První květnový víkend jsme strávili toulkami za kamennými památkami v okrese kladenském. V sobotu jsme se z naší „základny“ v Ledcích vydali zkontrolovat menhiry v prostoru mezi Ledci, Řisuty a Přelící a v neděli jsme chtěli na kole objet necelých půl sta kilometrů dlouhou trasu z Ledec přes Kačice a Lány do Bělče a přes Bratronice, Lhotu a Libušín zpátky do Ledec. Čáru přes rozpočet nám udělala předpověď počasí, která vyhrožovala prudkými celodenními lijáky tak věrohodně, že jsme nakonec kola nechali doma a spolehli se na naše dosud vodovzdorné auto. A udělali jsme dobře.
Menhir u Ledec
Sobotní výšlap za ledeckými menhiry nás moc nenadchl. Nějaké kameny jsme sice u polní cesty odbočující z místní komunikace z Ledec do Řisut směrem na Přelíc cesty na místě našli, ale ten, na který jsme se těšili nejvíc, kámen s vytesaným reliéfem řeckého kříže (v katalogu Kamenné kříže Čech a Moravy má č. 1847) nikoli. V Ledcích jsme se z více úst dozvěděli, že je pryč už delší dobu, snad prý ho má někdo někde na zahrádce… Kameny, které tu zůstaly, jsme si svědomitě vyfotili, i když o tom, zda jde skutečně o menhiry, pochybují i sami „menhirologové“ (viz http://eldar.cz/megality/ledce.html).
Tady bydlel Havlíček
Do Ledec jsme se pak vrátili oklikou přes Přelíc a bývalé lázně Šternberk, kde jak známo trávil poslední dny svého života Karel Havlíček Borovský. Básník, který trpěl tuberkulosou plic a krčních žláz, sem přijel 22. června 1856 a ubytoval se ve vile MUDr. Jindruše, na které jeho pobyt připomíná pamětní reliéf. Pobyt zde mu zpočátku přinesl úlevu, 30. června psal bratrovi, že by se mohl „do podzima“ uzdravit, ale ve skutečnosti mu zbývalo už jen pár dní života. 24. července ho vezli do Prahy ve stavu bližšího smrti než životu, nepoznával už ani vlastní dceru, a 29. července zemřel. Ve Šternberku po něm zůstalo pár věcí a později byla ve vile, kde trávil poslední měsíc života, zřízena pamětní světnička, dnes bohužel důkladně vykradená.
Šternberk patřil v 19. století k oblíbeným místům, pamětní deska připomíná i dvě návštěvy „velkého národního buditele a tvůrce sokolstva“ Miroslava Tyrše v letech 1862 a 1867, později ale ztrácel na atraktivitě a v prvním desetiletí 20. století lázně zanikly docela. V roce 1928 byla v chátrajících objektech zřízena „Vychovatelna pro mravně vadnou mládež“, po 2. světové válce tu byl krátce domov důchodců, potom ústav sociální péče a internátní zvláštní škola a dnes je z bývalých lázní Šternberk dětský domov. Havlíčkova vila je v soukromém vlastnictví a opravuje se.
Krajina u Ledec - rovina, kam oko dohlédne
Krajina kolem Ledec je (alespoň pro nás) absolutně nezajímavá, na zhruba tříhodinové procházce z Ledec přes Řisuty, Přelíc a Šternberk zpátky do Ledec není venkoncem nic k vidění. Od obzoru k obzoru rovina, samá pole a jen tu a tam někde v dáli shluk lidských obydlí s vyčnívající věžičkou kostela. Navíc nás celou cestu strašily mraky, ze kterých se mohl každou chvilku spustit pěkný liják. Že se spustil až pár minut poté, co jsme v Ledcích usedli pod deštník v hospůdce na tenisových dvorcích, bylo asi největším štěstím toho dne.
[mapyczpoint mod=“map“ type=“mapycz“ name=“Menhiry u Ledec“ marker=“50.2102781N, 14.0268161E“ zoom=“11″ width=“650″ height=“400″]
Loading...
Napsat komentář