Loading

Je asi přirozené, že radost z křížku nalezeného daleko stranou lidských obydlí, ukrytého někde v lese nebo ve vzrostlém a pokud možno co nejpichlavějším roští, je daleko větší než ze sebehezčího kříže stojícího někde u cesty nebo nedejbože v muzeu. Z tohoto pohledu patří kříž v Mlýnku na Chebsku k mým nejradostnějším nálezům a Mlýnek je na mé soukromé mapě zakreslen stejně velikými písmeny jako Hůrka, Opatov, Hrušková nebo Vielitz v Bavorsku.

Kříž v Mlýnku

Kříž v Mlýnku

Podobně jako kříž v Bříze, patří i kříž v Mlýnku na Chebsku k těm, které jsem marně hledal už při svém léčebném pobytu ve Františkových Lázních v roce 2007. Vracel jsem se pak do Mlýnku ještě několikrát, ale pokaždé jsem vyšel naprázdno. Cesta k lokalitě „U kříže“, kde hledaný kříž stojí vedle torza Božích muk, totiž vede přes soukromý pozemek a pokaždé, když jsem tam byl, byla na jediném mostě přes Plesnou v obci, po kterém cesta vede, zavřená vrata a široko daleko nikdo, kdo by byl ochotný je otevřít.
Tentokrát jsme na to šli od lesa. Vypravili jsme se s Vladimírem Hlavatým na Chebsko kolmo s úmyslem dojít ke kříži z opačné strany. Nikoli z Mlýnku přes říčku Plesnou a les, ale od Kopaniny a přes pastviny. Nápad, který by asi dopadl špatně, kdybychom v Kopanině nenašli znalce místních poměrů, který nám poradil, kde konkrétně se ten den pohybují stáda krav a koní, a které pastviny jsou naopak „neobsazené“. Ani tak ale nebyla cesta ke křížku bezbolestná.
Největší problémy nám dělaly elektrické dobytčí ohrady, které byly bůhvíproč pod proudem. Protože při jejich přelézání hrozilo nebezpečí úrazu v oblasti našeho mužství a vyvracet sloupky se nám nechtělo, hodili jsme sokolskou zásadu „přeskoč, přelez, ale nepodlez“ za hlavu a všechny jsme je pěkně po břiše podlezli. Další překážkou byl potůček, u kterého jsme ztratili pár minut hledáním místa, kudy přes něj nešly před námi krávy, ale nakonec jsme i to zvládli suchou nohou.
První ho viděl Vladimír

První ho viděl Vladimír

Kříž jsme pak s obrovskou úlevou a radostí našli tam, kde je zakreslený na mapě KČT Ašsko a Chebsko, která je v této oblasti velice přesná. Zpátky mezi lidi jsme se už vraceli po cestě vedoucí přes ten soukromý pozemek, neboť jsme si řekli, že teď už nám může někdo akorát tak vynadat. Nepotkali jsme ale živou duši a vrata na mostě přes Plesnou byla otevřená, takže to všechno dobře dopadlo.

Kříž, nebo lidská hlava?

Kříž, nebo lidská hlava?

Na cestě domů jsme se pak zastavili u kamenného objektu v Mostku, který je sice evidovaný (pod číslem 0029) v katalogu kamenných křížů, ale moc mi jako výtvor lidských rukou nepřipadá. A když už, tak spíš než kříž připomíná lidskou hlavu.
Naše dvoučlenná expedice pak pokračovala přes Milhostov, Kaceřov, Chlum sv. Maří a Sokolov do Královského Poříčí, kde jsme se občerstvili kávou a zmrzlinovými poháry a pokračovali domů. Tachometr mi v Lokti ukázal, že jsme ujeli 60 km, což vzhledem k tomu, že nám je dohromady 128 let a že jsme cestu absolvovali v dusném vedru kolem třicítky, zas tak špatný výkon není, že…
 
[mapyczpoint mod=“map“ type=“mapycz“ name=“Smírčí kříž v Mlýnku“ marker=“50.1923269N, 12.4529450E“ zoom=“11″ width=“650″ height=“400″]
Sdílejte tuto stránku: