Druhý a poslední den našeho pobytu ve vnitrozemí jsme se vydali z Ledec na jih do přece jen veselejší krajiny křivoklátské pohledat křížové kameny v Bratronicích, Bělči a Lhotě. Obě vesnice leží na staré silnici z Křivoklátu přes Unhošť do Prahy a křížové kameny, které se tady nacházejí, sloužily podle některých autorit jako patníky.
Křížový kámen v Bělči
První zastávku jsme udělali v Bělči u kamene, který podle místních sloužil jako milník na „Královské stezce“ mezi dvěma významnými hrady Karlštejnem a Křivoklátem. Prý se mu tady říká „Král“, což jsme si bohužel nemohli ověřit, neboť jsme v Bělči nepotkali ani živáčka. Kámen z hrubozrnného pískovce o rozměrech cca 60 x 60 cm má na čele vystupující reliéf řeckého kříže, zadní strana je skrytá v náspu silnice. Je celkem snadno k nalezení, stojí na kraji obce na rozcestí, kde odbočuje cesta do Chyňavy, přímo pod cedulí označující obec.
Bratronice, které leží asi dva kilometry od Bělče směrem na Unhošť, mají křížové kameny dva. Na první natrefí každý, kdo jede po silnici od Bělče hned při vjezdu do obce. Skoro metr vysoký žulový obelisk, který skutečně připomíná patník, má na čele vyhloubený reliéf dvojitého kříže na šikmém břevnu. Původně stál vlevo od cesty, na současné místo vpravo od silnice byl přemístěn v roce 1982.
Bratronice čp. 18
Druhý bratronický kámen je na zahrádce domu čp. 18 zhruba uprostřed obce naproti sokolovně. Pískovcový kámen se zahloubeným reliéfem hrotového kříže vypadá, jako by sem byl odkudsi přemístěn jako zahradní dekorace, ale opak je pravdou. K uctívačům kamenných památek velice vstřícný majitel stavení pan Krob nám dal nahlédnout do dokumentace, kterou ke kameni nashromáždil, a z které vyplývá, že kámen tady byl dříve než jeho zahrádka. Z kresby, která bohužel není datovaná, je zřejmé, že kámen v minulosti vyčníval skoro metr nad zemí, dnes je podstatně hlouběji zapadlý a vyčnívá jen asi 60 centimetrů.
Křížový kámen ve Lhotě
Další křížový kámen stojí vedle pečlivě udržovaného pomníku padlým z první světové války na návsi ve Lhotě, nevelké vesnici ležící asi 2,5 km severně od Bratronic na silnici do Kamenných Žehrovic. Původně stával u usychající staré lípy v kaštanové aleji západně od obce v místě Na Bukovkách, na současné stanoviště byl přemístěn v roce 1955. Skoro metr vysoký, v horní části nepravidelně se zužující žulový hranol má na přední straně vyrytý řecký kříž. Místní legenda dává tenhle kámen do souvislosti s pověstí o utonutí pasáka i s dobytkem, jiní ho opět považují za prastarý milník na „královské cestě“, pravdu se asi už nedozvíme. K nepřehlédnutelné pozoruhodnosti Lhoty patří moderní dřevěná zvonice, kterou si tady na návsi postavili v roce 2010 podle návrhu architektů Lenky Křemenové a Davida Maštalky.
Poslední zastávku našeho středočeského víkendu jsme udělali v Libušíně. Město bývalo významným centrem těžby černého uhlí se třemi šachtami. V dole Schöller, v 50. letech přejmenovaném na Nejedlý, se uhlí těžilo rovných sto let. Vyhlouben byl v roce 1902 a uzavřen – jako vůbec poslední důl kladenského revíru – byl v létě roku 2002. Kromě Schöllera byly v Libušíně doly Max, za komunistů přejmenovaný na Gottwald, ve kterém se těžilo v letech 1890 až 1980, a důl Jan, který se přejmenování po nějakém bolševickém potentátovi vyhnul tím, že byl uzavřen už v roce 1925.
