Tajemné kříže v bavorsko-sasko-českém Trojmezí

Kdo má rád krajinu obestřenou tajemstvím, ten se tady na Trojmezí musí cítit jako ryba ve vodě. Místo, kde se v jediném bodě setkávají po staletí neměnné hranice Čech, Saska a Bavorska, patří ve střední Evropě k nejtajemnějším.

Smírčí kříž a rozpadající se mostek přes Rokytnici jsou dnes jedinými pozůstatky zničené osady Kaiserhammer.

Před dávnými lety, kdy se tady stýkaly hranice tří království, Českého, Bavorského a Saského, a široko daleko se hovořilo jedním jazykem, bývalo toto místo navštěvováno zřejmě daleko více než dnes. Na dosah ruky od hraničního kamene č. I z roku 1844 stával na české straně od nepaměti mlýn, nazývaný nejprve Dolní a později podle jeho majitele Hofmannův, německy Hofmannsmühle.

Legendární hraniční mezník č. I, kterým začíná 356 km dlouhá česko-bavorská hranice .

Zřídil hostinec

Podnikavý majitel při mlýně zřídil hostinec s terasou, ze které se návštěvníci Trojmezí mohli nad sklenicí piva kochat pohledem na hraničáře tří zemí, kteří se ve svých rozmanitých uniformách potkávali u dubu vysazeného v květnu 1881 na památku sňatku rakouského korunního prince Rudolfa s princeznou Stefanií.

Moc se toho nezměnilo ani po první světové válce, snad jenom uniformy financů a peníze, kterými si nechal podnikavý mlynář Hofmann platit za pivo a buřty s cibulí. Život šel dál až do doby, kdy se v Německu chopili vlády nacisté a rozpoutali masové šílenství, kterému nakonec za oběť padly desítky miliónů lidí a celé oblasti země včetně Trojmezí.

Nikdo nemohl ven ani dovnitř

Po skončení druhé světové války byli lidé na české straně hranice přinuceni opustit své domovy, které pak byly většinou srovnány se zemí a celá oblast byla důkladně zadrátována tak, že až na pár vyvolených nemohl nikdo ani ven, ani dovnitř. A když po vzniku NDR spadla železná opona i na sasko-bavorské hranici, stalo se Trojmezí rázem jedním z nejobtížněji dostupných míst v celé střední Evropě.

Dvacet let po pádu komunismu v Čechách, po znovusjednocení Německa a vstupu České republiky do schengenského prostoru se situace pomalu vrací do starých kolejí a na terase bývalého Hofmannova hostince se pod turistickým přístěnkem opět svobodně setkávají lidé z Čech, Bavorska a Saska. Přibývá i Čechů, kteří se do oblasti Trojmezí vydávají objevovat prastará tajemství. Třeba to, které symbolizují tři smírčí kříže, nacházející se tady pár stovek metrů od sebe, ovšem každý v jiné zemi.

Vaší fantazii se meze nekladou

Původ křížů je neznámý, nebo přinejmenším sporný, jakákoliv souvislost mezi nimi je vysoce nepravděpodobná a báje a pověsti o nich si vesměs s sebou odnesli ti, kdo byli z této krajiny po válce vyhnáni.

Vydáte-li se tedy s námi je hledat, máte dost prostoru vymyslet si báje a pověsti vlastní, fantazii se meze nekladou… Na první z naší trojice smírčích křížů narazíte na cestě z Hranic u Aše přes osadu Trojmezí asi 500 metrů před bývalým Hofmanovým mlýnem.
Více než metr vysoký a silně nakloněný žulový kříž s nestejně velkými zaoblenými rameny stojí nedaleko polorozpadlého můstku přes hraniční říčku Rokytnici, který je jediným hmatatelným důkazem, že tady stávala po válce zničená osada Kaiserhammer.

Smírčí kříž v obci Posseck stojí na návsi v parku u kostela.

Původ kříže je neznámý, podle jedné místní pověsti byl postavený jako pomníček oficíra, který tady zahynul při souboji. Jiná báje zas vypráví o tom, že se tu měli v souboji utkat dva rytíři a navzájem se pobodat tak, že oba na místě zemřeli a byli tu i pohřbeni. Před druhou světovou válkou prý dokonce jeden z místních lidí ve snaze tuhle pověst dokázat kříž vykopal, ale žádný hrob po ním nenašel. Kde je pravda, ví jen bůh…

Druhý kamenný kříž v oblasti Trojmezí budeme hledat za našimi hranicemi v Bavorsku. Silně poškozený 80 centimetrů vysoký kříž s téměř neznatelnými rameny stával při staré cestě, kterou se kdysi chodívalo z osady Mittelhammer na bohoslužby do kostela v saském Possecku. Po vzniku NDR se ale obě místa octla na různých stranách želené opony, „kostelní“ cesta zanikla a kříž se octl daleko uprostřed polí a navíc nebezpečně blízko plotu z ostnatého drátu. V roce 1980 byl proto přemístěn k cestě z Mittelhammeru do Nentschau a usazen mezi čtyři mladé doubky. Z Trojmezí je to sem vzdušnou čarou asi 1200 metrů, po silnici necelé tři kilometry.

Pověsti s rozpory

Také tento kříž je opředen řadou pověstí, bavorský badatel Hans Bucka, z jehož práce čerpám, uvádí tři. Podle první se zde měli cestou do kostela dostat dva muži z Mittelhammeru do sporu, který přerostl v bitku, v níž se navzájem usmrtili. Podle druhé, která je velice podobná, se hádka měla odehrát naopak cestou z bohoslužby a zabitý měl být jen jeden z obou chasníků. Třetí pověst pak vypráví o tom, že kříž postavili za třicetileté války vojáci na hrobě svého zde padlého plukovníka.

