Po čtvrté už do Úhošťan nemusíme!

Smírčí kříž v Úhošťanech

Už vícekrát jsem se nechal slyšet, že radost z nalezení každého kamenného kříže je přímo úměrná námaze při tomto nalézání vynaložené. Euforie z nálezu kříže, za kterým se člověk musí plahočit celé kilometry nepřehledným lesním terénem a prodírat se hustým a pichlavým roštím, se dá jen dost těžko popsat. Kdo to nezažil na vlastní kůži, beztak nepochopí…
Ke křížům, jejichž vyhledání nám způsobilo největší svízele, patří určitě prastarý „smírčí“ kříž na katastru obce Úhošťany v chomutovském okrese. Poprvé jsme ho „jihovýchodně od Úhošťan při cestě do Krásného Dvorečka“ marně hledali v září 2012 a úspěšný nebyl ani druhý pokus, kdy jsme se k němu chtěli dostat z Krásného Dvorečka. Uspěli jsme až do třetice všeho dobrého poté, co jsme se vybavili popisem na webu suehnekreuz.de, kde se radí zhruba v půli současné cesty z Úhošťan do krásného Dvorečka přejít můstek přes Úhošťanský potok a dát se přes pastviny směrem k jihu. Uspěli jsme a počtvrté už do Úhošťan nemusíme. Což neznamená, že se tam ještě někdy nevypravíme, ta vesnice totiž za návštěvu určitě stojí.

Bájemi opředená hora Úhošť

Úhošťany jsou obcí s úctyhodnou historií, první písemné zmínky se vztahují k roku 1088. Vesnice si od té doby užila své, byla několikrát vypleněna vojsky a zpustošena požáry, ale největší, téměř smrtelnou ránu dostala po druhé světové válce. Po odsunu zdejších Němců se obec nepodařilo dosídlit, počet obyvatel klesl z předválečných zhruba 350 na necelou polovinu, a to byl teprve začátek. Vylidňování pokračovalo, a zatímco ještě v roce 1950 stálo v Úhošťanech 52 stavení se 150 lidmi, dneska tu jsou jen 34 domy a v nich trvale žije pouhých sedm desítek obyvatel. Ty tam jsou kdysi proslulé taneční zábavy, plesy a maškarní masopustní průvody, za své vzaly i obě hospody, dva obchody se smíšeným zbožím, masna, pekárna i holičství. Na úhošťanském webu jsem se sice dočetl, že „v posledních letech se začíná blýskat na lepší časy“, ale vidět to moc není…

Kostel sv. Havla v Úhošťanech

Vesnice i tak stojí za návštěvu. Rozkládá se v nadmořské výšce 390 metrů na úpatí bájemi opředené stolové hory Úhošť, kterou řada vědátorů ztotožňuje s tím slavným Wogastisburgem, u kterého Slované pod vedením franského kupce Sáma slavně zvítězili nad vojsky franského krále Dagoberta (řada jiných ale tvrdí, že je to blbost). Její ozdobou je kostel sv. Havla z počátku 14. století s atypickou věží z roku 1626, která má bedněné zvoniční patro a nad ním routovou střechou s trojúhelníkovými štíty, zakončenou osmibokou věžičkou se špicí. Atypické jsou i věžní hodiny, které mají hodinovou ručičku větší, než minutovou, prý proto, aby měli lepší přehled o čase i sedláci pracující daleko na polích. Což jsem si přečetl až doma na webu, na místě bych si toho sotva všiml, neboť hodiny v době naší návštěvy ve vsi ukazovaly za pět minut dvanáct (fotka má čas 12:57) a ručičky byly v zákrytu.

Sousoší Nejsvětější Trojice v Úhošťanech

Za zmínku stojí i vzhledem k velikosti sídla nezvykle bohatá galerie barokních plastik. Nejhezčí z nich jsou na návsi pod kostelem stojící sousoší sv. Panny Marie se svatými Šebestiánem a Floriánem z roku 1717 a na dolním konci návsi sloup se sousoším Nejsvětější Trojice, kde Bůh Otec drží v rukou svého ukřižovaného Syna a kříž mu nadlehčuje holubice symbolizující Ducha Svatého. Další trojičný sloup, datovaný 1824, jsme při naší první návštěvě Úhošťan před třemi lety objevili u polní cesty do Krásného Dvorečka podél Úhošťanského potoka. Nevypadal zrovna v nejlepší kondici a letos jsme ho na místě už nenašli. Nezbývá než věřit, že sochu odvezli někam k restaurování a ne na skládku.

Našlo by se těch soch v Úhošťanech jistě víc, ale my jsme tam konec konců jeli vyhledat ten smírčí kříž, a tak jsme se podrobnou prohlídkou obce nezdržovali. Alespoň máme důvod sem ještě zajet a třeba si přitom projít i šestikilometrovou naučnou stezku přes vrcholek Úhoště.  Tak holt „někdy příště“…