se dočkali pěkné odměny – na zpáteční cestě nás pod Blatenským vrchem čekalo překvapení v podobě pěkně zachovaného kamenného rozcestníku, o kterém jsem až dosud neměl ani tušení.

Obecně se má za to, že Plešivec je druhým nejvyšším vrcholkem Krušných hor, a při pohledu z údolí to tak skutečně vypadá. Asi to bude tou rozhlednou na vršku. Samozřejmě to není pravda, mezi celkem čtrnácti krušnohorskými tisícovkami na české straně zaujímá Plešivec až osmé místo, a započítáme-li i vrcholy přesahující tisíc nadmořských metrů na německé straně hor, dělí se spolu se stejně vysokým saským Eisenbergem o desáté místo. V dobách, kdy jsem ještě lyžoval, to bývalo docela prima místo, hotýlek z konce 19. století se 16 metrů vysokou kamennou rozhlednou na vrcholku i dřevěná chata Švýcárna kousek pod ním byly vděčnými cíli našich běžkařských výletů. Jezdili jsme sem rádi, z naší základny na Božím Daru to se bylo nějakých deset kilometrů krásným lesem a na Švýcárně byla pořád ještě cítit prvorepubliková atmosféra.

Vybydlenou Švýcárnu nejspíš nečeká nic dobrého

Od těch dob už uplynulo pomalu půl století a všechno je jinak. Hotýlek s rozhlednou sice ještě stojí, ale nejspíš už mají sečteno, neboť v bezprostřední blízkosti roste několikanásobně větší stavba, o jejíž konečné podobě si nedělám žádné iluze. Sečteno má zřejmě i Švýcárna, která vybydlená a opuštěná vypadá, že čeká, až ji někdo zapálí a uvolní tím místo pro nějakou podobnou hrůzu. Změnila se i samotná hora, v době mého mládí zarostlá pěkným zdravým lesem. Ten sice v 70. letech minulého století přežil soustředěný atak emisí a kyselých dešťů, ale zřejmě jen proto, aby teď z větší části padl za oběť agresi lyžařského průmyslu. Na svazích od severu k jihozápadu bylo vykáceno celkem devět sjezdovek a místo stromů tady vyrostly hned tři lanovky a zařízení na výrobu umělého sněhu. V zimě se na to ještě dá jakž takž koukat, teď v létě to ale vypadá skutečně nepříčetně, ale s tím už se sotva dá co dělat.

Příjemným místem, které člověka vrací do doby před vynálezem rádia a televize, kdy si lidé dlouhé zimní večery krátili vyprávěním pohádek a pověstí, je na Plešivci „Stezka krušnohorských pověstí“. Je to výsledek dlouholetého snažení abertamského řezbáře Jirky Laina, ke kterému jsem měl jeden čas docela blízko a naše přátelství mi dodnes doma připomínjí rozkošný betlém a figurka svatého Jiří s drakem. Jiří Lain byl kdysi v téhle části Krušnohoří jeden z mála, ne-li jediný, kdo se živil řezbařinou, a jeho snahou bylo přitáhnout k sobě další podobně postižené. Zasloužil se o pořádání abertamských řezbářských workshopů, jichž je „Stezka krušnohorských pověstí“ chtěným výsledkem. Na zhruba pěti stech metrech cesty od vrcholu Plešivce ke Švýcárně se dneska nachází sedm solitérních přízraků – Permoník, Čert, Marzebilla, Ohnivec, Strakakal, Hejkal a Černý rytíř, a k tomu dva páry – Stromové ženy a Loupežníci, takže celkem jedenáct figur od pěti různých autorů. Příběhy k nim se vážící posbíral mezi starousedlíky plešivecký kronikář Daniel Vaško. Dá se tu strávit velice příjemných pár minut, což jsme taky s chutí učinili…

Kamenný rozcestník pod Blatenským vrchem

Abychom si toho horského povětří ještě trochu užili, vzali jsme to cestou domů tak trochu oklikou přes Abertamy, Ryžovnu, Horní Blatnou, Nové Hamry a Nejdek. A dobře jsme udělali – kousek od rozcestí pod Blatenským vrchem, na místě, kde silnice vychází z lesa a začíná kilometrové klesání do Horní Blatné, se nám zjevil starý kamenný ukazatel směru. Typově shodný s těmi, které jsem už dříve fotil v Abertamech nebo na silnici z Krásna do Litrbachů. Po tabulce s údaji samozřejmě zbyly jen vyvrtané dírky na šroubky, takže co tam kdysi bylo napsáno, se můžeme jen dohadovat. Možná upozorňoval na odbočku k rozhledně na Blatenském vrchu, otevřené v roce 1913, možná na něco jiného. Možná by se to dalo najít někde v archivech, asi se na to budu muset někde poptat.

Nebyl to ovšem první historický ukazatel směru, který jsme toho dne fotili. Už cestou na Plešivec jsme se zastavili na Abertamském rozcestí nad Jáchymovem, kde je podobný kamenný objekt. Leží tam už celé roky povalený na zemi zarostlý kopřivami a podobným bejlím tak, že kdo o něm neví, mine ho bez povšimnutí. Určitě by si zasloužil očistit a znova vztyčit, snad to některého z jáchymovských patriotů napadne…