Jestliže dnes už nám nic nebrání, vydat se z Mitelhammeru ke třetímu kříži v saské obci Possecku, před rokem 1989 byla taková cesta zhola nemožná. Mezi Nentschau a Posseckem totiž vedla stoprocentně neprostupná německo-německá hranice. Památkou na ni a na oběti rozdělení Německa je vysoký dřevěný kříž, který na návrší mezi oběma od sebe jen pár set metrů vzdálenými vesnicemi, vztyčili v roce 1961 členové Katolické mládeže z Rehau.

Smírčí kříž u cesty z Mittelhammer do Nentschau

Kamenný kříž v Possecku není těžké najít, stojí pěkně uprostřed parku za místním kostelem. Z naší trojice je největší, vysoký 165 centimetrů, a to prý je ještě dobře 40 centimetrů „utopeno“ v zemi. Na kříži je velice zřetelně vyrytý letopočet 1779, což je v dost příkrém rozporu s místní pověstí o tom, že kříž označuje hrob švédského plukovníka, který zde za třicetileté války nalezl svou smrt.

Pravděpodobnější, i když méně romantický původ tohoto letopočtu nabízí opět pan Bucka: Kříž totiž původně stával před domem, který byl prokazatelně postaven v roce 1776, a je tedy dost pravděpodobné, že kříž vysekal a postavil majitel tohoto stavení. Možná na památku narození syna, neboť kříže, jako prastaré křesťanské symboly, se stavěly i z důvodů veskrze pozitivních a ne jen na místech zločinů či neštěstí.

Kaiserhammer včera a dnes

Dnešní Trojmezí, administrativní část města Hranice, je pouhým stínem rozlehlé obce, která měla před druhou světovou válkou kolem tisíce obyvatel. Některé její části, dnes už zaniklé, patřily k nejstarším sídlům v tomto kraji, jako třeba právě Kaiserhammer, o kterém je nejstarší písemná zmínka v listině z roku 1396.

Jméno Kaiserhammer ovšem pochází až z 18. století (do té doby se tu říkalo jen Horní hamr), kdy objekt získala rodina Kaiserů a přestavěla původní hamr s kovárnou na mlýn Kaiserhammer, kde v několika domech žilo kolem padesáti lidí, kteří patřili pod farnost v bavorském Regnitzlosau a děti do školy posílali do nedalekého Prexu, ležícího rovněž v Bavorsku.

Smírčí kříž a rozpadající se mostek přes Rokytnici jsou dnes jedinými pozůstatky zničené osady Kaiserhammer.

V osadě býval vyhlášený hostinec U Jakuba (Jakobęs Gasthaus), který sloužil jak poutníkům na cestě z Hranic přes Regnitzlosau do Hofu, tak turistům mířícím na Trojmezí (Dreiländereck). V místě, kde se obě cesty rozcházely, u mostku přes Rokytnici (Regnitz), stojí smírčí kříž. Ten je spolu s rozpadávajícím se mostkem jediným hmatatelným pozůstatkem kdysi kvetoucí osady, která byla po roce 1945 zbořena.

Součástí osady Kaiserhammer byl rovněž Dolní mlýn, ležící necelého půl kilometru po proudu Rokytnice přímo na místě, kde se stýkaly hranice Čech, Bavorska a Saska. Také zde býval vyhlášený hostinec, zvaný podle majitele Willy Hofmanna Hofmannsmühle.

Také toto kdysi vyhledávané místo bylo po druhé světové válce úplně zničeno, jediným pozůstatkem je ve skále vytesaná štola, ve které je dodnes za důkladnými železnými dveřmi skrytý zdroj pitné vody.

Rady na cestu

Je paradoxní, že dvacet let po pádu železné opony dnes patří Trojmezí opět k nejhůře dostupným místům v České republice, příčiny už naštěstí nejsou politické a administrativní. Ašský výběžek, na jehož nejzápadnějším konci Trojmezí leží, je dnes krutě postižen rozmanitými „úspornými“ opatřeními, v důsledku kterých zde prakticky přestala fungovat veřejná doprava.

Vlakem, autobusem

Železniční koleje z Aše do Hranic, jejichž je osada Trojmezí administrativní součástí, sice vedou, ale žádné pro turisty vhodné vlaky po nich už nejezdí. O málo lepší je to s autobusy – ve všední dny jsou k dispozici spoje z Chebu přes Františkovy Lázně do Hranic v 6.35 a v 9.00 (s přestupem v Aši).

V neděli pak je jediným použitelným spojem vlak z Chebu do Aše v 8.16 s příjezdem v 8.47 a přestupem na autobus do Hranic v 9.13 hodin. Dalším spojem, který jede z Chebu v 10.16, se člověk do Hranic dostane až v 11.50, a to už je na celodenní výlet trochu pozdě.

Pěšky

Pěší výšlap ke třem trojmezským křížům a zpět dá asi pětadvacet kilometrů a nevyžaduje žádnou nákladnou orientační pomůcku. Z Hranic na Trojmezí je to asi něco málo přes sedm kilometrů po červeně značené turistické cestě a z Trojmezí (Dreiländereck) přes Mittelhammer a Nentschau do Possecku půjdete necelých šest kilometrů po dobře značených německých okreskách.

Na kole

Cykloturistům bych doporučil okruh z Hranic přes Trojmezí, Mittelhammer a Nentschau do Possecku, odkud se pak dá pohodlně pokračovat po silnici na Tiefenbrunn a hraniční přechod Ebmath – Hranice. Trasa z Hranic na Trojmezí je na mapě KČT č. 1 Ašsko a Chebsko, nejlevnější německá turistická mapa oblasti Dreiländereck stojí kolem sedmi eur a kdo je investuje, může si vyhledat zajímavé zkratky a odbočky.