Zoigl je Zoigl aneb putování za šesticípou hvězdou

Se zpožděním, které zavinilo hlavně červnové „období dešťů“, odstartovala na počátku prázdnin naše Old Boys partička do nové sezony. Po „zahřívacích“ výletech „okolo chalupy“ jsme se na první větší cyklovandr vydali do Bavor. Ne moc daleko, jen kousek za hranice do kraje, který je v široširém světě známý svou pivní specialitou zvanou ZOIGL. Ráj všech pivařů se nachází v oblasti Hornofalckého lesa v blízkosti bavorsko-české hranice, kde se v několika městečkách dochovala staletá tradice komunálního vaření piva.

Její kořeny sahají až kamsi do 15. století, kdy měšťanům obdařeným právem várečným došlo, že než pořizovat si čím dál dražší technologická zařízení každý sám pro sebe, bude lepší sdružit se a postavit si společný pivovar, ve kterém se pak budou střídat. Fungovalo to ke všeobecné spokojenosti v celé střední Evropě, tedy i u nás v Čechách, ještě v první polovině 19. století, pak ale výrobu piva postupně převzaly velké průmyslové pivovary, živnostenské nebo obecní.

Zoigl-pivnice ve Waldsassen

Komunální vaření piva se do dnešních dnů dochovalo ve větší míře právě jen v jihovýchodním cípu Bavorska, v městech a městečkách Windischeschenbach, Neuhaus, Falkenberg, Mitterteich a Eslarn, kde se mu říká Zoigl-Brauen. Slovo „Zoigl“, které pojmenovává nejenom várečnou komunitu, ale i pivo, které produkuje, vzniklo lokálním zkomolením slova „Zeiger“, což česky znamená ukazatel nebo vývěsní štít. Jak domy várečníků, tak místa, kde se jejich piva čepují, totiž bývají zřetelně a nezaměnitelně označeny – někdy „hlavou dolů“ zavěšeným stromkem, většinou ale dřevěnou šesticípou hvězdou, připomínající na první pohled hvězdu Davidovu. Souvislost se symbolem židovství tu ale není žádná, ty dva překřížené rovnostranné trojúhelníky symbolizují jeden tři elementy potřebné při vaření piva, tedy oheň, vzduch a vodu, a druhý tři základní suroviny, tedy vodu, slad a chmel.

Rodinný pivovar Hösl v Mitterteichu

Naše putování za šesticípou „Zoigl-hvězdou“ nás zavedlo do Mitterteichu, ležícího při silnici z Chebu do Regensburgu asi 13 km od hraničního přechodu Svatý Kříž. Dominantou a nejstarší stavbou asi sedmitisícového města je barokní kostelní věž z roku 1606. K ní přilehlý farní kostel sv. Jakuba je mnohem mladší, byl postaven v roce 1890 po požáru původního chrámu. Kromě kostela najdeme v Mitterteichu ještě radnici z roku 1731, jinak tu ale moc památek není, takže se můžeme věnovat pivu. První pivní pozdrav nás doslova „uhodí přes nos“ hned pod kostelem. Nasládlá vůně se line kolem jednoho z bytelných domů ve spodní části zdejšího náměstí, ve kterém sídlí privátní pivovar Hösl. Na jeho produkty se dá natrefit v kdejaké hospodě v okolí města a ochutnat zdejší „světlé“ můžete i v restauraci, která je součástí pivovarského areálu.

Komunální pivovar v Mitterteichu

O nějakých sto metrů dále pod náměstím konečně vidíme ten zázrak jménem Kommunbrauhaus. Objekt je menší než jsme čekali, ostatně to ani není komplexní pivovar, ale jen varna s otevřenou kádí, ve které se čerstvě uvařená mladina vychladí, přečerpá do cisteren a odveze do domu várečníka, kde pivo zakvasí, následně v ležáckých sudech dozrává a kde se pak také v přesně určených časech čepuje.

Old Boys pod šesticípou hvězdou

V době naší návštěvy se Zoigl čepoval v usedlosti rodiny Hartwich, kterou jsme snadno našli podle stromku zavěšeném ve štítě obytného stavení. Výčep by ale našel i slepý – stačilo jít za typickým pivním „hukotem“, linoucím se ze dvora domu. Tam, pod roztaženými slunečníky posedávalo v dobrém rozmaru pár desítek lidí většinou s pusou od ucha k uchu a napěněným půllitrem v ruce. Na rozdíl od úplně prázdné restaurace pivovaru Hösl tu měli našlapáno, a to bylo teprve něco po poledni. Objednali jsme si ten zázrak a nutno říct, že překvapení bylo na obou stranách. Majitel téhle živnosti, který nás obsluhoval, byl docela překvapený, že ve svém lokále vidí Čechy, nás zase překvapila skvělá chuť toho, co nám donesl. Čekali jsme nějakou nezvyklou chuť  Při vědomí toho, že Zoigl-piva se nefiltrují, jsme čekali nějakou „jinou“ chuť, ale chutnalo to jako pivo. Dokonce jako výborné pivo, troufám si říct! A k tomu ještě mají Hartwichovi jako hlavní zdroj obživy řeznictví a uzenářství, takže k jejich Zoiglu přikusujeme vynikající klobásky. Paráda! Kdybychom před sebou neměli skoro dvacetikilometrovou cestu domů, jistě bychom toho do sebe naládovali víc…

Pár rad na cestu:

Mitterteich je pro cyklisty ideální cíl, prakticky celou cestu z Chebu až na místo a zpátky můžete absolvovat po cyklostezkách. Na naší straně vede cyklostezka po tělese zrušené železniční trati od chebského nádraží přes Slapany až do první vesnice na bavorské straně Egerteichu, odtud po místní komunikaci pár set metrů do Hundsbachu (značeno směr Marktredwitz) a z Hundsbachu vede cyklostezka podél silnice přes Waldsassen a Kondrau do Mitterteichu. 
Němci, alespoň v Bavorsku, dokážou tolerovat pár kapek alkoholu v krvi i za volentem, představa, že by dávali „dejchnout“ na cyklostezkách, je docela absurdní. Pár žejdlíků se snese, nemělo by se to ale přehnat.   
Zoigl je dneska „dobrá značka“, takže šesticípou hvězdu najdete i nad spoustou hospod v široširém okolí. Ten pravý Zoigl je ale k mání pouze a jedině v těch výše jmenovaných pěti obcích pod označením ECHTER ZOIGL VOM KOMUNBRAUER.

Další fotky z výletu