Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když tady napíšu, že nejbližšími „příbuznými“ kamenných křížů jsou kamenné památky dopravního značení. Prastarými brzdovými kameny počínaje přes rozličné milníky, rozcestníky a hraniční kameny vymezující území někdejších panství či okresů až po nejmladší z nich, dnes už ovšem rovněž legendární kilometrovníky vzor 1933. Ty byly doslova na každém kilometru, když jsme jeli v roce 1960 s Vencou Blažkem (zdravím Tě do Kanady, kámo!) autostopem do Tater, minuli jsme jich při jedné cestě snad osm set… Dneska už jich je ovšem málo a v některých oblastech, bohužel právě na Karlovarsku, jsou dokonce vzácnější než smírčí kříže. Že je jich málo ale neznamená, že nejsou žádné – na dva staré kamenné rozcestníky narazíte i cestou z Lokte přes Chodov do Jindřichovic.
Rozcestník u Mezihorské
Pokud se týká prastarého rozcestníku na silnici s „magickým“ číslem II/222 z Chodova do Jindřichovic nedaleko osady Mezihorská, musím se s notným zahanbením přiznat, že jsem kolem něho jezdil autem řadu let, aniž bych si ho někdy všiml. Stojí sice jen metr od cesty, ale v úseku, kde „kvalita“ povrchu silnice nutí člověka koukat se před sebe a moc si nevšímat věcí kolem. O existenci tohohle rozcestníku jsem se dozvěděl teprve z knížky „Znamení dálek“, kterou mohu jen doporučit každému, kdo se o památky dopravního značení zajímá.
Přes Mezihorskou do Kraslic
Rozcestník u Mezihorské je zhruba půldruhého metru vysoký žulový válec s nepatrně přesahující čepičkou a pěkně obnovenými historickými směrovkami. Na jedné straně stojí „Über Kührberg nach Graslitc“, tedy přes Mezihorskou do Kraslic, a na druhé „Über Dotterwies nach Neudeck“, tedy přes Tatrovice do Nejdku. Nedá moc práce usoudit, že silnice v téhle oblasti vedly před napuštěním vodní nádrže Tatrovice nejspíš jinak, než dneska, a že tenhle rozcestník ztratil svůj orientační význam i pro lidi, kteří vědí, co že znamenají ta tajemná slova „Kührberg“ a „Dotterwies“. Jako památka ovšem nemá chybu…
Kamenný rozcestník u Jindřichovic
Další archaický kamenný rozcestník se nachází jen o pár kilometrů dále, těsně před Jindřichovicemi na místě, kde se odbočuje doprava silnice na Šindelovou a Přebuz. Žulový pilíř s půdorysem nepravidelného pětiúhelníku stojí přímo na rozcestí natočený „čelem“ k Jindřichovicím tak, že šofér, nebo spíš ještě vozka, mohl přečíst směrovky – doleva na Přebuz a doprava na Nejdek. To se dneska ovšem můžeme jen dohadovat, kámen je hluboko zapadlý do země a zahnojený všelijakým svinstvem, které cestáři vyhazují při čištění škarpy. Určitě by si zasloužil vykopat, očistit, obnovit nápisy a znovu postavit na místě, kde v minulosti sloužil mnoha generacím poutníků.
Jindřichovice patří k nejstarším obcím v Krušných horách, prvně jsou písemně zmiňované už na konci třetí čtvrtiny 13. století. Kdysi to bylo slušně velké město se zhruba dvěma tisícovkami duší, po vyhnání Němců po druhé světové válce ale počet obyvatel prudce klesl a dneska tu trvale žije 348 lidí (podle údajů na oficiálním webu obce). Docela smutnou záležitostí je návštěva hřbitova, který leží ve stráni jižně od kostela. Ani ne tak kvůli hřbitovu samotnému, ale kvůli prostranství před ním, které je upravené jako parkoviště pro auta a vydlážděné naloupenými náhrobními kameny. Opravdu by mě zajímalo, jak by se tvářil ten, kdo tohle nařídil, kdyby někdo podobně naložil s hroby jeho předků…
Loading...
Napsat komentář