Kostel sv. Jiří v Libušíně
Kvůli někdejší hornické slávě jsme ovšem do Libušína nejezdili. Daleko zajímavější kapitoly historie tohoto místa se totiž psaly o tisíc let dříve. Na návrší nad dnešním městečkem, osídleném už v mladší době kamenné, se totiž rozkládala slovanská osada Libušín, která má být (dá-li se věřit Kosmově kronice a jejím vykladačům) právě tím legendárním místem, ze kterého po smrti knížete Kroka Čechům vládla jeho nejmladší dcera Libuše. Tady odtud prý věštila slávu Prahy a tady odtud si prý poslala do Stadic pro Přemysla Oráče. Teprve daleko později, za vlády Karla IV. bylo dějiště těchto legendárních událostí přeneseno na Vyšehrad. Důvěryhodnějším pramenem než kroniky, jejichž oučelem odjakživa bylo především velebit činy aktuálně vládnoucí dynastie, jsou archeologické výzkumy, které na Libušíně dokládají slovanské ostrožné hradiště z 9. století, které svou rozlohou více než 12 hektarů patřilo k vůbec největším v Čechách – Pražský hrad třeba měl v té době rozlohu jen pět hektarů.
Křížový kámen v Libušíně
Libušín byl nepřetržitě obydlený víc jak tisíc let až do našich časů, poslední domky zde byly zbořeny po druhé světové válce. Zůstal jen zdí obehnaný areál kostela sv. Jiří se zvonicí a hřbitovem, na kterém je umístěn pěkný křížový kámen. Žulový kvádr vysoký 65 centimetrů má na čele reliéf tlapatého kříže, pod kterým je dnes jen velmi obtížně rozluštitelný nápis LETHA PANIE 1644 JEST ZASTRELEN Z PISTOLE JIRI SMEKAL. Pomníček, který původně stával na okraji dnes už neexistující osady, dnes v rohu hřbitova a prostor před ním je upravený jako hrobeček.
Kostel sv. Jiří je nevelká a nenápadná stavba s dlouhou historií. Nejstarší dochované stavební prvky pocházejí z konce 13. století, podle patrocinia svatému Jiří, které se v Čechách vyskytuje hlavně v 10. a 11. století, se dá soudit, že ranně gotický kostelík měl nějakého předchůdce. Kostel, který dnes slouží jako poutní a hřbitovní, měl bohatou výbavu, ze které se ale zřejmě dochovalo málo. V posledním dvacetiletí byl několikrát vyrabován, zloději ukradli barokní obrazy z obou oltářů a vandalsky vylámali zlacené dřevořezby z oltářů i kazatelny. Ušetřena nezůstala ani zvonice, ve které byly původně dva zvony mistra Bartoloměje z první poloviny 16. století. Mladší z roku 1536 zmizel už někdy v minulosti, starší zvon z roku 1504 byl ukraden v roce 1996.
V Libušíně naše výprava za křížovými kameny Kladenska prakticky skončila. Navštívili jsme ještě nedaleké Smečno, kde má být „v rohu oploceného pozemku bývalého zahradnictví u zrušené cesty do Nového Strašecí“ mohutný křížový kámen, který je některými autoritami považovaný za menhir. Kámen jsme ale nenašli – o tom, že by v obci bylo nějaké „bývalé zahradnictví“ nebo kde je „zrušená cesta do Nového Strašecí“ nikdo z místních, kterých jsme se ptali, nevěděl. Na cestě domů nás chytil takový liják, že stěrače byly pomalu k ničemu a voda ze silnice chvílemi nestačila odtékat. Kdybychom naší cestu z Ledec do Bratronic absolvovali na kolech, jak jsme měli původně v plánu, chytilo by nás to někde v polovině.
Loading...
Vendis
Se zmínkou o kameni jménem král, sloužícím v minulosti jako milník mezi hrady, bych tipoval, že to bude jeden ze starších kousků. Víme, jaký kámen je nejstarší?