Pánská jízda „pokořila“
nejvyšší vrcholky Slavkovského lesa

Vystoupit na nejvyšší vrchol Slavkovského lesa Lesný jsem měl v plánu přinejmenším od doby, co žijeme v Lokti, akorát k tomu nikdy nebyla vhodná příležitost. Naskytla se až letos na sklonku podzimu – když mi začátkem listopadu volal kolega Ruda Voleman, že má od 18. týden dovolené, a jestli si neuděláme nějakou aspoň jednodenní Pánskou jízdu, a jestli ano, mám-li nějaký tip, kam vyrazit, napadla mě okamžitě „hřebenovka“ z Lesného na druhý nejvyšší vrchol pohoří, jen o metr než Lesný nižší Lysinu. Nápad byl přijat, a pak už jsem jen se založenýma rukama čekal, až Ruda zařídí vše ostatní – od domluvy se třetím parťákem našich Pánských jízd Michalem Šporou, přes mapovou přípravu, stanovení termínu a zajištění dopravy autem do „base campu“ až po vyzvednutí mé maličkosti před naším domem v Lokti. Vlastní akce tak pro mne začala ve středu 20. listopadu v 8:30 a přinejmenším z mého pohledu to byla akce úspěšná.

Na vrcholku Lesného

Těch 8:30 je čas odjezdu z Lokte, vlastní výstup na Lesný začal zhruba o hodinu později z Vysokého sedla, kam jsme dorazili po tankodrom připomínající silnici přes Arnoltov, Kostelní Břízu a Lazy (předtím jsme se ovšem krátce svezli po dálnici). Túra sama o sobě ani nestojí za řeč, z Vysokého sedla je to cirka kilometr nepříliš strmého stoupání po pohodlné lesní cestě. Navíc značené, takže zabloudit se tu opravdu nedá. Obecně se má za to, že nadmořská výška Lesného dělá 983 metry, na tom se shodují skoro všechny veřejně dostupné prameny a je to černé na bílém i na orientační tabulce na vrcholku, oficiální webové stránky CHKO Slavkovský les ale uvádějí jen 982 metry a na mapě KČT je uvedeno kompromisních 982,5 metru. Každopádně je to nejvyšší vrchol všech vnitrozemských pohoří a vrchovin v Čechách, vyšší kopce najdete jen v pohraničních horách. Přepočítáno na anglické míry má Lesný výšku 1075 yardů a stal se tak předmětem zájmu „Klubu tisíce yardů“, což je sympaticky působící partička lidí z Vyškova, kteří ze seznamu nejvyšších vrcholků českých a moravských pohoří a vrchovin vybrali dvaadvacet, které nadmořskou výškou přesahují 1000 yardů, a postupně je zdolávají.

Vrcholová knížka - důkaz, že jsme tu byli...

Vrcholek Lesného je daleko více navštěvovaný, než jsem si dovedl představit. Každý rok 17. listopadu je třeba cílem expedice členů mykologického klubu Slavkovský les, kteří cestou sbírají houby,většinou takové, o jejichž existenci nemá většina národa nejmenší potuchy. „Bylo nalezeno ještě dost druhů hub, mimo hřibovitých například stroček trubkovitý, čirůvka havelka, šupinovka slizká, kostrbatá, hlíva ústřičná, třepenitka maková, svazčitá, cihlová, penízovka kuželovitá, smrková, provázková, lakovka ametystová, obecná, muchomůrka červená, strmělky, pavučince, šťavnatky, slzivky, vláknice a další houby. Přímo pod vrcholem se podařil členům klubu prvonález kyjovečky, která byla vyfocena a následně doma s pomocí atlasů a netu určována. Jedná se s největší pravděpodobností o kyjovečku hnědavou – (Clavulinopsis helvola),“ chlubí se houbaři výsledky poslední akce na svém webu (http://mk-slavkovsky-les.tewet.info/kynžvart). S houbaři ani „tisícijardovými“ nadšenci jsme se na Lesném nepotkali, ani s nikým jiným, a ani jsme si nemohli vychutnat výhled do krajiny, je-li tu vůbec nějaký. Ony nebyly dost dobře vidět ani ty stromy, které obklopují vrcholovou planinu, taková byla mlha. Jinak bylo taky docela zima a pořád drobně mrholilo, čímž asi chtěl Lesný dokázat svou pověst jednoho z nejchladnějších a nejvlhčích míst celého pohoří (a dodal by, že možná i celé republiky). Posvačili jsme tam, učinili zápis do vrcholové knížky a vydali se na cestu ke druhému nevyššímu vrcholku Slavkovského lesa.

Vrchol Lysiny "krášlí" monstrum sloužící prý jako lapač kůrovců, ale věřte tomu...

Lysina o pouhý metr nižší než Lesný, se vypíná vzdušnou čarou asi tři kilometry jihovýchodně od Lesného, a co se klimatu týká, nemá si s nejvyšším vrcholkem pohoří co vyčítat. Dostat se na ni není extra složité. Z  Vysokého sedla vedou na východ od silnice tři cesty: doleva žlutě značená na Kladskou, doprava dolů modře značená cesta přes Uhlířský rybník do Mariánských Lázní a mezi nimi neznačená lesní silnička, která je ovšem ta pravá. Po necelých dvou kilometrech na ní najdete odpočinkový altán a pár desítek metrů dál odbočuje doleva neudržovaná a místy dost poničená lesní cesta na vrchol. Ten je pokud možno ještě „placatější“ než vrchol Lesného, a kdyby na něm nepostavili dřevěné monstrum sloužící snad jako lapač hmyzu, dal by se úspěšně přehlédnout. Kóta je označená nízkým kamenem, který se v létě musí ztrácet ve vysoké trávě, a tabulkou, kterou by na první pokus přečetl akorát tak Bystrozraký.
Dobytím Lysiny byl splněný hlavní cíl výletu a nezbývalo, než vydat se na cestu k autodo „base campu“. Nejjednodušší by asi bylo vrátit se na Vysoké sedlo stejnou cestou, jakou jsme mašírovali k Lysině, ale Pánská jízda není akce pro panenky z cukru, a tak jsme po sestupu z Lysiny na tu lesní silnici šli dál směrem na Kladskou.

Odměna za prodloužení trasy na sebe nenechala dlouho čekat. Po pár stech metrech jsme se ocitli v oblasti, kde se v minulosti těžilo, a vlevo od cesty se nám otevřelo několik starých důlních děl. Nejromantičtější z nich, s malinkatým jezírkem na dně propadlé štoly, by za lepšího počasí mohla sloužit jako kulisa pro filmy z divokého Západu. A další odměna nás čekala na Kladské. V místní hospodě, kde jsme byli v tom počasí toho dne prvními, a dost možná i posledními hosty, nám naservírovali bramboračku, za jakou by se nemusela stydět ani bába Plajznerka z Dalskabátů. A pak už nás čekalo jen necelých pět kilometrů z Kladské na Vysoké sedlo k autu a Pánská jízda 2013 skončila…

Další fotky z výletu