Jak jsme „přilezli ke křížku“ v Mlýnku

Podobně jako kříž v Bříze, patří i kříž v Mlýnku na Chebsku k těm, které jsem marně hledal už při svém léčebném pobytu ve Františkových Lázních v roce 2007. Vracel jsem se pak do Mlýnku ještě několikrát, ale pokaždé jsem vyšel naprázdno. Cesta k lokalitě „U kříže“, kde hledaný kříž stojí vedle torza Božích muk, totiž vede přes soukromý pozemek a pokaždé, když jsem tam byl, byla na jediném mostě přes Plesnou v obci, po kterém cesta vede, zavřená vrata a široko daleko nikdo, kdo by byl ochotný je otevřít.
Tentokrát jsme na to šli od lesa. Vypravili jsme se s Vladimírem Hlavatým na Chebsko kolmo s úmyslem dojít ke kříži z opačné strany. Nikoli z Mlýnku přes říčku Plesnou a les, ale od Kopaniny a přes pastviny. Nápad, který by asi dopadl špatně, kdybychom v Kopanině nenašli znalce místních poměrů, který nám poradil, kde konkrétně se ten den pohybují stáda krav a koní, a které pastviny jsou naopak „neobsazené“. Ani tak ale nebyla cesta ke křížku bezbolestná.
Největší problémy nám dělaly elektrické dobytčí ohrady, které byly bůhvíproč pod proudem. Protože při jejich přelézání hrozilo nebezpečí úrazu v oblasti našeho mužství a vyvracet sloupky se nám nechtělo, hodili jsme sokolskou zásadu „přeskoč, přelez, ale nepodlez“ za hlavu a všechny jsme je pěkně po břiše podlezli. Další překážkou byl potůček, u kterého jsme ztratili pár minut hledáním místa, kudy přes něj nešly před námi krávy, ale nakonec jsme i to zvládli suchou nohou.
Kříž jsme pak s obrovskou úlevou a radostí našli tam, kde je zakreslený na mapě KČT Ašsko a Chebsko, která je v této oblasti velice přesná. Zpátky mezi lidi jsme se už vraceli po cestě vedoucí přes ten soukromý pozemek, neboť jsme si řekli, že teď už nám může někdo akorát tak vynadat. Nepotkali jsme ale živou duši a vrata na mostě přes Plesnou byla otevřená, takže to všechno dobře dopadlo.