Když už se někdo dá na „sbírání“ kamenných křížů, jako jsem se dal já před nějakými šesti lety, neměl by se flákat, jako se flákám já letos. Abych si trochu vylepšil bilanci a taky užil trochu jiného než českého vzduchu, vydal jsem se zase jednou do Bavor. Teda vydali jsme se – s Maruškou samozřejmě. Výsledkem je přírůstek desítky nových křížů, které jsme našli na poměrně malém území v okolí města Rehau v okrese Hof. Popravdě řečeno, byly to docela snadné „úlovky“, některé dokonce až moc snadné; stačí držet se popisů stažených z webu http://suehnekreuz.de/ a nedají se minout. Prvních šest ve Fohrenreuthu, Rehau, Wurlitzu, Quellenreuthu a Pilgramsreuthu jsme objeli na kolech, k dalším čtyřem v Draisendorfu, Kautendorfu a Tauperlitz jsme už zajeli autem.
Základnou, odkud jsme vyrazili na naši cyklojízdu, byla úhledná vesnice Fohrenreuth nějaké tři kilometry jižně od Rehau (sjezd z dálnice A93 na odbočce Rehau-Süd). Na první křížek jsme narazili asi půl kilometru za vsí vpravo od silnice ve smrkovém lesíku; aby ho jó nebylo možné přehlédnout, je na na krajnici směrovka s nápisem „Zum Kreuzstein“. Kříž je podle všeho dost starý, a vypadá na to. Informační cedule odkazuje na rok 1587, kdy se tu měli při nějaké rozepři vzájemně usmrtit dva sedláci. Méně pravděpodobná je místní pověst o francouzském oficírovi, který tady zemřel a byl pohřben v roce 1813 při návratu z neúspěšného Napoleonova tažení do Ruska.
Ještě starší je kamenný kříž stojící v Rehau v místní části Harst při Jägerstrasse, který už úplně ztratil podobu kříže a nebýt cedulky u něj, považovali bychom ho za zvětralý patník. Však také stojí na svém místě už víc jak půl tisíce let. Jako „steinen Kreuz, das an der stras vor dem Harst steht“ je uváděn v „Hofer Landbuch“ už v roce 1502! Při hledání není třeba mít v ruce podrobný plán města Rehau s názvy ulic, stačí se zeptat – místní o křížku docela dobře vědí a navedou vás…
Celkem snadno jsme se pak doptali i na cestu do Wurlitz, kam sice vede z Rehau silnice, ale dá se také jet po polních cestách. Pěkný, skoro metr vysoký žulový kříž stojí přímo ve vsi v malém parčíku na rozcestí místních silnic na Rehau a Quellenreuth. Ještě v roce 1886 prý tady stávaly kříže dva a místní pověsti hovoří jedna o vzájemném zabití dvou místních mládenců a jiná o tragickém souboji dvou švédských oficírů; pravdy se asi už nikdo nedopídí. Kromě kříže je v parčíku ještě jedna pěkná kamenná památka, a tou je Pechstein neboli Smolný kámen. Pechstein se po „jáchymovsku“ říkalo smolinci, což je hornina obsahující uranovou rudu (německy Pechblende). Jméno jí dali ve středověku havíři, protože tenhle kámen stoprocentně znamenal konec stříbrné žíly. Wurlitzský Pechstein je ale kamenný trychtýř, za pomocí kterého se kdysi při pálení dřevěného uhlí sbíral z milíře vytékající sajrajt, kterým se mazala „ložiska“ tehdejších povozů. Česky se tomu říkalo „kolomaz“.
Kámen, který zub času už dávno zbavil podoby kříže, je na severovýchodním okraji nevelké osady Quellenreuth u silnice na Oberkotzau. Stojí asi deset metrů od místa, kde byl v roce 1964 při rekonstrukci a rozšiřování silnice vybagrován ze země. Podle pověsti měl označovat místo, kde byl pohřben jakýsi vysoký důstojník či úředník. Na katastru osady Quellenreuth je ještě jeden kámen, který stojí za pozornost. Mohutný žulový hranol o stranách 62 x 46 a výšce 120 cm stojí jižně od obce při asfaltové polní cestě, která odbočuje ze silnice B289 doleva na Langenbach, na kraji lesa asi 300 metrů od silnice. O jeho původu a významu není nic známo, může se jednat o sokl někdejších Božích muk nebo dokonce o pravěký menhir, místní pojmenování „Schwedenstein“ nebo „Franzosenstein“ jsou daleko mladší.
Do Pilgramsreuthu se z Quellendorfu dá jet buď po silnici přes Rehau, nebo lesem, my zvolili pochopitelně les a neprohloupili jsme. Pilgramsreuth jsme našli, i když orientovat se bez mapy ve změti lesních cest s rozmanitým turistickým značením nebylo právě jednoduché a pravděpodobně jsme si i trochu „zajeli“. Pěkný, pravidelný a dobře opracovaný žulový kříž stojí asi 500 metrů od obce při silnici na Rehau ve skupině vzrostlých stromů u mohutné břízy. V německém katalogu ze 60. let minulého století se uvádějí nějaké vrypy a obrazce, dokonce snad lidský obličej, my ale nic podobného nenašli.
Vrátili jsme se do Fohrenreuthu, a protože na cestě k dalším křížkům bychom museli překonávat silně frekventovanou státní silnici a dálnici, pokračovali jsme autem. Z dálnice jsme sjeli na exitu Hof-Süd na silnici B15 a z ní vzápětí na Draisendorf, kde na odbočce místní komunikace na Kautendorf stojí na náspu nad cestou žulový kříž se sotva znatelnými rameny, zmiňovaný stejně jako ten v Harstu už v roce 1502. Místní pověsti o souboji dvou francouzských důstojníků nebo o bitce na nože mezi dvěma místními pastevci jsou určitě daleko mladší.
Také v Kautendorfu, kam je to z Draisendorfu co by kamenem dohodil, je kříž přímo v obci na rozcestí, kde z místní silnice na Döhlau odbočuje polní cesta na Hof. Pěkně opracovaný metr dvacet vysoký žulový kříž byl nalezený při zemních pracech při stavbě vodovodu a v roce 1957 postavený na současné místo. Momentálně to nevypadá nejlépe, kříž stojí na neudržovaném pozemku před rozpadávajícím se stavením, ale hned vedle je rozestavěný nový dům, takže se situace určitě brzy změní.
Poslední dva kříže na naší „spanilé jízdě“ do Bavor jsme našli ve městečku Tauperlitz ležícím na dohled padesátitisícového Hofu. Jsou si dost podobné, oba s krátkými rameny, typickými pro zdejší kraj, a oba stojí na „Hoferweg“, což je stará cesta do Hofu, souběžná se současnou, která se pro změnu jmenuje „Ascherstrasse“. První je postavený přímo v obci na místě, kde z Hoferweg odbočuje Lindenweg, na svahu u mohutného stromu, který Maruška prohlásila za javor, ale mně se to nezdá. Druhý, a pro tento den už desátý kříž jsme našli asi půl kilometru za obcí ve směru na Hof na kraji pichlavého roští, které spolehlivě znemožňuje vyfotit jeho zadní stranu. Stojí prý přímo na hranici katastrálních území měst Hof a Tauperlitz, kam byl postavený po roce 1970, kdy ho při stavebních úpravách cesty vylovil ze země bagrista.
vendis
Tak tohle jsou opravdové žně. Klobouk dolů před vámi slavní hledačové 🙂
Kolik křížů asi odpočívá pod zemí, když z těchto deseti byly tři objeveny při zemních pracech…