Podzimní pouť do Vogtlandu
aneb šest křížů na cestě do Olešnice

Do „dušičkového týdne“ započatého v pondělí taškařicí našeho pana prezidenta okolo udělování metálů k 95. výročí vzniku Československa a zakončeného sobotní vzpomínkou na ty, kdo nás na cestě na věčnost už předešli, se nám podařilo vmáčknout den volna a strávit ho krátkým výletem k sousedům do Saska. Našli jsme si na německém webu šest lokalit s celkem sedmi kamennými kříži, vytiskli příslušné mapky, namazali chleby, uvařili do termosky kafe a po nezbytných obřadech a loučení s našimi kočičkami jsme s Maruškou vyrazili směr Vogtland.

Pohled z Alter Söll na kostel sv. Jiří

Schöneck, kde jsme se poprvé zastavili, je úhledné městečko, v jehož středu ční k nebi rozložité skalisko Alter Söll, na kterém byl ve středověku vystavěný hrad Castrum Schoennecke. Do dneška se z něj nezachovalo prakticky nic, co by stálo za vidění, a Alter Söll slouží jako přírodní rozhledna. Dominantou města je kostel sv. Jiří, imposantní cihlová stavba vysvěcená v roce 1491, která prý uvnitř ukrývá největší varhany v celém Vogtlandu. Přesvědčit jsme se o tom neměli šanci, kostel byl v době naší návštěvy zavřený. Jinak toho ve městě moc k vidění není, současnou podobu dostalo po posledním velkém požáru v roce 1856, ještě před tím už ale stihlo lehnout popelem v letech 1632, 1680 a 1761.

Pferdekopf

Kamenný kříž, který Němci uvádějí v katastru města Schönecku, je docela snadno k přehlédnutí. Krčí se u silnice na Eschenbach pár set metrů za cedulí označující konec obce Schöneck a pár desítek metrů za posledním stavením osady Bockmühle na místě, kde ze silnice odbočuje doleva polní cesta značená jako Pferdekopfweg. Kámen, který dal cestě jméno, má skutečně tvar připomínající koňskou hlavu, německy Pferdekopf a v místním nářečí Pfeerkopp.  Není to ovšem žádný macek, který by člověka trkl do očí, je vysoký jen něco málo přes půl metru a v ramenou má šířku necelých 40 centimetrů a já osobně bych ho považoval spíš za výtvor matičky přírody než za dílo lidských rukou. Lidová pověst praví, že kámen označuje místo pohřbu jezdce, který tu měl přijít o život, a dodnes tu za měsíčního svitu bezhlavý strašívá…

Kříž u mostu v Marieney

Další kamenný kříž jsme našli v obci Marieney. Stojí vpravo od silnice na Oberwürschnitz u mostku přes potok a zajímavější než všechny pověsti o něm je to, že ho tady v roce 1965 postavil pan učitel Thomä se svými žáky ze školy v Marieney.

Kamenný kříž u kostela v Unterwürschnitz

Do třetice jsme byli úspěšní v Unterwürschnitz, kde stojí krásný kamenný kříž hned u silnice na pozemku kolem místního kostela. Na čele má vyrytý meč a podle lidové pověsti ho tady postavil saský husar, jediný, který přežil masakr oddílu husarů na nedalekém návrší, jemuž se dodnes říká Husarenberg. Kříž ovšem původně stával kousek dál odtud, na pozemku přilehlém ke stavení č. 43, na současné stanoviště byl přemístěn v roce 1914.

Kamenné kříže v Olešnici

Centrem této části Vogtlandu je město Oelsnitz im Vogtland, což na Wikipedii překládají jako „Olešnice nad Halštrovem“, snad proto, že místo bylo původně osídleno Slovany. Bylo to ovšem před rokem 1200, takže nároky na připojení k Česku asi nebudou aktuální. Dominantou města je kostel sv. Jakuba se dvěma štíhlými sedmdesátimetrovými věžemi, který je písemně zmiňován už v roce 1227. V přilehlém parčíku jsou dva smírčí kříže, které „přežily“ obrovský požár města v roce 1859; původně jich prý bylo v Olešnici šestnáct. I tyhle dva byly silně poškozené, jejich současná podoba je výsledkem restaurátorského snažení sochaře Augusta Völkela. 

 Olešnice má mezi německými městy zajímavé prvenství, v roce 1927 si tady za starostu zvolili jakéhosi Otto Karl Bachmanna, a byl to vůbec první komunistický starosta v celém Německu. Mezi „syny a dcerami“ na německé Wikipedii jinak moc známých jmen není, alespoň pro nás, ale najdeme tady třeba Justinu Böhm(ovou), v roce 1658 odsouzenou za čarodějnictví, nebo sériového vraha Volkera Eckerta (1959 – 2007). V posledních letech ovšem „synové a dcery“ města Olešnici houfně opouštějí, počet obyvatel tu klesl ze 17 a půl tisíce v roce 1950 na současných méně než 12 tisíc. Obecně se dá říct, že v centru Olešnice není příliš radno se moc zdržovat, parkovat tady totiž mohou jen auta s příslušným povolením. Byli jsme rádi, že jsme si ty křížky stihli vyfotit dříve, než přišel policajt s kasírtaškou.

Kříž na křižovatce Hohes Kreuz

Smírčí kříž na katastru obce Raasdorf na okraji Olešnice jsme si nechali „na jindy“, v obci jsme sice byli, ale kříž je lokalizován asi dva kilometry dál kdesi na křižovatce lesních cest, a na to nám už moc času nezbývalo. Takže jsme se cestou domů zastavili jen na křižovatce Hohes Kreuz na vrcholu stoupání nad osadou Lauterbach, kde je mohutný, ovšem skoro až po ramena do země zapadlý kamenný kříž. Stojí tu necelé dvě stovky roků jako náhrada kříže, který tu byl kdysi dávno osazený na hranici mezi biskupstvími Bamberg a Naumburg a později se ztratil. Současný kříž sem byl postavený v roce 1817 na příkaz stavbyvedoucího při stavbě silnice, aby prý dal za pravdu prastarému místnímu názvu Hohes Kreuz. Kříž sem byl převezený ze vsi Oberlosa.